Tento prodloužený víkend bude ve znamení sjezdu nejsilnější vládní strany – ČSSD. Veřejnost bude moci srovnávat v celkem krátkém časovém sledu po sobě tento sjezd s kongresovým jednáním jejího hlavního vládního partnera a současně největšího konkurenta, hnutí ANO.
Přitom se zdá, jakoby o nic moc nešlo, nejbližší senátní a krajské volby jsou podle řádné termínové listiny až za jeden a půl roku. Problém může nastat v okamžiku, kdy v průzkumech veřejného mínění bude jedna z obou stran předstihovat druhou ve volebních preferencích o 10 až 12%. Pak může být ta v průzkumech vedoucí strana v pokušení vyvolat předčasné volby. Průzkumy však zatím ukazují na poněkud menší rozdíl, který bych odhadoval na 4-8% ve prospěch hnutí ANO. Agentury spřátelené s ČSSD (SANEP i STEM) se rozdíl snaží, seč to jde, redukovat. Z toho plyne, že si nebezpečí mimořádných voleb někteří lidé v ČSSD dobře uvědomují….



pozice ČSSD ve volbách po roce 2010

10Když jsem v červnu 2010 po vyhraných volbách do sněmovny (22,2%) skončil v čele ČSSD, předpokládal jsem, že to může být všestranně prospěšné. Pro stranu, pro mě… Zkrátka, že příští výsledek ve volbách celostátního charakteru – krajských, evropských a zejména sněmovních – musí být podstatně lepší než-li ten, který byl docílen ve sněmovních volbách v květnu 2010. No, a pro sebe jsem si myslel, že můžu být v budoucnu ještě užitečný. Pokud po čase – po odeznění nenávistných štvanic vůči mně, které zahrnuly veřejný prostor dlouhé měsíce (vlastně roky) před zmíněnými volbami – bude strana schopna objektivněji posoudit moji roli v politice v letech 2005 – 2010. Vlastně ani jedna z těchto premis se nepodařila naplnit.

Volby na podzim 2010 (senátní a komunální)

Tyto volby dopadly pro ČSSD velmi dobře. Myslím, že bez nějaké větší nadsázky mohu říci, že „nové“ vedení strany (což vlastně bylo „mé“ vedení strany beze mne) těžilo z výsledku mé pětileté práce v čele ČSSD. V senátních volbách strana těžila i z předchozího totálního volebního neúspěchu v roce 2004, kdy ČSSD nezískala při senátních volbách ani jeden mandát. V komunálních volbách dosáhla strana výtečného volebního výsledku prakticky ve všech velkých a větších městech, byl to historický úspěch ČSSD.

Volby v roce 2012 (krajské a senátní)

Krajské volby jsou pochopitelně v první řadě odrazem centrální politiky. ČSSD dosáhla ve třinácti krajích v průměru 23,6% hlasů, tedy o zhruba 12% méně nežli v krajských volbách v roce 2008. A tak vlastně dosáhla ve třinácti krajích stejného volebního výsledku jako ve sněmovních volbách 2010. Tedy, pokud z volebního výsledku sněmovních voleb vyčlením hlasy ze čtrnáctého kraje, Prahy, kde je volební výsledek ČSSD ve všech druzích voleb tradičně slabší. A slabší byl i v roce 2010. V Praze ostatně krajské volby ani v roce 2012, ani čtyři roky předtím, neproběhly.

Volby v roce 2013 (sněmovní)

V listopadu 2013 skončily mimořádné sněmovní volby pro ČSSD sice vítězně, ale poklesem volebního výsledku ve srovnání s předchozími volbami o 1,7% horším (20,45%). Po více než třech letech Nečasovy vlády to byl neuvěřitelný úkaz…

Volby v roce 2014 (evropské; senátní a komunální)

Nejprve to byly v květnu volby do EP. V nich ČSSD s 14,2 % skončila až na 3. místě pelotonu volebních stran (za hnutím ANO a TOP 09), se ztrátou 8,2 % oproti výsledku dosaženému v předchozích evropských volbách v roce 2009. ČSSD oproti předcházejícím sedmi mandátům ve volebním období 2009 – 2014 má nyní v EP o tři méně. Tedy čtyři.
Senátní volby v říjnu 2014 skončily ohromným propadem počtu mandátů soc. dem. senátorů. Oproti 23 senátorům zvoleným za ČSSD šest let předtím, jich po volbách v říjnu 2014 zbylo pouze deset. To znamená ztrátu 13 mandátů!
V komunálních volbách soc. dem. ztratila významnou část pozic v naprosté většině velkých a větších měst. Po dvanácti letech přišla o primátora Ostravy, po osmi letech v Brně. Jedním slovem debakl zmírněný v některých případech výtečným vyjednáváním a prosazením svých primátorů (např. v Plzni či Olomouci).
Souhrnně tedy byly volební výsledky ČSSD v letech 2012 až 2014 oproti předchozím letům významným sešupem směrem dolů. Prostě, má představa, kterou jsem měl po skončení voleb do sněmovny v květnu 2010, kdy jsem se rozhodl odejít z pozice předsedy ČSSD, se naprosto nenaplnila.

