Andrej Babiš je se svým hnutím na rozcestí. Ve většině průzkumů veřejného mínění hnutí ANO stále ještě dost přesvědčivě vede ve volebních preferencích před ČSSD. Velký šéf se ovšem musí rozhodnout, jak bude postupovat dál.

Úspěch ve volbách z minulého roku jej dohání. Zastupitelé zvolení za ANO začínají mít problémy, které zažily všechny ostatní parlamentní strany. Jeden radní, je vcelku jedno, ve kterém městě to bylo, si bezostyšně řekl o úplatek. To samé se stalo také na ministerstvu pro místní rozvoj vysokému úředníkovi této instituce.

Koalice s účastí ANO v jiném městě se rozpadá a nebude to asi jediný případ. Prostě, lidé z ANO s malými či ještě menšími zkušenostmi z řízení měst nutně musí mít problémy řídit chod radnic. To občané rychle poznají na chodu měst. A také chamtivost funkcionářů hnutí ANO bude jistě veřejností silně vnímána.

Zvláštním případem je Praha. Už při ustavení radniční koalice de facto pěti politických stran s většinou pouhého jednoho hlasu jsem se několikrát vyjádřil, že primátorka Krnáčová zvolená za ANO, může být jen zimní královnou. První vážnější krize na sebe nenechala dlouho čekat. Při rozhodování v pražském zastupitelstvu o Pražských službách se náměstek primátora ze Strany zelených Stropnický poněkud anarchicky zdržel hlasování. Přesto, že musel vědět, jaké politické komplikace to následně způsobí.
Paní Krnáčová je jistě inteligentní a nesporně velmi čestná dáma, ale je také zcela neznalá pražských reálií. Kromě toho předchozí rada složená ze zástupců TOP 09 připravila svým nástupcům seriál jen těžko řešitelných problémů. Při řešení jednotlivých příběhů z tohoto seriálu by přitom selhali i mnohem zkušenější a schopnější lidé, než jakými – až na výjimky – ve svém týmu disponuje Krnáčová. Díky vlastním a spřáteleným médiím A. Babiše se pražská radnice zatím jakoby ztratila v mlze. Tahle hra na schovávanou ale nepůjde do nekonečna… Jednou budou muset média začít psát o reálných výsledcích primátorky Krnáčové.

Vedení sociální demokracie, jak se zdá, již pochopilo vážnost situace a snaží se kontrovat vůči hnutí ANO. Už se dokonce objevil i jeden průzkum veřejného mínění, podle kterého jsou preference obou stran (teda ANO a ČSSD) prakticky vyrovnané. B. Sobotka přešel k mediální ofenzivě. V minulých týdnech udělal dva rozsáhlé (a vcelku nudné) rozhovory v časopisech Euro a Týden. Je otázkou, proč zrovna v magazínech, které voliči ČSSD moc nečtou. Možná proto, že ve vlivnějších médiích prostor prostě nedostal. Pobavil mě zejména Sobotkův vycizelovaný argument, použitý v obou interview, že ČSSD je přece schopná ve volbách porážet hnutí ANO. Vždyť ve volbách do senátu na podzim sociální demokracie porazila ANO co do počtu získaných senátních mandátů deset ku čtyřem. Proč si Sobotka takto veřejně dodává kuráže? Jednoduchá odpověď: není si jistý.

Pokud jde o mandáty v senátu, je to pravdivý, ale poněkud na vodě se pohybující argument. Před podzimními volbami totiž ČSSD obhajovala dvacet tři mandátů (to byly ty vybojované v roce 2008, ještě pod mým vedením) a po volbách jich zbylo jen deset. No, nevím, zda je to pro ČSSD důvod k velké oslavě a pro Sobotku vhodný argumentační nástroj.

Sobotka tedy chápe, o co jde. Pokud nezvrátí trend ve volebních preferencích, Babiš vyvolá předčasné volby. A A. Babiš je pochopitelně nevyvolá, nebude-li mít šanci vyhrát je s velkým rozdílem.

Rád uvedu jednu analogii z nedávné minulosti. Vzpomínám si, jak jsem v říjnu 2007 navštívil kongres britské Labour party (LP) v Bournemouthu. Tehdy již stál několik měsíců – po odchodu T. Blaira – v čele britské vlády a labouristické strany Gordon Brown. Ten byl deset let ve vládě T. Blaira úspěšným ministrem financí. Těsně před kongresem Brownova LP vedla ve volebních preferencích zhruba o 10 %. G. Brown se však rozhodl nevypsat mimořádné parlamentní volby (řádné volby byly dva a půl roku před tím a vyhrála v nich potřetí za sebou Blairova LP). Na můj přímý dotaz, proč nevyvolá mimořádné volby, mi Brown odpověděl, že se chce soustředit na práci…
Podle britských zvyklostí přitom mohou být volby vypsány zhruba měsíc poté, co se pro to premiér rozhodne.

G. Brown nevypsáním voleb ztratil strategickou iniciativu a po kongresu konzervativců, který se uskutečnil týden po tom labouristickém, se vedení v preferencích ujali toryové a již je nepustili až do vítězných parlamentních voleb na jaře 2010.

A. Babiš je teď v podobné situaci, jako byl v říjnu 2007 G. Brown. Jestli má A. Babiš někdy šanci vyhrát ve volbách výrazným způsobem, je to teď na jaře. Tahle příležitost se už nemusí zopakovat, podobně jako kdysi G. Brownovi. A britští poradci A. Babiše tento příběh určitě znají.

Jiří Paroubek