Nebudu se vůbec zabývat otázkou, kdo by měl být anebo kdo bude v čele sociální demokracie. Ostatně by to mělo být jenom na rok. To sice zdánlivě  není dlouhá doba, ale za určitých okolností to může být pro sociální demokracii doba, kdy se strana propadne z dnešní  kritické situace do situace beznadějné.

Establishment strany je v poslední době posedlý po funkcích, a to ve všech  jeho údech. Od okresních organizací, po úroveň ústřední hoří funkcionáři  touhou získávat vedoucí funkce ve straně. A to často  aniž by za nimi byly vidět nějaké konkrétní  výsledky. 

 To nejzákladnější ovšem u každého stranického lídra  musí být schopnost oslovovat běžné voliče sociální demokracie. Řada funkcionářů v Sobotkově vedení strany ovšem hovořila zvláštním ptydepe, tedy nesrozumitelným funkcionářským  jazykem, kterému rozuměli snad jen oni sami. Veřejná vystoupení premiéra Sobotky se dala tisknout a pro svou nezajímavost a nudnost se mohla také ihned archivovat. Prostě, v sociální demokracii, její noví lídři musí být schopni hovořit s lidmi, se svými voliči i nevoliči srozumitelně, jejich jazykem. Bez uděsných a nic neříkajících frází.  Chápat jejich problémy. A ukazovat, že jsou schopni jejich problémy žít. Získání funkce ve vedení ČSSD není sinekurní záležitostí, ale mělo  by být jen prostředkem k tomu, dělat politiku pro lidi. Před zahájením sjezdu, který nepochybně bude pokračovat, neboť za půl dne se mnoho stihnout nedá, kandiduje do funkcí ve vedení strany přes čtyřicet kandidátů ( na sjezdu mohou ještě přibýt i další). 

Chci proto formulovat několik bodů, pro těch několik desítek kandidátů, kteří chtějí straně a občanům prospět, aby si uvědomili, jaké vlastnosti by měli mít. Tedy, aby jejich vedení bylo úspěšné. To znamená  natolik úspěšné, aby stranu ještě do podzimních voleb dostalo na nějakých 10 – 15% podpory veřejnosti. Pokud to nové vedení strany nedokáže strana tragicky propadne ve volbách komunálních a zejména senátních.

Tím prvním bodem je, že budoucí předseda i místopředsedové strany musí být krizoví manažeři. Musí si uvědomit, že strana je v nejsložitější fázi své stočtyřicetileté historie a že pokud nebudou ve své práci úspěšní, strana může zmizet v propadlišti dějin.

Tím druhým bodem je, že budoucí šéfové strany musí být schopni strategického uvažování. Musí být schopni vidět u každého svého rozhodnutí  alespoň na tři až čtyři kroky dopředu. Rutinní přístup je důležitý ve správě země i strany,  ale  je potřeba mít základní vizi, představu kam při řešení  určité otázky  směřuji.

Třetím bodem je, že budoucí vedení strany musí byt programově schopné. Přijít s novými programovými cíli, které osloví nové voličské skupiny a vrstvy a upevní vazbu  těch  dosavadních. (Těch, které zbývají, již ale pohříchu  moc není). Strana může rozšířit záběr svého působení na další voličské skupiny, ale musí je umět oslovit. Zabývat se donekonečna např.  minimální mzdou je neužitečné.

Čtvrtou vlastností, kterou musí mít budoucí člen vedení, je schopnost finančního managementu. Pokud odvolací soud rozhodne o tom, že dědici advokáta Altnera si zaslouží nějakou sumu, jako odměnu za údajné Altnerovy služby pro stranu, stane se finanční situace ČSSD úděsně fatální. Nemluvě o případném dalším úbytku mandátů při volbách  do senátu. V čele strany tak musí být lidé, kterým nedělá problém finanční řízení, které má vyšší parametry, nežli je malá a velká násobilka. Kromě toho by ve vedení měly být takové atraktivní osobnosti, které dokážou získat od potenciálních dárců finanční dary na činnost ČSSD.

