Po pěti dlouhých letech se ČSSD stala v posledních týdnech lídrem průzkumů veřejného mínění, a to i podle nejrenomovanějších agentur s výrazným předstihem před ODS. Náskokem, který před ODS v průzkumech nikdy v minulosti neměla. Od dubna 2005 – tedy po předchozím zhroucení voličské podpory až k 10% - je politika ČSSD určována v hlavních otázkách důsledně programem. Konkrétní politické kroky jsou na centrální úrovni korigovány především na základě výsledků sociologických a dalších (politologických či právních) analýz.


Především je třeba analyzovat, které faktory způsobují přeskupení nálad veřejnosti ve prospěch ČSSD a v neprospěch ODS. A vymezit, které z těchto faktorů budou působit přechodně a které více či méně trvale.
V prvé řadě, soc.dem. dělá aktivní a flexibilní opoziční politiku. Tedy žádnou politiku nulové tolerance, kterou v minulém volebním období uskutečňovala ODS. Soc.dem. hlasuje v parlamentě pro cca 80% návrhů předkládaných vládou. V zásadních otázkách – a zejména je-li to v rozporu s programem ČSSD – však tato strana postupuje nekompromisně (tzv. reforma veřejných rozpočtů, radarová základna USA umístěná v ČR anebo aféra J.Čunka). Co je ovšem zřejmě nejpodstatnější, to je značný rozdíl ve vnímání současné pravicové vlády a té poslední sociálně demokratické. Lidé na praktických věcech mohou provést srovnání obou vlád a také jej činí.
Na poklesu volebních preferencí ODS má nepochybně značný vliv neplnění neuskutečnitelných předvolebních slibů, které tato strana dala veřejnosti. ODS tak činí bez mrknutí oka, jakoby lhát a klamat veřejnost bylo úplně normální, samozřejmé a mravně nezávadné. Jakoby politiku bylo možné dělat bez morálky. Bohužel pro politickou kulturu v zemi, největší vládní strana několikrát dokázala, že ji jde jen o moc a nikoliv o službu veřejnosti. A že pro její získání a udržení je schopna učinit úplně všechno (tzv. Kubiceho zpráva, získání dua Melčák + Pohanka). Myslím, že i to významná část občanů dobře chápe a že je to odpuzuje.
Podporu ODS negativně ovlivňují každým dnem také sílící obavy veřejnosti z budoucnosti v důsledku uplatnění tzv. reformy veřejných financí. Nemalý vliv jistě hraje také aféra předsedy KDU-ČSL Čunka a machinace státního zastupitelství spojené s jeho „omilostněním“.
A jaké cíle si ČSSD musí klást v roce 2008?
Nejpozději v roce 2010 se soc.dem. chce po volbách do sněmovny stát vedoucí vládní silou. K tomu, aby se tak stalo, musí rozšířit společenský záběr svého vlivu na významnou část středních vrstev, tedy i na části liberálních, středových voličů. A přitom neztratit voliče dosavadní. ČSSD pak musí programově i v praktické politice směřovat k pozici celonárodní strany. Pro srovnání, podobnou roli v Evropě na levici politického spektra naplňují nejlépe např. britská Labour Party nebo švédská soc.dem. či španělská socialistická strana.
V příštích týdnech bude ČSSD usilovat o nejlepší možný výsledek v prezidentské volbě. Už dnes ČSSD tím, že se připojila ke kandidatuře prof. J.Švejnara a nenominovala typického levicového kandidáta, ukázala svou otevřenost k občanské společnosti, svůj realismus, smysl pro toleranci a ochotu ke kompromisu v zájmu státu. Pokud se k této „prezidentské alianci“ připojí i komunisté, prof. Švejnar se stane českým prezidentem.
Na podzim 2008 musí ČSSD udělat vše pro výborný volební výsledek ve třetině senátorských obvodů a v krajských volbách. Před třemi lety byla ČSSD schopna získat v krajských volbách pouhých čtrnáct procent hlasů. Na podzim 2008 by to mělo být nejméně 20 až 25%. V moravských krajích přitom má tato strana povinnost usilovat o volební vítězství. V krajích Středočeském, Ústeckém, Pardubickém a na Vysočině pak usilovat o výtečný volební výsledek, který by umožnil za určitých okolností prosadit v povolebním vyjednávání soc.dem. hejtmana. Hlavním úkolem volebních týmů v centru a v krajích v této souvislosti je dostat voliče k podzimním volbám. Ať tak či onak, bude nutné hledat cestu, jak přivést soc.dem. voliče k účasti ve volbách. Zatím jich chce dorazit ke krajským a senátním volbám jen třetina. A to je žalostně málo. Klíčem k řešení je především atraktivnost kandidátek a asertivně vedená volební kampaň.

Pokud jde o senát, ČSSD obhajuje 7 mandátů. To byl vlastně v minulosti mezně nejpříznivější volební výsledek dosažený po roce 1996. Cílem tedy musí být, získat nejméně 7 nových senátorů. Za úspěch bych ovšem považoval volbu 10 až 12 soc.dem. senátorů. V souvislosti s volbami do senátu přitom ČSSD řeší vnitřně stále stejné problémy, alespoň v některých krajích. V nich funkcionáři zapomínají na minulé katastrofální výsledky a berou zatím jen malé ohledy na realitu výzkumů veřejného mínění (ČSSD si nechala zpracovat rozsáhlý průzkum týkající se jejích senátních a krajských kandidátů).
