Zdá se, že politická krize v zemi dosáhla zatím svého nejvrcholnějšího bodu. Z jedné z vládních stran – Věcí veřejných – zbývají jen ruiny a jejich faktický lídr V. Bárta je každým dnem stále větším politickým páriou. Zdá se však, že Bártovo nevšední fluidum ještě stále působí na značnou část jeho politických přátel z rozpadajících se VV. Stále se ne a ne utvořit „obrodný klub“ (bývalých) členů VV pod vedením místopředsedkyně vlády K. Peake, který doplní formaci ODS a TOP 09 alespoň na nějakou dobu.

Představitelé tří vládních stran přitom blábolí o tom, že když předčasné volby do sněmovny, tak tedy rychle. Ba přímo bleskově. Nevím, co ti pánové v této souvislosti očekávají? Zřejmě zázrak z Lurd. Za osm týdnů, které zbývají do konce volební kampaně, toho obvykle pravici tak užitečný český tisk v její prospěch mnoho nenadělá. Jak zdařile řekl v sobotu ráno v ČT24 J. Dobeš, VV se vrátí po mimořádných sněmovních volbách do komunální politiky (tedy přesněji na dvě pražské městské části). To bude sukcesivní konec této pastrany. O volebním osudu dvou dalších vládních stran je ale vlastně také rozhodnuto. V předčasných volbách shoří. A my si jen můžeme klást otázky. Zda ODS dosáhne s jistotou alespoň volební hranici 15% a TOP 09 hranici 10%? Bude to zkrátka zdrcující prohra pravice, nemírněná tentokrát nějakými Věcmi veřejnými. Prostě, žádný klamavý projekt k oblbnutí levicových voličů se v červnových volbách již opakovat nebude.

Sobotní obrovská protivládní demonstrace na Václavském náměstí - které jsem se spolu s dalšími zástupci strany národních socialistů účastnil - ukázala značnou míru odhodlání významné části společnosti zatřást vládou. Může se nicméně stát, že vláda v tomto týdnu ještě vydrží, přežije svou nynější klinickou smrt a zmírní svůj „reformní“ kurz. Pokud tak neučiní dříve či později, bude rozbouřenou veřejností svržena. Vláda s výjimkou části společenských a ekonomických elit a médií (MFD, HN, Právo, LN) má dnes proti sobě vlastně všechny nejvýznamnější společenské skupiny a třídy české společnosti. To je za rok a půl jejího fungování skutečně unikátní výkon P. Nečase a spol.

Přece jen mi to nedá, abych se v této souvislosti nezmínil o drzosti a nestoudnosti některých užitečných idiotů, kteří v minulosti fortifikovali většinou jaksi zvnějška pozice české pravice. První z nich byla na iDnesu známá předvolební hrdinka, jakási Zoja Kosmoděmjanská české pravice, M. Issová, se svou akcí „Oblbni bábu a dědka“. V rozhovoru pro iDnes projevovala jistou lítost (i když ne příliš účinnou) nad svou předvolební „nezištnou“ službou české pravici.

V MFD dal rozhovor týdne C. Höschl, ředitel pražského Psychiatrického centra. Před každými volbami tento muž oblboval českou veřejnost ve prospěch pravice. Typově právě tito lidé - vzdělaní, s jistou společenskou prestiží - utvářeli před minulými volbami mýtus Řecka a dinosaurů a vráželi tyhle klíny systematicky lidem do hlavy. Ještě dnes má ale tento člověk, jeden z dlouhé řady užitečných idiotů české pravice, v souvislosti se vznikem pravicové vlády opřené o VV, drzost hovořit o „kmotrovsko – paroubkovské“ politice. Ta prý byla v roce 2010 příčinou vzestupu VV na výsluní. Již tedy ne peníze kmotrů a silná podpora pravicového tisku, ale Paroubek byl příčinou fenoménu jménem Bárta a John. Myslím, že pan psychiatr by sám potřeboval psychiatra.

Nechci psychiatrovi Höschlovi napovídat, ale politice opravdu nerozumí (a nikdy v ní nic nedosáhl a ani nedosáhne), proto by mohl být případně užitečný alespoň psychiatrickými analýzami. Mohl by např. zkoumat, proč je česká pravice schopná jen destrukce? Před volbami v roce 2010 z její strany nebyl zájem o žádné diskuze o problémech státu a lidí. Zažili jsme jen destrukci, programové lhaní, urážky protivníků. No a po volbách přišla destrukce státního rozpočtu, hospodářského růstu, sociálních systémů, důchodového účtu, policie, vlastně všech oblastí života státu, včetně pozice republiky v Evropské unii. Je to vládní představení hodné markýze de Sade, v tom by se pan Höschl jako psychiatr mohl dobře vyznat.

No a dalším výtečníkem, který by měl raději zalézt hodně hluboko pod zem do nějaké díry, je M. Kocáb. V ministerské pozici, kterou nějakou dobu zastával v Topolánkově a Fischerově vládě, nebylo od samotové revoluce většího politického klauna, nežli byl právě Kocáb. A to až do příchodu nepřekonatelného komika J. Dobeše, který se stal pohromou pro ministerstvo školství. Podle ČT24 se nicméně „Legenda vrací“. Nepochybně tím ČT24 nemyslela jen Kocábovu hudební činnost (té by se na rozdíl od politiky měl věnovat). Snaživý redaktor ČT Fišer, další gruppenführer pravdy a lásky, přihrával Kocábovi o sto šest. Kocáb prý bojoval statečně proti persekuci účastníků Czechteku v době, kdy jsem byl premiérem. Jaký to udatný bojovník. Pokud vím, žádný z policistů, kteří ukončili svým zásahem tuto kontroverzní akci proběhlou v červenci 2005 na Tachovsku vesměs na nepronajatých pozemcích, nebyl ani odsouzen, ba ani obviněn. Připomínám, že Czechteku se zúčastnilo asi čtyři tisíce lidí. Sobotní demonstrace proti vládě zhruba sto dvacet tisíc. A premiér v demokratické zemi opravdu nemá pravomoc povolovat zákroky policie…

Až příště Kocáb začne opět žvanit o Czechteku, vtrhnu do zahrady jeho domu (tedy pokud jej po rozvodu ještě má) v Praze – Tróji. Postavím si tam stan, porazím Kocábovi strom, abych si tam mohl udělat ohýnek na opékání klobás, a z donesených repráků pustím do oken domu hlasitě hudbu… Uvidíme, zda Kocáb bude respektovat také má lidská práva, anebo zavolá na pomoc policii. Jsem na to opravdu zvědav.

Zkrátka, české pravici nemůže být zřejmě pomoženo. Po krásném vládním koberci v těchto dnech kráčí přímo do propasti. Nebude mně jich vůbec líto, doufám, že propast bude hodně hluboká...