Pražská kavárna vs. M. Zeman
M. Zeman neúnavně provokuje pražskou kavárnu. Nevím, proč to dělá. Kavárna po vyjádření Zemanova osobního a očitého svědectví z Národní třídy v listopadu 1989 začala úplně šílet. Zažívá z prezidentových slov podobné trauma jako kdysi já, když jsem pochopil, že grandiózní bitva Husitů proti Zikmundovým křižákům na Vítkově byla vlastně jen malá šarvátka, po níž došlo k úprku demotivovaných křižáků od Prahy a z Čech. A Praha byla zachráněna a Žižkovi a jeho božím bojovníkům uspořádala ovace, jaké se pořádají vítěznému vladaři.
I podle mě je masakr skutečným masakrem tehdy, pokud při něm teče krev proudem a na zemi zůstane ležet někdo mrtvý. Student Šmíd byl mrtvým po policejní akci na Národní třídě jen pár hodin, ale dobře posloužil věci sametové revoluce. Prostě, zákrok komunistické policie na Národní byl vůči demonstrantům velmi brutální a nechutný, ale masakr – vidím to podobně jako prezident – vypadá trochu jinak. A prezident, na rozdíl od většiny těch, co mu teď dali červenou kartu, tu odvahu jít na Národní se nechat zmlátit v listopadu 1989 měl.
Když jsem následně viděl ve veřejnoprávní televizi rozlícenou M. Pajerovou, kterak se dožadovala po parlamentu, aby neprodleně vyzval M. Zemana k odstoupení, pochopil jsem, že tihle lidé sní svůj demokratický sen jen tehdy, když je po jejich. Tak jako komunisté. Velké rozdíly mezi nimi nejsou.
Kravály k pobavení Evropy
Naši demokraté z pražské kavárny tedy přišli Zemanovi ukázat na Albertov červenou kartu. O diskusi jim přitom vůbec nešlo. Prezidentovy názory zřejmě znají, proto při jeho projevu hvízdali. Ani házení vajíček na prezidenta není zrovna jejich nesilnější disciplínou. Chce se říci: „Mířili na lišku, trefili Maryšku.“ A tak dostal plný zásah vajíčkem německý prezident J. Gauck, kterého tito demokraté ostentativně vzývali. Chybička se vloudila. Ovšem o zcela nechutnou a komickou lež se pokusil redaktor Mitrofanov v Právu, že prý Gaucka zasáhla pouze skořápka z vejce (opravdu mají skořápky křídla?).
Samo o sobě je házení vajec a jiných předmětů na lidi nechutné a dehonestující. Zeman, stejně jako idol pražské kavárny Schwarzenberg, (na toho ovšem kavárna vajíčka nehází, ten prý říká sprostoty s noblesou), je sice beznadějný sprosťák, ale házet po něm vejce jen proto, že má jiný politický názor, je ubohé. Je nezbytné to odsoudit, a to zcela bezvýhradně.
Jen si v této souvislosti nepamatuji, že by M. Zeman před evropskými volbami v roce 2009 odsoudil podobně vajíčkové útoky, které tehdy při předvolebních mítincích směřovaly na mě a na tehdejší další předáky ČSSD. Tehdy se tak dělo za velkého jásotu českých médií, a to bez výjimky všech. Politici z jiných politických stran se přitom zalykali šťastnou škodolibostí. Dokonce i komunisté si medili, že jejich mítinky přece nikdo vajíčky nenapadá… Prezident V. Klaus tehdy vajíčkové útoky odsoudil. M. Zeman na Vysočině významně mlčel… A vyjadřoval se tehdy přitom s chutí ke každému pšouku.
Na „spontánní útoky“ na prezidenta na akcích s organizovaně vytištěnými červenými kartami nevěřím. Kdo celou akci asi platil? Hrdý organizátor pan Přikryl to určitě nebyl… Svatá prostoto!
Jiří Paroubek
I podle mě je masakr skutečným masakrem tehdy, pokud při něm teče krev proudem a na zemi zůstane ležet někdo mrtvý. Student Šmíd byl mrtvým po policejní akci na Národní třídě jen pár hodin, ale dobře posloužil věci sametové revoluce. Prostě, zákrok komunistické policie na Národní byl vůči demonstrantům velmi brutální a nechutný, ale masakr – vidím to podobně jako prezident – vypadá trochu jinak. A prezident, na rozdíl od většiny těch, co mu teď dali červenou kartu, tu odvahu jít na Národní se nechat zmlátit v listopadu 1989 měl.
Když jsem následně viděl ve veřejnoprávní televizi rozlícenou M. Pajerovou, kterak se dožadovala po parlamentu, aby neprodleně vyzval M. Zemana k odstoupení, pochopil jsem, že tihle lidé sní svůj demokratický sen jen tehdy, když je po jejich. Tak jako komunisté. Velké rozdíly mezi nimi nejsou.
Kravály k pobavení Evropy
Naši demokraté z pražské kavárny tedy přišli Zemanovi ukázat na Albertov červenou kartu. O diskusi jim přitom vůbec nešlo. Prezidentovy názory zřejmě znají, proto při jeho projevu hvízdali. Ani házení vajíček na prezidenta není zrovna jejich nesilnější disciplínou. Chce se říci: „Mířili na lišku, trefili Maryšku.“ A tak dostal plný zásah vajíčkem německý prezident J. Gauck, kterého tito demokraté ostentativně vzývali. Chybička se vloudila. Ovšem o zcela nechutnou a komickou lež se pokusil redaktor Mitrofanov v Právu, že prý Gaucka zasáhla pouze skořápka z vejce (opravdu mají skořápky křídla?).
Samo o sobě je házení vajec a jiných předmětů na lidi nechutné a dehonestující. Zeman, stejně jako idol pražské kavárny Schwarzenberg, (na toho ovšem kavárna vajíčka nehází, ten prý říká sprostoty s noblesou), je sice beznadějný sprosťák, ale házet po něm vejce jen proto, že má jiný politický názor, je ubohé. Je nezbytné to odsoudit, a to zcela bezvýhradně.
Jen si v této souvislosti nepamatuji, že by M. Zeman před evropskými volbami v roce 2009 odsoudil podobně vajíčkové útoky, které tehdy při předvolebních mítincích směřovaly na mě a na tehdejší další předáky ČSSD. Tehdy se tak dělo za velkého jásotu českých médií, a to bez výjimky všech. Politici z jiných politických stran se přitom zalykali šťastnou škodolibostí. Dokonce i komunisté si medili, že jejich mítinky přece nikdo vajíčky nenapadá… Prezident V. Klaus tehdy vajíčkové útoky odsoudil. M. Zeman na Vysočině významně mlčel… A vyjadřoval se tehdy přitom s chutí ke každému pšouku.
Na „spontánní útoky“ na prezidenta na akcích s organizovaně vytištěnými červenými kartami nevěřím. Kdo celou akci asi platil? Hrdý organizátor pan Přikryl to určitě nebyl… Svatá prostoto!
Jiří Paroubek