Pátým bodem, který  uvádím, je schopnost řízení účinného marketingu strany. Tedy ne toho „sobotkovsko-špidlovského“, ale skutečně účinného, kdy se strana opět vrátí  k druhdy úspěšné  metodě strategické iniciativy. To znamená, aby byla schopná přicházet do společenského diskursu s novými tématy. A získávat tak nové voliče.  To by se samozřejmě dělalo mnohem snáze, pokud by strana byla součástí vlády a měla jako své  ministry lidi, kteří dokáží účinně marketingově pracovat.

Šestou důležitou vlastností vůdců ČSSD je schopnost stmelovat, velkorysost, která vylučuje mstivost. Za léta Sobotkova vedení se vytvořily mezi členy, respektive funkcionáři strany, nenavistné animozity a hluboké příkopy, které je potřeba zasypat. Pokud příští vedoucí činitelé ČSSD budou malicherní a stranu hermeticky uzavřou, (respektive budou pokračovat v praxi, kterou bych nazval „rezervace indiánů“!), bude to špatné. Stejně tak. pokud se předseda strany - podle smutného Sobotkova vzoru - bude obávat konkurence a bude politicky likvidovat své potenciální i skutečné konkurenty.

A sedmým  rysem vedoucí osobnosti ČSSD by měla být schopnost inovativně přicházet s novými metodami práce akcelerujícími vývoj ve straně.  Cílem musí být zjednodušení stanov, což by vedlo k debyrokratizaci a demokratizaci strany a také k posílení  imunity strany proti kmotrům a klientelismu. Vedení strany by mělo být schopno zformulovat, po osmi letech, další, novou etapu modernizace ČSSD. Cílem by mělo být posílit vliv místních organizací a jejich členů na rozhodování v klíčových politických  otázkách.

Strana získala v říjnových volbách do sněmovny trapných 7,2 %hlasů voličů. Pokud chce, aby vývoj voličské podpory šel opačným směrem nežli v posledních sedmi letech, musí být schopna prosadit ve všech parametrech své činnosti  „změnu“. Změnu vedoucích osobností, změnu politiky, změnu působení na veřejnost. Prostě změnu. A ti, kdo kandidují do vedoucích funkcí ČSSD, si musí sami pro sebe říci, zda tu změnu opravdu reprezentují.

Vedl jsem ČSSD v době, která nebyla snadná. Když jsem za stranu převzal odpovědnost, jako předseda vlády v dubnu 2005 byla na 10 % volebních preferencí.  Za třináct měsíců, ve sněmovních volbách, získala téměř třetinu hlasů  voličů. Nic není nemožné, pokud ti, kdo vedou, jsou schopní, akční, věří v sebe, jsou odhodlaní a pracovití. Připomínám také grandiózní úspěch sociální demokracie v listopadu 2008, kdy famózním způsobem vyhrála krajské volby (ovládla všech třináct krajů, ve kterých stavěla hejtmany) a volby do senátu (Získala dvacet tři senátorů z dvaceti sedmi volebních obvodů). Koneckonců i volební výsledek, ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009, je z dnešního pohledu nedosažitelný. Sedm mandátů, oproti dnešním čtyřem, je výsledek ze světa politické čtvrté dimenze. A koneckonců také  volby do sněmovny, v roce 2010, skončily pro ČSSD  s 22,2 % volebním výsledkem, který se od té doby nepodařilo již  straně zopakovat.

Když jsem po vítězných volbách v roce 2010 odcházel z vedení ČSSD, domníval jsem se, že to může být impulzem k tomu, aby jiní funkcionáři, kteří stranu převzali, vedli stranu směrem vzhůru. Nestalo se tak. Je to pro mě hluboké zklamání. Ale vše je řešitelné a po prohrách můžou přicházet výhry. Ale předtím  musí nastat velká  změna.

Jiří Paroubek