Jaké jsou důvody tohoto stavu, proč ČSSD výrazně oslabila a stále oslabuje (tedy, kromě virtuálních výsledků průzkumů spřátelených agentur)?
Strana trpí nedostatkem zajímavých a opravdu charismatických osobností, předseda B. Sobotka postrádá schopnost ledershipu. Tedy jasného a promyšleného vedení vlády i strany. Vláda má nicméně svého neformálního mluvčího, kolem kterého se vše točí. A tím je, samozřejmě i díky jeho vlastním a spřáteleným médiím vč. veřejnoprávní televize, ministr financí A. Babiš. B. Sobotka není schopen, na rozdíl od A. Babiše, udržovat v médiích strategickou iniciativu, určovat témata dne, být osobou, kolem které se „to“ točí.

Uvedu dva rozdílné přístupy B. Sobotky a A. Babiše z posledních dní. Babiš jede do Vrbětic, na místě uznává, že rozpočtový požadavek ministra vnitra na navýšení výdajů státního rozpočtu, je opodstatněný a akceptuje jej. Je velmi akční a hladce se přenese přes to, že to dosud odmítal. B. Sobotka správně jede několik dní po tragédii do Uherského Brodu a na místě plačtivě kuňká, proč nemohl ukončit státní návštěvu v Jižní Koreji dříve …
Sobotkovo zázemí (Novotný, Špidla, Ayrer ad.) zřejmě vůbec nechápe, že svého šéfa musí neustále zásobovat tématy dne, tématy týdne. Být vidět, být slyšet, být akční. Prostě snažit se neustále udržovat ve svých rukou strategickou iniciativu. To možná souvisí také s tím, že se strana zbavila již před dvěma lety operativní i strategické spolupráce s americkou firmou PSB, která s ČSSD kooperovala v době jejích největších volebních úspěchů (2006-2010). PSB přešla k A. Babišovi se všemi svými „inside“ informacemi o ČSSD…
Z účasti ve vládě toho ČSSD dosud marketingově mnoho nevytěžila. Sobotkova vláda zatím všestranně těží z toho, že bývá srovnávána s Nečasovou zmatenou, zkorumpovanou, rozhádanou a asociální vládou. Sobotkova vláda je tak vnímána jako stabilní a má tu výhodu, že pravicová opozice je hluboce rozvrácená, zkompromitovaná, bez věrohodných lídrů.

Podle mého názoru měla vláda od počátku své existence vsadit v oblasti ekonomiky na hospodářský růst, na zvýšení jeho dynamiky. Tak, aby v letech 2016 a 2017 bylo dosahováno 3-4% růstu HDP. Aktivity ministra průmyslu k rozvoji zahraničních investic nejsou dostatečně podporovány premiérem (kolik cest, podobných té nedávné do Koreje udělal za uplynulý rok předseda vlády?). Za rok své existence vláda nebyla schopna formulovat – i díky neschopnému vedení MMR – jasný systém čerpání evropských fondů na období let 2014 - 2020. Vláda za rok neudělala nic praktického ani na podporu českého stavebnictví. Oboru, ve kterém od roku 2008 ztratilo práci cca čtyřicet tisíc zaměstnanců. Žádný program, vůbec nic. Je krásné a srdce těšící přijmout koncepci sociálního bydlení, pokud však na ní nebudou navazovat konkrétní programy na podporu výstavby komunálních, sociálních, startovacích či družstevních ad. bytů, je koncepce jenom slohovým cvičením. Přitom v ČSSD jsou lidé, kteří by takové programy mohli napsat během několika málo dní. Možná někomu vadí, že byli mými blízkými spolupracovníky…

Zkrátka vláda toho v oblasti investic mnoho nedělá, co by mohlo směřovat k podpoře hospodářského růstu, k jeho urychlení. Neobjevují se žádné nové stimuly na podporu přílivu zahraničních investic či ochoty českých investorů investovat. Veřejné investice vláda zatím rovněž nedokázala urychlit.
Soc. dem. ministři po ministru financí správně požadují úpravy struktury daní. ČSSD ve svém marketingu ovšem nedostatečně zdůrazňuje (vlastně to nezdůrazňuje vůbec), že se jedná jen o zvýšení daní velkých, v zásadě oligopolních firem, především se zahraniční účastí a mj. i firem A. Babiše.

A že i letos (za rok 2014) do zahraničí odplynou dividendy ve výši přesahující tři sta miliard (!). A že se to vůbec netýká malých a středních (ve skutečnosti i dosti velkých) českých firem. Vláda tak může – v kombinaci s vyšším hospodářským růstem 3-4 % a tedy s inkasovanými vyššími rozpočtovými příjmy - v letech 2016-2017 dosáhnout snížení deficitu ke (kladné) nule nebo dosáhnout dokonce mírného rozpočtového přebytku. To vše v situaci, kdy vláda bude schopna v rozpočtu zajišťovat také růst reálných důchodů a reálných mezd veřejných zaměstnanců i růst výdajů v oblasti veřejných služeb. Snahou ČSSD by tedy mělo být, soustředit se maximálně na ekonomiku, trpělivě a s ironií komentovat fantazie A. Babiše o skokovém nárůstu výběru daní (zatím čísla vůbec nenasvědčují tomu, že by se Babišovi v tomto směru dařilo).

