Aktuálně.cz patří do koncernu Z. Bakaly, který proslul kromě brilantní lumpárny s byty OKD také mj. výtečnými vztahy s Radkem Pokorným, takže se není proč divit otázkám redaktora bakaloserveru, typu: jak se díváte na „ohlášený samozvaný návrat Jiřího Paroubka?“ Tato formulace je sice poněkud nesmyslná, znám slavný návrat či neslavný návrat, ale samozvaný návrat, to existuje zřejmě jen ve fantazii Z.Bakaly a jeho pomocníků.


Především chci říci, že se nikam nehrnu a pouze zdvořile odpovídám členům ČSSD a místním organizacím ČSSD na jejich nabídky stát se členem ČSSD. Žádnou iniciativu jsem v tomto směru osobně nevyvíjel a ani nevyvíjím. Tím neříkám, že bych o vstupu do této strany někdy v budoucnu neuvažoval. Jak se ale zdá, tak není zrovna v zájmu neprostupné vrstvy stranické oligarchie. Ministr Chvojka ale odpovídá na poněkud zavádějící otázku Bakalova média jednoznačně: „Jiří Paroubek je deset let stará minulost. Ty plusy, co straně tehdy dal, se postupně změnily v mínusy.“ No, chtěl bych jen uvést, pro informaci pana Chvojky, kterému před deseti lety bylo 26 let, a jistě byl již tehdy aktivistou ČSSD ve sněmovních volbách, že v roce 2006 v těchto volbách pod mým vedením dosáhla ČSSD historicky nejlepšího volebního výsledku v parlamentních volbách ve své téměř stočtyricetileteleté historii. Tehdy ji volila téměř třetina voličů, když třináct měsíců před tím, kdy jsem se stal předsedou vlády, měla tato strana v průzkumech veřejného mínění pouhopouhých 10 % volebních preferencí.

A v roce 2008 v krajských volbách získala tato strana pod mým vedením téměř 36 % hlasů, což byl volební výsledek, který těžko kdo dokáže zopakovat. A současně ve stejném volebním termínu získala ČSSD 23 (slovy: třiadvacet) mandátů ve volbách do senátu. Také ve volbách do EP na jaře 2009 byla strana pod mým vedením mimořádně úspěšná. Získala 7 mandátů europoslanců, namísto dosavadních dvou. (V roce 2014 získala ve volbách do EP jen 4 mandáty a vedení strany to považovalo za vynikající úspěch.) Ve volbách do sněmovny v roce 2010, po dlouhé, měsíce trvající, štvanici na mou rodinu i mě osobně, získala strana 22,2 % hlasů.

Toto volební vítězství jsem považoval za hubené, a proto jsem v logice věci sám a z vlastního rozhodnutí odstoupil z funkce předsedy ČSSD. To, že od té doby ČSSD vlastně ve všech následujících volbách nedokázala tento můj nejhorší výsledek překonat, již není můj problém. A mezititulek Bakalových Aktuálně.cz, vycházející z Chvojkovy formulace: „Paroubkovy plusy ze změnily v mínusy,“ tak jaksi neodpovídá realitě. Proč se Chvojka tváří jakoby to nevěděl? Proč si vypomáhá trapnou lží?

Nebyl jsem to já, kdo po roce 2010 formoval politiku ČSSD. A nebyl jsem to já, kdo v posledních čtyřech letech vedl ČSSD ke stále se zhoršujícím volebním výsledkům. A ani jsem u toho nebyl. Naopak pan Chvojka u toho byl. A byli u toho i jiní. To, že nechtějí nést osobní odpovědnost, je jen jejich věc, a do budoucna to neprospěje ani sociální demokracii, ani jim osobně.

Pan Chvojka by měl být opravdu velmi soudný. Četl jsem si ostatně jeho rozhovor celý (přiznám se, že to bylo dost obtížné čtení) a snažil se vnímat jeho argumenty, a tak úplně jsem nepochopil, co chce vlastně ve své funkci ministra dělat, aby za ním bylo za deset měsíců něco vidět. Tedy kromě "velikých " řečí.

Je jistě dobře, že se bude snažit například udělat něco se sociálně vyloučenými lokalitami, které považuje za svou politickou prioritu. Uvidíme, jaký výsledek bude mít jeho činnost za deset měsíců, které zbývají do sněmovních voleb.

Zatím Chvojka neříká nic významně jiného než J. Dienstbier. A ono se, mezi námi, nic jiného ani říkat nedá. Ministr Chvojka by se měl zabývat sám sebou a svými problémy, a nehledat problémy u těch, u nichž celý problém s poklesem vlivu ČSSD nevznikl. Chápu, že pro člověka, který se donedávna zabýval jako právník problematikou zlomených nohou a drobné kriminality, je skok do vysoké politiky možná příliš silná káva. Být šéfem Legislativní rady vlády po osobnostech, jako byl např. vynikající znalec správního práva JUDr. Zářecký v „mé“ vládě, je jistě velká výzva. Dr. Zářecký měl respekt jak akademické obce, tak právníků ve státní správě, ale také mnoha právníků z praxe a nakonec i respekt můj. Přál bych ministru Chvojkovi, aby na něj alespoň stínem dopadl velký formát doktora Zářeckého a on byl v čele Legislativní rady alespoň zpola tak úspěšný, jako byl on. Pak by si mohl říci, že byl opravdu užitečnou oporou vlády a něčemu prospěl.

Jiří Paroubek