Sjezd ČSSD proběhl, alespoň pro mě, bez velkých překvapení. Vystoupení M. Zemana ovlivnilo sjezd tak, jak jsem čekal. Když jsem uviděl při "standing ovation" delegátů M. Zemanovi v televizním záběru primátora jednoho nejmenovaného velkého města, jak se mu dojetím třese brada, říkal jsem si: bože, kam's to duši dal.

Řeč M. Zemana byla skvěle vystavěná, postavená na maximálním možném využití emocí a mýtů. Řekl, že nepřijel na sjezd ČSSD "proto, aby rozložil sociální demokracii", ale samozřejmě, že poselství jeho řeči bylo zcela osobní a účelové. M. Zeman se za ta léta, bohužel a ke škodě nás všech (a nejen jeho voličů) vůbec nezměnil. Zdá se, že je stále osobní a mstivý, jako býval v časech své největší slávy.

S V. Špidlou (potažmo jeho vedením ČSSD z roku 2002) si to vyřídil takto: "Bohužel místo jednobarevné vlády sociální demokracie, která se tentokrát mohla opřít o spolehlivou levicovou většinu a toleranci levicového partnera, politický amatérismus tehdejšího vedení sociální demokracie splácal jakousi podivnou 101 koalici..." A jaká jsou fakta z té doby? V. Špidla v čele ČSSD tehdy zvítězil ve sněmovních volbách hlavně proto, neboť řekl jasně, že nebude pokračovat ve zcela zprofanované a opovrhované opoziční smlouvě a její praxi. A kromě toho podle sociologických průzkumů až třetina voličů ČSSD by nikdy tuto stranu nevolila, pokud by na úrovni vlády spolupracovala s komunisty. V. Špidla se prostě po volbách v roce 2002 nemohl a nechtěl zpronevěřit tomu, co před volbami říkal. Bral vážně to, co říkal. Ostatně v období mé vlády (2005 - 2006) byla ve sněmovně prohlasována naprostá většina z legislativních záměrů ČSSD, až na majetková přiznání. V naprosté většině tato hlasování proběhla s podporou komunistů.

Anebo jiná pasáž projevu, v níž M. Zeman rozvíjí svůj starý oblíbený bonmot o "šedých myších": ..."volba vašeho vedení je ... výlučně vaší věcí ... chci varovat ... před nebezpečím závistné malosti, která, jakmile se v jejím okolí vytvoří výraznější osobnost, udělá vše pro to, aby tuto osobnost zadupala do země a nahradila ji šedivým průměrem"... Krásně se to poslouchá, je to úžasné a idealistické. Jaký je Zemanův reálný přístup? Ve volbě místopředsedů ČSSD prezident jasně podporoval své deklarované stoupence - M. Benešovou a J. Foldynu - kteří tradičně mají ze všech vedoucích funkcionářů největší inteligenční deficit. V praxi prostě Zemanovi šedivé myši nevadí, pokud jsou to "jeho" šedivé myši.

A pokud jde o M. Haška, vůči kterému Zeman projevuje velmi vstřícný postoj? Děje se tak přesně v duchu římské zásady "divide et impera" (rozděl a panuj): ..."sociálnědemokratičtí hejtmani si ve svých funkcích počínají zodpovědně a mají kvalifikaci řídit jak politickou stranu, tak v budoucnosti i stát"... Pokud by M. Zeman neusiloval pouze o pragmatický a účelový přístup, ale o morálně-duchovní vedení země (tak by nejspíše postupoval současný prezident Německa Gauck), určitě by zmínil kmotry strany v regionech, korupci v krajích a v důsledku toho děsivé problémy v čerpání evropských peněz v některých krajích, a vůbec pokušení moci. To by se ale nehodilo do poselství ve prospěch M. Haška, které Zeman chtěl sdělit delegátům sjezdu.

