ČSSD za časů Julínka a Topolánka, tedy cca před osmi, devíti lety, velmi ostře vystupovala proti návrhu zákona o akciových společnostech v nemocnicích. Činila tak proto, že vytvoření akciové společnosti v nemocnici, je tou nejsnazší formou, jak do budoucna, na základě odprodeje akcií či jejich části, nemocnici privatizovat.

Současné české fakultní nemocnice jsou z hlediska přístrojového vybavení, a zejména z hlediska vybavení lékaři a zdravotnickým personálem, zřejmě to nejcennější, co v českém zdravotnictví existuje. Řekněme si otevřeně, že zájmem státu a jeho občanů je držet tyto fakultní nemocnice ve vlastnictví státu, protože pokud selže vše ostatní ve zdravotnictví, neměly by selhat fakultní nemocnice.

Rozum zůstává stát nad tím, o co se dnes ČSSD ve vládě, vedené premiérem Sobotkou a v tomto případě ministrem zdravotnictví Ludvíkem, pokouší. Oni v novém zákoně o univerzitních nemocnicích prosazují de facto neodvolatelnost ředitelů těchto nemocnic a jejich naprostou samostatnost, pokud jde o provádění prodejů majetku nemocnic. Zejména pak pozemkového, ale také dalšího nemovitého majetku.

Pokud jde o neodvolatelnost ředitelů, myslí ministr Ludvík nepochybně také na sebe, protože by se rád vrátil do FN Motol, tedy do svého mateřského špitálu, a lze pochopit, že chce být ředitelem nezávislým na tom, zda bude ČSSD v příští vládě, či nikoli.

Tento návrh zákona má však, pokud bude přijat, také omezit veřejnou kontrolu ve významné části českého zdravotnictví. A ve svých důsledcích povede k zašantročení majetku nemocnic, tedy veřejného majetku, a k tomu, že se tyto nemocnice a jejich nemovitý majetek dříve či později stanou předmětem privatizace, tedy rozchvácení.