Radek John v Otázkách Václava Moravce vyzval k odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, protože jinak se vláda nebude podle něj moci nazývat „vládou boje s korupcí“. Pokud se však má Nečasova vláda nazývat vládou boje s korupcí, aniž by popírala realitu, nestačí k tomu jen odvolání Renáty Vesecké z postu nejvyšší žalobkyně. Proč?


Předně, aktuální kauza „Kopřiva“, respektive „lidovecká armádní chobotnice“, konečně odkrývá na samu dřeň problém, který tu média a veřejnost cítí již od devadesátých let, a který jsem já, coby premiér, neměl bohužel čas řešit. V tom souhlasím s Petrem Nečasem či Alexandrem Vondrou, ale jen v popisu problému, nikoliv v odpovědnosti za jeho vznik. Ten totiž nesou i oba pánové, kteří se dnes snaží veškerou odpovědnost přenést na svého koaličního partnera a dnes také největšího politického soupeře Miroslava Kalouska, coby faktického vládce TOP 09.

Samozřejmě, jeho odpovědnost je neoddiskutovatelná, a i kdyby v tom nebyl záměr, ale jen nepředvídavost a manažerské selhání, o čemž v případě Miroslava Kalouska lze s úspěchem pochybovat, nemá tento člověk ve vládě, která se hlásí k „odpovědnosti“ či k „boji s korupcí“, co pohledávat. A to hovořím jen o aktuálních podezřeních a vynechávám zásadní otázku ekologického supertendru či benevolenci Kalouskem vedeného úřadu k hazardu.

Stejné je to ovšem i s Petrem Nečasem či Alexandrem Vondrou. Ten první byl celá devadesátá léta odborníkem ODS na problematiku resortu obrany, několik měsíců také náměstkem ministra obrany, a ačkoliv se dnes snaží vytvořit dojem, že s tímto o obdobím nemá nic společného a naopak s lidoveckou „armádní chobotnicí“ bojoval, nedohledáte v archivu žádná zásadní prohlášení, která by dnes Petra Nečase k podobným mediálním aklamacím opravňovala. Buď o čachrech na obraně věděl a měl s tím buď seznámit veřejnost, anebo podat trestní oznámení, anebo nevěděl. Ať platí to první, či to druhé, u člověka v postavení poslance tehdejší vládní koalice, náměstka ministra obrany a experta nejsilnější vládní strany na problematiku obrany budí obojí oprávněné pochybnosti v prvním případě ohledně jeho odvahy, v tom druhém případě se to týká jeho intelektuální bystrosti a kompetence.

Neměli bychom také zapomínat na to, že Nečas byl členem a prvním místopředsedou obou vlád Mirka Topolánka, kde se choval jako velmi konformní ministr, který nevznesl ani jedno podezření ohledně armádních zakázek, a že to byl právě Martin Barták, kdo mu zaměstnal jeho nejbližší spolupracovníky, když musel z ministerstva práce a sociálních věcí odejít.

Podobné je to i s Alexandrem Vondrou, který také konformně mlčel jako ministr obou vlád Mirka Topolánka, když úřadovala, jeho slovy, „lidovecká armádní chobotnice“. Oba pánové se tak musí třást, aby jejich aktuálně objevená přímost a odvaha nedoznala trhlin v případě, že se přijde třeba na pozadí nejdříve vypovězené, a pak zase uzavřené smlouvy o nákupu obrněnců Pandur, kde prý také někdo nahrával jednání, která k tomu probíhala, či zda konečně někomu nepřijde divné, že jsme nakoupili nevyhovující dopravní letadla CASA bez výběrového řízení, protože jsme část sumy měli splatit letadly L-159 (které má daňový poplatník, který má nyní splácet státní dluh jako první, na hrbu proto, že se pro tento projekt rozhodl v devadesátých letech pan Kalousek), aby dnes celý kontrakt vypadal jinak, a my jsme na L-159 expedované do Španělska ještě dopláceli z našich kapes.

Na jednu stranu musím kladně zhodnotit práci médií v této aktuální kauze, avšak musím připomenout, jak před volbami účelově a nesmyslně pronásledovali mne, přičemž jsem se je snažil upozornit, že problémy v armádních zakázkách se týkají především jejich tehdejších politických „miláčků“ v čele s TOP 09, ale i s lidmi z ODS. Bohužel, bezúspěšně. V tomto ohledu je velmi smutné, že podle samotného vyjádření MF Dnes měli novináři informace, týkající se lidí z KDU-ČSL, TOP 09 a ODS již před volbami (podle vyjádření MF Dnes kauzu monitorují od února letošního roku). A to i v době, kdy mne a mé spolupracovníky skandalizovali mým údajným a vyvráceným napojením na prodej obrněnců Pandur. Chápu zákonitosti novinářské práce, ale ten, kdo na sebe vzal rozhodnutí, že si zveřejnění tak zásadních informací nechá až po volbách, by se měl hluboce zamyslet. Je to i jeho odpovědnost, že dnes nám možná vládnou lidé, které dnes kritizuje na stránkách svého listu.