Na sjezdu Zeman také "poděkoval (vašemu) čestnému předsedovi Valtru Komárkovi, (vaší) místopředsedkyni Marii Benešové ... za jejich podporu před prvním kolem prezidentské volby." Úžasné, soc. dem. přece měla v I. kole prezidentské volby svého kandidáta J. Dienstbiera. Jakkoliv nedostatečného, nicméně to Zeman měl respektovat. Loajalita a slušnost zejména členů vedení strany k vlastnímu kandidátovi by měla být i v politice imperativem. Jak by hodnotil M. Zeman člena vedení SPOZ, který by se v I. kole volby vyjádřil např. pro J. Dienstbiera? No, to je přece jasné. Byl by to zrádce, tak jako těch 27 "královrahů" z ČSSD, kteří pro něj nehlasovali před deseti lety v prezidentské volbě. Poděkováním Komárkovi a podporou Benešové (ta je známá spojením s Houskou a spol., jejichž placenou advokátkou na krajském úřadu Ústeckého kraje byla) překročil M. Zeman hranice vkusu a slušnosti. Jistě, nebylo to poprvé ani naposledy na tomto kongresu.

Delegáti ČSSD byli M. Zemanem přímo fascinováni, podobně jako myška kobrou s rozvinutou kápí. Pozapomněli na "drobnosti", které M. Zeman v nedávné minulosti podnikl vůči soc. dem. Uvedu jenom dvě maličkosti. Tou první byla aktivizace Zemanových protežé, soc. dem. poslanců Melčáka a Pohanky v lednu 2007 ve prospěch Topolánkovy vlády, která díky nim pak prohlasovávala nejnechutnější asociální zákony.

Koneckonců kandidatura SPOZ ve sněmovních volbách v květnu 2010 vedla k tomu, k čemu vést měla - k oslabení konečného volebního výsledku ČSSD a k sestavení pravicové vlády. A mohl bych pokračovat...

M. Zeman se chce stát hlavním hybatelem české politické scény. Pokušení bonapartismu je příliš velké. Prezident potřebuje získat jasnou podporu vedení sociální demokracie, aby se stal v zemi náčelníkem a změnil tak charakter politického systému země na de facto poloprezidentský (změnu litery Ústavy k tomu přitom vůbec nepotřebuje).

Sociální demokraté se na svém sjezdu zachovali jako strana, jejíž vedoucí kádry nejsou schopné předvídat. Až snad na úzkou skupinu lidí kolem B. Sobotky, a ti vědí, že je čeká těžký politický zápas s nejasným výsledkem.

Personální změny ve vedení ČSSD

J. Dienstbier by i ve standardní politické straně zaplatil za sobeckost a neúspěch v prezidentské volbě. Proč mluvím o sobeckosti? Před rokem vyštípal z prezidentské kandidatury J. Švejnara, který byl schopen porazit podle sociologických analýz J. Fischera, K. Schwarzenberga i M. Zemana. A otevřel tak Zemanovi dveře k vítězství. Kromě toho J. Dienstbier, o němž komentátoři fantazírují, že je schopen přinést ČSSD hlasy středových voličů a mladých, žádný takový přínos v prezidentské volbě nepředstavoval. Voliče z městských středních vrstev a mladé získal jasně K. Schwarzenberg.

Nedůstojný útok na končícího prezidenta V. Klause, hraničící s krevní mstou, to je také J. Dienstbier. Dehonestace vlastních stranických přátel, jež s radostí předhazoval médiím, není ničím jiným nežli parazitní politikou. Nicméně jeho odchod z vedení ČSSD představuje zřejmé oslabení B. Sobotky. Nová místopředsedkyně A. Gajdůšková, nahradivší ve vedení M. Benešovou, nemá váhu J. Dienstbiera. Nikdo jí nebere vážně.

K ovládnutí sociální demokracie M. Zemanovi v zásadě přebývají ve vedení dva lidé, kteří tomu budou bránit: B. Sobotka a L. Zaorálek. Je to tedy jejich bitva o Prochorovku, kterou musí vyhrát. Jak dlouho vydrží? No uvidíme.

