Říkají si „los indignados" – rozhořčení
Neděle před týdnem, 19. června, byla v Madridu ve znamení masivních protestních pochodů. Zdánlivě banální zpráva, které naše sdělovací prostředky nevěnovaly téměř žádnou pozornost. Ostatně ani jinde ve světě se situací ve Španělsku média příliš nezabývají. Já jsem paradoxně poprvé zaznamenal španělské protesty na odborářské demonstraci 21. května na Václavském náměstí. Mladí Španělé procházeli mezi demonstrujícími a rozdávali informační letáky v češtině vyzývající k podpoře španělských demonstrací. Byl jsem překvapen a to jsem ještě netušil, že se ve Španělsku děje něco natolik mimořádného, že o tom z obav bude téměř celý svět mlčet.
Vše začalo 15. května okupací madridského náměstí Puerta del Sol. Podle tohoto data se také celé hnutí nazývá M15. V tento den začaly protesty proti 40%-ní míře nezaměstnanosti mladých lidí a proti celkové míře nezaměstnanosti přesahující 23%. Protestující směřovali svůj hněv zejména proti "sociálnímu paktu" uzavřenému mezi odbory a španělskou vládou premiéra Zapatera. Odbory se zavázaly, že zabrání protestům proti masivním úsporným opatřením. Pro jasnější představu bylo jedním z těchto patření i snížení důchodů o 20 %.
Největší masou protestujících jsou mladí lidé. Říkají si „Los indignados", rozhořčení. Rozhořčuje je politická, ekonomická a sociální perspektiva, se kterou jsou každodenně konfrontováni. Rozhořčuje je korupce mezi politiky a podnikateli ucházejícími se o státní zakázky. Rozhořčuje je fatální selhání světového bankovního systému, které umožnilo rozšíření krize způsobené chamtivostí několika bank do celého světa. Ve svém manifestu Los Indignados uvádějí: „Demokracie patří lidu (demos = lid, krátos = vláda), což znamená, že vládu tvoří každý z nás. Avšak ve Španělsku nám většina politické třídy ani nenaslouchá. Politici by měli náš hlas vnést do institucí, usnadnit politickou účast občanů přímými kanály, jež poskytují co největší užitek širší společnosti, nikoli pro obohacení a prospěch na náš úkor dbát jen o diktaturu velkých ekonomických mocností a udržovat je při moci střídáním dvou stran.“
Situace ve Španělsku není výjimečná, naopak, je v západních demokraciích zcela běžnou. Proto se hnutí M15 tak snadno rozšířilo i do dalších západoevropských zemí. Svou podstatou jsou Los indignados zaměření především proti neoliberalismu, který se snaží ovládnout hospodářské dění na celém světě. A pravděpodobně i proto světová i česká média nechtějí informovat o poklidných španělských demonstracích a o myšlenkách, které jsou shrnuty v dokumentu hnutí M15 Manifest Democracia Ya Real. Bojí se, že se lidé v nejvyspělejších částech světa spojí a odmítnou dále podporovat politickou korupci vládnoucí politické třídy, která přestala chápat potřeby lidí a neomezený diktát nadnárodních finančních skupin. Bojí se výzvy k mravní revoluci. Ve Španělsku je to skutečná předrevoluční situace, jež se může rozšířit po celé Evropě.
Vše začalo 15. května okupací madridského náměstí Puerta del Sol. Podle tohoto data se také celé hnutí nazývá M15. V tento den začaly protesty proti 40%-ní míře nezaměstnanosti mladých lidí a proti celkové míře nezaměstnanosti přesahující 23%. Protestující směřovali svůj hněv zejména proti "sociálnímu paktu" uzavřenému mezi odbory a španělskou vládou premiéra Zapatera. Odbory se zavázaly, že zabrání protestům proti masivním úsporným opatřením. Pro jasnější představu bylo jedním z těchto patření i snížení důchodů o 20 %.
Největší masou protestujících jsou mladí lidé. Říkají si „Los indignados", rozhořčení. Rozhořčuje je politická, ekonomická a sociální perspektiva, se kterou jsou každodenně konfrontováni. Rozhořčuje je korupce mezi politiky a podnikateli ucházejícími se o státní zakázky. Rozhořčuje je fatální selhání světového bankovního systému, které umožnilo rozšíření krize způsobené chamtivostí několika bank do celého světa. Ve svém manifestu Los Indignados uvádějí: „Demokracie patří lidu (demos = lid, krátos = vláda), což znamená, že vládu tvoří každý z nás. Avšak ve Španělsku nám většina politické třídy ani nenaslouchá. Politici by měli náš hlas vnést do institucí, usnadnit politickou účast občanů přímými kanály, jež poskytují co největší užitek širší společnosti, nikoli pro obohacení a prospěch na náš úkor dbát jen o diktaturu velkých ekonomických mocností a udržovat je při moci střídáním dvou stran.“
Situace ve Španělsku není výjimečná, naopak, je v západních demokraciích zcela běžnou. Proto se hnutí M15 tak snadno rozšířilo i do dalších západoevropských zemí. Svou podstatou jsou Los indignados zaměření především proti neoliberalismu, který se snaží ovládnout hospodářské dění na celém světě. A pravděpodobně i proto světová i česká média nechtějí informovat o poklidných španělských demonstracích a o myšlenkách, které jsou shrnuty v dokumentu hnutí M15 Manifest Democracia Ya Real. Bojí se, že se lidé v nejvyspělejších částech světa spojí a odmítnou dále podporovat politickou korupci vládnoucí politické třídy, která přestala chápat potřeby lidí a neomezený diktát nadnárodních finančních skupin. Bojí se výzvy k mravní revoluci. Ve Španělsku je to skutečná předrevoluční situace, jež se může rozšířit po celé Evropě.