Když jsem počátkem března 2006 jako český předseda vlády navštívil Brazílii, byla to cesta plná nevšedních zážitků.
Všichni vyhráli. Ostatně tak to je po každých komunálních volbách. Všichni, tedy všechny parlamentní strany jsou spokojené. Všichni se tváří když ne jako vítěz voleb, pak aspoň jako druhý vítěz voleb. Když jsem se díval na televizní obrazovku, šéfové všech parlamentních stran se při hodnocení výsledků voleb tvářili velmi spokojeně. Tedy navenek. Snad jen předseda Filip dal chvíli najevo své rozladění.
Je těžké uvěřit, že v katolické církvi vedle sebe existují takové protiklady jako papež František, který chce církev očistit od zlořádů a hamižnosti a obnovit její poslání ve službě lidem, a zároveň s ním například čeští strahovští premonstráti, kteří se po svém chystají naložit s pozemky, jež získali v restitucích v malé obci Hradištko. Po svém a proti zájmu lidí.
Jindřichu Šídlovi nezávidím. Má lehké novinářské pero a občas ho docela rád čtu. Ale je zaměstnancem soudem uznaného gaunera a skorobankrotáře Z. Bakaly, jenž se po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 veřejně chlubil, že jsem se díky němu nestal premiérem.