Menšinová vláda ČSSD

M. Zeman vášnivě doporučuje po volbách menšinovou vládu ČSSD jako řešení všech neduhů tohoto světa. Jednak chce ospravedlnit i po letech tzv. opoziční smlouvu. A zejména pak ví, že vláda bez jasné a jednoznačné parlamentní většiny bude hříčkou v rukou mistra reálpolitiky, kterým M. Zeman nepochybně je.

Smutná role médií a analytiků při hodnocení sjezdu

Když jsem poslouchal komentáře ke sjezdu v ČT24, tak mě až šokovala neschopnost komentátorů postihnout hlubinné příčiny jevů v jednání kongresu a rozšifrovat Zemanovo poselství sjezdu. Byli fascinování prezidentem snad ještě více nežli delegáti samotní, bez schopnosti jasného úsudku.

Hloupost a zaujatost takového M. Komárka z MFD, hocha z dobré funkcionářské rodiny (myslím tím KSČ), redaktora svazáckého tisku a dnes (po dokonalé transformaci osobnosti) bigotního katolíka, obhajujícího s neutuchajícím nadšením největší pitomosti Nečasovy a předtím Topolánkovy vlády. Přiznám se, že i mě překvapilo, když v souvislosti se mnou při svém jako obvykle prázdném a bezobsažném komentáři ke sjezdu se nezapomněl bez jakékoliv souvislosti zmínit o "paroubkovském patolízalství". V sobotním komentáři v MFD pak o mně mluví jako o H. Chavézovi... Démon alkohol i rozklad osobnosti tohoto člověka zřejmě vrcholí...

Komárka pravděpodobně rozvášnil můj článek věnovaný médiím, který MFD v minulém týdnu zveřejnila a ve kterém argumenty dokládám účast českých médií při "vymývání mozků" našich spoluobčanů. A mluvím také o velké odpovědnosti médií (a lidí jako je právě Komárek) za vítězství pravice ve sněmovních volbách v květnu 2010. "Dinosauří lest" a "řecká lež o české ekonomice", to byla ta témata tak iniciativně rozvíjená před volbami v médiích. Díky nim se stát v důsledku působení pravicové vlády nachází ve společenském marasmu, potácí se v nekončící korupci, zažívá hospodářský pokles, pokles životní úrovně většiny občanů a prohlubuje se zaostávání za vyspělou částí světa.

Realita všedního dne

Na sjezdu ČSSD padala také velká a nerealistická slova o tom, kterak se tato strana bude pokoušet získat ve volbách absolutní většinu mandátů ve sněmovně. K tomu ale potřebuje získat zhruba dvojnásobek hlasů (45-46%), než které získala v podzimních krajských volbách. Dlužno podotknout, že v krajských volbách ČSSD získala zhruba tolik hlasů (23%), jako obdržela ve 13 krajích ve volbách do sněmovny v květnu roku 2010. Je nutné říci, že oproti roku 2008 získala loni v krajských volbách o třetinu hlasů méně.

Lidé v analytickém zázemí ČSSD (O. Novotný) jsou stále stejní a nekriticky servírují vedení ČSSD stále stejné nesmysly, které plynou z výzkumů veřejného mínění, jak je provádějí zejména STEM a CVVM. Tyhle agentury opět předvedly své "velké umění" v odhadu výsledků I. kola prezidentské volby, kdy jim nevyšlo v odhadech prostě vůbec nic (!). Proč to asi je? Jsou jenom součástí marketingu zavedených parlamentních stran. Analytici ČSSD by měli převedším hledat důvody ztráty voličů oproti letům 2006 - 2008. Je to v personální nabídce? V programu? Anebo to je v něčem jiném? Lhát si za vlastní peníze do vlastní kapsy je nesmyslné.

M. Zeman na sjezdu ČSSD sehrál první ze svých mistrovských šachových partií. Tu první simultánku vyhrál a otevřel si dveře k tomu, stát se v zemi náčelníkem. Delegáti ČSSD jej přijali s jásotem, netušíce přitom, do jak vážné situace se jejich strana dostává.