Hrátky zjevných i skrytých odpůrců přímé volby prezidenta republiky se rozjely naplno. Jak se blíží projednávání změny ústavy v Senátu, tak se vytváří zajímavá názorová koalice těch, kteří jí chtějí zabránit.

Předseda senátního klubu ČSSD mě upřímně pobavil: že prý nedávná (mini) anketa, podle níž je favoritem občanů v přímé volbě Tomio Okamura, může být důvodem, proč soc. dem. senátoři mohou tuto změnu ústavy nepodpořit. Nechci se pana Okamury vůbec dotknout, ale nemyslím, že anketu, jíž se zúčastnily pouhé desítky hlasujících, je třeba brát vážně. Ostatně ani on sám ji příliš nepřeceňuje.

V tomto případě je přání otcem myšlenky. Sociální demokraté by měli přiznat barvu, o co jim vlastně jde. Senát může podle platné české ústavy jinými rozhodnutími toliko zkomplikovat život vládní většině odkladem přijetí zákonů. O státním rozpočtu nerozhoduje vůbec. Nebude-li se podílet na volbě prezidenta v parlamentní volbě, pozbude tak Senát podstatnou část svého významu, ba stane se politicky bezvýznamným. A pak je i do značné míry zbytečné mít v Senátu tak silnou pozici, jako si jí ČSSD postupně vytvořila.

Druhým důvodem, proč ČSSD nechce přímou prezidentskou volbu, je to, že nemá vygenerovaného kandidáta, na němž by se dokázala shodnout. Předseda senátního klubu ČSSD by neměl vyprávět veřejnosti báchorky a zesměšňovat se.

V. Klaus je – pokud jde o přímou volbu prezidenta – v zásadě politicky konzistentní. Až na krátké „zaváhání“ v době před svým prvním zvolením prezidentem, kdy se zdálo, že přímá volba je jedinou možností, aby se prezidentem stal. Tehdy hovořil pragmaticky o přímé prezidentské volbě také s pochopením.

Komunisté hovoří o tom, že o volbě prezidenta rozhodnou pravicová média. Na tom opravdu něco je. V posledních sněmovních volbách vyhrála nepochybně média, která ukula současnou vládní koalici. Nemohou být však na své dílo příliš hrdá. A myslím, že na to zvolna přicházejí i občané.

Jakými přívlastky, že se ta vláda honosila? Prý vláda rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. To, že platí spíše opak toho všeho, je dnes již více než zřejmé. Vláda nedodržela, překročením rozpočtového schodku za minulý rok, zákon. Až bude česká pravice předávat v roce 2014 po volbách stát dnešní opozici, bude to s astronomických deficitem 1,8 bilionu (!).

Lidé ale potřebují občanskou zkušenost. Pokud udělají chybu a zvolí nevhodného kandidáta, chybu v budoucnu již nezopakují. Ostatně, po zkušenostech s V. Klausem v prezidentském úřadu, není možné říci, že je parlamentní volba prezidenta právě optimální cestou.

Vzpomeňme si také na doprovodné jevy při poslední prezidentské volbě. Náhlá onemocnění a tajemná zmizení zákonodárců, odjezdy do nemocnice, po teatrálních kolapsech poštou zaslané nábojnice, vyhrožování, náhlé změny názoru volitelů… Veřejnost byla oprávněně po volbě zhnusena a i já jsem definitivně rozptýlil své pochybnosti o vhodnosti přímé volby prezidenta.

Myslím si, že jakýkoliv nástroj přímé demokracie uplatněný u nás, může jen zvýšit trvale klesající zájem lidí o politiku. Zákon o krajském referendu již rok a půl platí. Jiná věc je, že vedení krajů chtějí instrumentálně využít referendum až v termínu krajských voleb. To ovšem nějak zvlášť důvěru veřejnosti v tento nástroj přímé demokracie neposiluje.

Po prosazení přímé prezidentské volby by dalším cílem mělo být prosazení zákona o celostátním referendu a dále přímá volba hejtmanů a postupně i přímá volba starostů obcí.