Mimořádně závažným cílem je změna přístupu části funkcionářů ČSSD. Jim se zdá, jakoby nebylo třeba dělat vlastně vůbec nic ke korekci současné politiky, stylu práce a politických postupů této strany. Průzkumy veřejného mínění ukazují přece tak závratnou podporu ČSSD! Myslím, že v této souvislosti je nutné dokončit v krátké době práci všech čtrnácti týmů pro modernizaci ČSSD (zatím ukončila práci jen část). Zejména dokončit práci týmu pro Prahu, dále týmu pro střední třídu a týmu, který připravuje vytvoření vnitrostranického systému vzdělávání.
Dalším cílem je – a to nejen na centrální úrovni – trvalý neformální dialog se společenskými, zájmovými a profesními organizacemi, s organizacemi národnostních menšin, nekatolickými církvemi atd. Soc.dem. tradičně rozvíjí blízké vztahy s odbory, organizacemi důchodců a zemědělců, tedy s reprezentanty v současné době těch nejohroženějších vrstev obyvatelstva. Chce ale rozvíjet blízké vztahy také s organizacemi podnikatelů. Soc.dem. přinesla svou hospodářskou politikou zemi a podnikatelskému stavu prosperitu a blahobyt. Podnikatelé mají přece shodný základní zájem s ČSSD, chtějí rovněž udržet v zemi sociální smír a prosperitu.
Sociální demokracie musí trvale sledovat, co potřebuje a čím žije česká společnost, jednotlivé její vrstvy, skupiny a části, promítat jejich zájmy do svého programu. Sjezd CSSD na jaře 2009 – oproštěn od volby předsedy ČSSD, která proběhne již dříve za účasti všech členů – bude možné věnovat programové inovaci této strany. Kromě jiného i v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu na jaře 2009.
Dalšími z cílů ČSSD, dosažitelných v tomto roce, bude rozpohybování činnosti některých stínových ministrů. Nelze totiž spoléhat na to, že se ODS porazí sama, vlastní hloupostí. Půjde o to na prvém místě pružně reagovat na materiály projednávané Topolánkovou vládou (tiskové konference uskutečňované i např. v regionech). U závažnějších otázek musí ČSSD přicházet vždy s promyšlenou alternativou řešení. Důležitým faktorem může být také určitá korekce stylu komunikace. Jde především o to, rozšířit komunikaci, dialog s veřejností. Znásobit cesty členů stínové vlády, ale také poslanců a senátorů ČSSD do okresů a míst. Zkrátka chce to více přímého kontaktu s lidmi, nečleny i členy ČSSD.
Cílem, který má mimořádnou důležitost, je další zkvalitnění vnitrostranické demokracie. Po dobrých zkušenostech získaných v posledním roce a půl půjde o to mnohem více využívat jako běžný nástroj vnitrostranické diskuse k závažným otázkám (v nedávné době např. k otázce protiraketového systému USA nebo přímé volby prezidenty atd.). Podle jejich výsledků vedení ČSSD koriguje svou politiku. Jde o to, aby se členové ČSSD mohli podílet na rozhodování své strany a více se solidarizovali se svým vedením.
Musí pokračovat doplňování členské základny, a to i tam, kde existuje neformální numerus clausus. Zkrátka, kde si členové ČSSD v místních organizacích vystačí sami a nevidí potřebu doplňovat členskou základnu. Za poslední dva roky přišlo do ČSSD odhadem až 3 tisíce nových členů (čistý přírůstek byl cca 1800). To znamená, že každý 6.člen ČSSD je vlastně nový, nezatížený resentimenty z vnitrostranických bojů v minulosti. Je zřejmé, že většina z těchto lidí přišla do soc.dem. proto, že je jí současná politika ČSSD blízká. Budou-li přírůstky členů pokračovat stejným tempem i v roce 2008, pak již každý až 4.člen ČSSD může být na konci tohoto roku vlastně členem s relativně novým členstvím, a to je už významná veličina, zejména vztáhne-li se k opravdu aktivnímu jádru členů strany.
Ovšem jen v málokteré okresní organizaci ČSSD se dělá opravdu politika směřující k zásadnímu rozšíření pozic této strany v komunální politice. Za poslední dobu se proto ČSSD jen málo posunula k tomu, aby získala v budoucnu podstatně větší zastoupení v komunální politice, a to především v tzv. „trojkových“ obcích. K tomu je nutné především zakládat nové místní organizace a přijímat nové, kvalitní členy.
Co bude stát v ČSSD v roce 2008 také za změnu, to je marketingový přístup. Pravicová média a bulváry zejména ve druhé polovině roku 2007 přicházela s trvalými útoky na předsedu ČSSD a jeho blízké, rodinné příslušníky. Smyslem těchto útoků bylo především zakrýt problémy vládní politiky (Čunek, tzv. reforma, chování a chyby premiéra a vlády atd.) a ovlivnit vývoj veřejného mínění ve prospěch vlády a zejména ODS. Podle průzkumů, které pro ČSSD zpracovala v prosinci renomovaná agentura pro výzkum veřejného mínění, byl dopad těchto „kauz“ na veřejnost minimální. Ukazuje se, že není nutné na vše, co se zveřejní, reagovat. Vlastně půjde o to přicházet do médií důsledně s vlastními politickými tématy a těm se důsledně věnovat. A to i přes tendenčnost významné části médií a snahu o bojkot opozičních politiků ze strany médií.
V roce 2008 musí být výsledkem politiky ČSSD – a k tomu bude směřovat uplatnění celé řady v článku uvedených či naznačených kroků – stabilizovat vysokou voličskou podporu této strany co nejblíže úrovni 40%.