ČSSD nemá jasnou politickou linii. Z politiky jejich ministrů a zejména předsedy vlády není úplně jasné, zájmy kterých sociálních a zájmových skupin ve společnosti chce vlastně ČSSD hájit. Přitom ČSSD má kromě úřadu předsedy vlády ještě ve svých rukou ministerstvo práce a sociálních věcí (v jehož čele je ovšem ministryně v zásadě neschopná komunikovat témata, která zajímají velké voličské skupiny soc. dem.) a ministerstvo zdravotnictví. Strana není schopna artikulovat svůj program srozumitelně pro vybrané cílové skupiny (pokud ovšem nějaké cílové voličské skupiny vůbec má).
Strana se dopustila v posledních čtyřech letech seriálu neuvěřitelných chyb v personální oblasti. Musím se ostatně zmínit i o sobě. Vedoucí osobnosti strany s radostí přihlíželi v lednu 2011 na ústecké krajské konferenci - tedy v tehdejším mém volebním kraji - mé rituální politické popravě v nepřítomnosti (v předtuše výsledku jsem se konference pochopitelně nezúčastnil). Vedení ČSSD v kraji poté převzali lidé, jichž se později vesměs ujaly orgány činné v trestním řízení (někteří z krajského vedení ČSSD jsou obžalovaní, jiní čekají obvinění a jeden byl za podivných okolností zavražděný). Výsledkem je, že z volebně v letech 2006-2010 pro ČSSD nejsilnějšího českého kraje se stal kraj s podprůměrným volebním výsledkem.
Obdobná situace nastala v Moravskoslezském kraji. ČSSD v kraji se zcela nepochopitelně zbavila úspěšného ostravského primátora Kajnara. Oba dva hejtmani (jeden po skončení funkce hejtmana přešel do SPOZ) mají své velké osobní problémy, které jsou ovšem problémy politickými a nejsou bez negativního vlivu na voliče.
B. Sobotka do dění v kraji vůbec nezasáhl, např. tím, aby Kajnarovi nabídl angažmá v centrální politice (ministr, náměstek ministra, šéf centrálního úřadu). Za premiérem Sobotkou je na Ostravsku ovšem ještě z období let 2004-2005 smutný pomník pod názvem privatizace 44 000 bytů OKD. Ani vláda pod Sobotkovým vedením nevyžaduje od Bakaly splnění jeho veřejného příslibu (a závazku vlády ČSSD a jeho jako ministra financí), umožnit zájemcům z řad nájemníků výhodnou koupi bývalých hornických bytů OKD. Zhruba sto tisíc nájemníků v bytech RPG tak má praktickou zkušenost se sliby dnešního předsedy ČSSD. A sto tisíc lidí a jejich širší rodiny, to už je na Ostravsku pěkná porce lidí…
Vedení ČSSD, pokud chce něco do budoucna dělat s výsledky voleb na celostátní úrovni, musí mj. řešit situaci ve dvou perspektivně voličsky pro ČSSD zdaleka nejsilnějších krajích, Moravskoslezském a Ústeckém.

Významná část voličů ČSSD je antimilitaristická, pacifistická, velká většina jich proto je proti účasti české armády v nesmyslných zahraničních misích (Afghánistán, Mali apod.). Většina voličů levice je pro férový přístup vůči Rusku v konfliktu na východě Ukrajiny, který nevyprovokovalo.
Česká zahraniční politika je v těchto otázkách v totálním vleku politiky Spojených států a vojenských struktur NATO. Zejména ministr zahraničí Zaorálek zcela nekriticky přebírá zjevně propagandistické protiruské bláboly. K němu se v posledních dnech připojil i premiér Sobotka, namísto jisté zdrženlivosti vůči americkým plánům stupňování napětí ve střední Evropě. Sobotka se otevřeně a pozitivně vyjádřil pro pořádání společných cvičení české s americkou armádou. Přitom každému trochu myslícímu politikovi musí být jasné, kam tímto návrhem USA směřují. Jde o to, že USA v krátké době obnoví plány na zřízení své vojenské základny v Česku. Sobotkova dnešní ustrašenost mi dává jasnou odpověď, do jaké pozice je v této věci připraven vmanévrovat stranu.
B. Sobotka se domnívá, že politická strana rozměrem a významem sociální demokracie je něco jako čínský spolek, spojený krví a pověrou. Jeho utkvělá představa o potřebě jednobarevného vedení ČSSD je ve svých důsledcích ve volební konfrontaci s politickými soupeři zcela neefektivní. Vedení velké strany – tedy strany, jež nechce oscilovat svými volebními výsledky mezi 10-15 % - musí být naopak příkladně pluralitní. Alespoň tak tomu bylo za mého vedení. Své kolegy ve vedení jsem nemusel milovat, ale strana dosahovala volebních výsledků nejlepších ve své historii.

Jiří Paroubek