Dva týdny po ukončení voleb do poslanecké sněmovny měly u hlavních hráčů na české politické scéně (ČSSD i ANO 2011) poněkud tragikomický rozměr. Sociální demokracie se zmítala v krizi.

Krize byla logickým důsledkem působení tří faktorů:

1. Slabšího volebního výsledku, nežli jaký si její vedení i členové ve své fantazii vysnili.

2. Panikou, která ovládla prezidenta Zemana po debaklu jeho strany SPOZ ve sněmovních volbách. M. Zeman pochopil, že nemá ve sněmovně nástroj nátlaku zejména na ČSSD a její vládu. A dále, že chce-li zůstat hlavním hybatelem české politiky, musí ovládnout nejsilnější levicovou stranu. A to se mu může podařit jedině přes jeho spojence v sociální demokracii vedené M. Haškem, Z. Škromachem a J. Tejcem. Prezidentovo kouzlo ale po totální porážce SPOZ i v ČSSD poněkud vyvanulo.

3. Nepřiměřené touhy M. Haška stát se novým premiérem.

Upřímně, kdyby Zeman s Haškem měli trpělivost čekat, déle než třičtvrtě roku by jejich čekání na Haškovo premiérství jistě netrvalo. Tedy čekání do první vážné Sobotkovy chyby v čele vlády. A každý děláme chyby.

Prezident s M. Haškem špatně přečetli situaci. Oni celou akci možná dobře naplánovali ve svých hlavách, ale její provedení zcela zhudlařili.

Pokus o likvidaci B. Sobotky jako předsedy ČSSD, jako údajně jediného člověka odpovědného za nevalný volební výsledek, byl brutální, nevěrohodný a hloupý. M. Hašek nebyl přece vrátným, byl I. místopředsedou strany. V okamžiku Sobotkova aktivního odporu se celá akce nutně musela zhroutit. Sobotka totiž sám a jediný jako předseda své strany – pokud dobrovolně (byť pod nátlakem) z funkce neodstoupil – má šanci dovést ČSSD po sedmi hubených letech do vlády. Schizma ve straně v tak senzitivním okamžiku její existence se rovná politické sebevraždě. Nejrůznější političtí analytici a jiní mudrci vymýšlejí, proč vlastně došlo v ČSSD k takovému razantnímu pohybu po zmařeném pokusu o „puč“. A proč vlastně během pár dnů zmizela M. Haškovi jeho stranická klientela jako pára nad hrncem. Hledali příčiny tohoto vývoje v kde čem. Ale pravý důvod je zcela prozaický. Jde totiž o moc, o nic jiného. Hašek jí chtěl, ale Sobotka jediný ji reálně mohl straně přinést.

V nejvyhrocenějším okamžiku sporu, kdy už ale bylo jasné, že Sobotka v souboji vyhraje, jsem doporučil velkorysost a velkomyslnost, ale hlavně politickou dohodu obou. Nazval jsem to návratem do bodu nula. Jiné řešení jsem nazval neperspektivním. A jsem o tom stále hluboce přesvědčen, že je to správný názor.

B. Sobotka a jeho přátelé však dali přednost radosti z opojného vítězství nad stranickými soupeři a prezidentem před dlouhodobými zájmy své strany i svými. Teď musí sestavit vládu a prosadit takový vládní program, který obsahuje ty nejpodstatnější věci z programu ČSSD.

Má otázka je, jak by mohli prosadit socialistický program, když ČSSD není dominantním hráčem budoucí vládní koalice. Hnutí ANO 2011 bude chtít získat ve vládě, na základě výsledku voleb, srovnatelné pozice jako sociální demokracie. Jisté je to, že ČSSD nebude ani v budoucí vládě disponovat většinou ministrů. Její pozici tak nelze srovnat s pozicí této strany, kterou získala ve vládě po volbách do sněmovny v roce 2002. Ani tehdy to ČSSD s lidovci a unionisty neměla jednoduché, ale ve vládě se svou většinou ministrů mohla lehce dominovat. To se ale přesto nepodařilo dvěma premiérům – Špidlovi a Grossovi (v období 2002 – 2005) – a podařilo se to reálně až mně v čele vlády v období let 2005 – 2006.