Co se týče Radka Johna, pak nelze jeho slova o boji proti tunelářům státu a nevýhodným státním zakázkám brát vážně. Chápu, že mnozí lidé, kteří se o politiku tolik nezajímají, v něm vidí toho „nováckého“ Johna, který bojoval proti nespravedlnostem, ale realita je jiná. Předně, John jako reportér na Nově nic závažného netočil. Pouze se dobře naučil text a stoupl si před kameru.

Když se přišlo na jeho byznys s firmami lobbyisty Romana Janouška, musel z Novy odejít. Dodnes si, což je tristním vysvědčením pro českou žurnalistiku, v obou případech vystačil s tím, že je nebojácný reportér bojující s korupcí, a v druhém případě s pohádkou, že bral pár korun a o ničem nevěděl, což pro nás budiž mementem, neboť byl předsedou představenstva Janouškovy firmy a všechny kontroverzní smlouvy, díky nimž tekly zbytečně desítky milionů z kapes daňových poplatníků, také podepisoval.

Jeho angažmá ve Věcech veřejných, spekulace o řízení resortu Vítem Bártou, údajně již ne majitelem bezpečnostní agentury ABL, která vznikla díky vstřícnosti pražských politiků a lobbyistů ODS, to jsou další věci, které ve mně budí další pochybnosti.

Pokud má být současná vláda „vládou rozpočtové odpovědnosti, práva a boje s korupcí“, musí odejít nejen Renáta Vesecká, ale v prvním sledu, podle funkcí, Petr Nečas, pak Miroslav Kalousek, Alexandr Vondra a Radek John.


Podobné je to i s Alexandrem Vondrou, který také konformně mlčel jako ministr obou vlád Mirka Topolánka, když úřadovala, jeho slovy, „lidovecká armádní chobotnice“. Oba pánové se tak musí třást, aby jejich aktuálně objevená přímost a odvaha nedoznala trhlin v případě, že se přijde třeba na pozadí nejdříve vypovězené a pak zase uzavřené smlouvy o nákupu obrněnců Pandur, kde prý také někdo nahrával jednání, která k tomu probíhala, či zda konečně někomu nepřijde divné, že jsme nakoupili nevyhovující dopravní letadla CASA bez výběrového řízení, protože jsme část sumy měli splatit letadly L159 (které má daňový poplatník, který má nyní splácet státní dluh jako první, na hrbu proto, že se pro tento projekt rozhodl v devadesátých letech pan Kalousek), aby dnes celý kontrakt vypadal jinak, a my jsem na L159 expedované do Španělska ještě dopláceli z našich kapes.

Na jednu stranu musím kladně zhodnotit práci médií v této aktuální kauze, avšak musím připomenout, jak před volbami účelově a nesmyslně pronásledovali mne, přičemž jsem se je snažil upozornit, že problémy v armádních zakázkách se týkají především jejich tehdejších politických „miláčků“ v čele s TOP09, ale i s lidmi z ODS, Bohužel, bezúspěšně. V tomto ohledu je velmi smutné, že podle samotného vyjádření MF Dnes měli novináři informace, týkající se lidí z KDU-ČSL, TOP09 a ODS, již před volbami (Podle vyjádření MF Dnes kauzu monitorují od února letošního roku). A to i v době, kdy mne a mé spolupracovníky skandalizovali mým údajným a vyvráceným napojením na prodej obrněnců Pandur. Chápu zákonitosti novinářské práce, ale ten, kdo na sebe vzal rozhodnutí, že si zveřejnění tak zásadních informací nechá až po volbách, by se měl hluboce zamyslet. Je to i jeho odpovědnost, že dnes nám možná vládnou lidé, které dnes kritizuje na stránkách svého listu.

Co se týče Radka Johna, pak nelze jeho slova o boji proti tunelářům státu a nevýhodným státním zakázkám brát vážně. Chápu, že mnozí lidé, kteří se o politiku tolik nezajímají, v něm vidí toho „nováckého“ Johna, který bojoval proti nespravedlnostem, ale realita je jiná. Předně, John jako reportér nic závažného na Nově netočil. Pouze se dobře naučil text a stoupl si před kameru.

Když se přišlo na jeho byznys s firmami lobbyisty Romana Janouška, musel z Novy odejít. Dodnes si, což je tristním vysvědčením pro českou žurnalistiku, v obou případech vystačil s tím, že je nebojácný reportér, bojující s korupcí a v druhém případě s pohádkou, že bral pár korun a o ničem nevěděl, což pro nás budiž mementem, neboť byl předsedou představenstva Janouškovy firmy a všechny kontroverzní smlouvy, díky nimž tekly zbytečně desítky milionů z kapes daňových poplatníků, také podepisoval.

Jeho angažmá ve Věcech veřejných, spekulace o řízení resortu Vítem Bártou, údajně již ne majitelem bezpečnostní agentury ABL, která vznikla díky vstřícnosti pražských politiků a lobbyistů ODS, to jsou další věci, které ve mně budí další pochybnosti.

Pokud má být současná vláda „vládou rozpočtové odpovědnosti, práva a boje s korupcí“, musí odejít nejen Renáta Vesecká, ale v prvním sledu, podle funkcí, Petr Nečas, pak Miroslav Kalousek, Alexandr Vondra a Radek John.