Budoucí vládní pozice ČSSD tak bude připomínat spíše pozici ODS ve vládě, kterou vytvořily po volbách do sněmovny v roce 2010 tři poražené strany: ODS, TOP 09 a Věci veřejné. ODS pak ve vládě i mimo ni ztrácela jednu politickou bitvu za druhou, i když premiérem byl její politik. A při volbách málem ztratila úplně všechno…

Česká média, počínaje veřejnoprávní televizí ČT, přes Babišovy věstníky až po bakalomédia líčí B. Sobotku jako charismatického vůdce mimořádného formátu, vizionáře a státníka. Takto podobně začala před volbami do sněmovny na jaře 2010 média nekriticky adorovat “ „pana Čistého“, tedy P. Nečase. Jak Nečas skončil, všichni víme. Prostě ušít někomu větší sako, než se hodí na jeho postavu, činí značné problémy…

B. Sobotka je politik velmi solidní úrovně, ale charismatický státník a vizionář on opravdu není. Státník postupuje vůči poraženým soupeřům velkomyslně. Vidět dopředu, tedy schopnost předvídat, to je také nezbytná výbava státníka velkého formátu. Ani jedno, ani druhé B. Sobotka v této krizi neosvědčil.

A. Babiš není – přes velkou snahu vlastních i spřátelených médií vykreslovat opak – v právě komfortní situaci. A to je také tragikomické. Zatím je evidovaným agentem StB. Soud k jeho lustraci neproběhne podle všeho hladce, ani rychle. To zcela znemožňuje Babišovi jednat s TOP 09 a ODS o případném ustavení pravicové vlády. Vlastně mu nezbývá nic jiného nežli vládní spolupráce s ČSSD. Pro pravici je – po mnoha jejích komunistožroutských etudách v nedávné minulosti – A. Babiš coby agent StB nestravitelným soustem.

Také on bude rád, že je rád. Významná část české veřejnosti nikdy nebude akceptovat agenta StB ve vysoké ústavní funkci. A je to především klientela pravicových stran i antikomunistická část voličů ČSSD (odhadl bych ji na 30% voličů ČSSD). Ať již se bude jednat o ministerstvo financí anebo o předsednictví sněmovny, představuje pozitivní lustrace reálnou překážku pro zvolení A. Babiše do vysokých ústavních funkcí.

Vláda sestavená z ČSSD, ANO 2011 a lidovců bude naprosto nesourodým konglomerátem. Personální vybavení lidovců a babišovců je slabé a taková bude i jejich personální účast ve vládě. Programově se sociální demokracii v této koalici jen stěží může podařit přehrát oba budoucí partnery, kteří během dvou týdnů již stačili vytvořit kartel ke společnému postupu.

Česká veřejnost má velká očekávání. Od příští vlády chce změnu. A rychle. Obávám se však, že očekávané změny k lepšímu budou přicházet jen zvolna. Pokud je nová vláda bude vůbec schopna uskutečnit.

ČSSD bude rychle ztrácet politické body a již za půl roku, ve volbách do Evropského parlamentu, se může vrátit ke svému volebnímu výsledku z těchto voleb v roce 2004 (8,8%). Pokud k tomu dojde, zřítí se tato strana opět do chaosu, který jsme poznali v posledních dvou týdnech. A možná ještě většího. A obávám se, že ČSSD dnes velký manévrovací prostor prostě nemá. Musí sestavit funkční vládu anebo se opět ponoří do nepřehledných sporů, jak jsme je zažili po těchto volbách.

Bylo by politickým zázrakem podobným zjevení Panny Marie, pokud se vláda ČSSD + ANO 2011 + KDU-ČSL udrží celé čtyřleté volební období. Nejspíše za rok až rok a půl půjdeme k novým volbám so sněmovny.