M. Korecký, jinak seriózní redaktor dosti seriózních novin, přirovnává mou někdejší situaci v letech 2005 – 2010, kdy jsem byl nejprve předsedou vlády a posléze předsedou hlavní opoziční a postupně nejsilnější politické  strany v zemi, s nynější  situací A. Babiše.

No, upřímně, každé přirovnání kulhá. Ta současná  štvanice na Andreje Babiše má totiž do jisté míry racionální opodstatnění. Je zde „Čapí hnízdo“, které by se ovšem nestalo kauzou, pokud by se A. Babiš nevrhnul do politiky. A pokud by mu jeho, jinak tak brilantní marketingové zázemí, dokázalo lépe poradit anebo možná spíše prosadit svůj názor, aby při objevení se kauzy před třemi lety, přistoupil  k věci jiným způsobem. Například tak, aby okamžitě vrátil 50 mil. Kč dotace do státní kasy s tím, že by sdělil národu, že je sice přesvědčen o své nevině a  věří, že se prokáže, ale z preventivních důvodů 50 mil. Kč vrací státu. Druhou věcí je konflikt zájmů, ve kterém A. Babiš nepochybně je. Je majitelem druhého největšího hospodářského impéria v zemi, majitelem nejsilnějšího mediálního  komplexu a předsedou a majitelem vlastní politické strany. Já jsem neměl  jako vrcholný politik ani „Čapí hnízdo“, ani jsem nebyl ve střetu zájmů. A od roku 2007 už jsem neměl podporu vlastně žádného vlivného média v zemi (do poloviny roku 2007 mou politiku podporovalo v té době ještě levicové Právo, které ovšem zřejmě vlivem známé vlivové agentury v tom roce svou podporu ukončilo). Takže A. Babiš má vlastní média, má vlastně nekonečné vlastní finanční zdroje, má skvěle placené marketingové odborníky, u kterých nevíte, zda je platí Agrofert anebo přímo Babišova strana. Hnutí ANO je hnutím jednoho muže. Já jsem měl situaci politicky mnohem složitější, než A. Babiš. Ten, pokud ji má složitou, tak si ji učinil složitou víceméně sám. Srovnávat mé přirovnání a hyperbolu s Marťany s „Čapím hnízdem“, to chce opravdu velikou, převelikou  fantazii. Ale žijeme ve věku, kdy média dokážou všechno a tak je možné vydestilovat i z vcelku nevinných výroků cosi, co může sloužit jako strašák pro určitou část veřejnosti, která prostě vnitřního nepřítele potřebuje.

Pan Korecký ve svém dnešním článku v MFD ovšem tak trochu všechno pomotal. Především by měl konstatovat, že na počátku svého třináctiměsíčního politického sprintu před volbami v červnu 2006 zaostávala (moje) sociální demokracie za ODS s 10% preferencí oproti 36% preferencí ODS. To, že tu a tam přišla od soupeře nějaká nášlapná mina, na kterou jsem šlápl (CzechTek – nemohl jsem jinak nežli se zastat policie, která konala podle zákona) anebo vlastní chyba, je přirozené. Kdybych kultivoval oněch 10% preferencí, které jsem zdědil po mém předchůdci, abych se dostal na 12 či 14%, nikomu bych nevadil...Útoky by nebyly.

A. Babiš vstoupil do politického prostoru razantně, s využitím celého svého zázemí a také  při vědomí sveho obřího střetu zájmů. 

Jiná věc je, že A. Babiš je dobrým premiérem a nebýt těchto dvou fatálních okolností, tedy „Čapího hnízda“ a obřího střetu zájmů, nebylo by co řešit. Opozice je bez vize a vlastně jediné co těch několik pravostředových stran od Pirátů až po STAN spojuje, je nenávist vůči A. Babišovi. Ani jednoho z těchto lidí si neumím představit, že by mohl zvládnout roli českého premiéra s úspěchem. 

Pokud redaktor Korecký hlasování o nedůvěře vládě v příštím týdnu přirovnává k „mému“ hlasování o nedůvěře, ze kterého vzešla pravicová Topolánkova  menšinová vláda 24. března 2009 jako poražená, analogie silně  pokulhává. Důvody pro hlasování o nedůvěře  tehdy i dnes byly v oblasti morálky. Ale vedle morálního aspektu v roce 2009, kdy premiérův rádce a osobní přítel (dnes vězeň) Dalík, se snažil „usměrnit“ obsah pořadu ostravské ČT, zde byly silné důvody programové. Prostě vláda ODS vládla špatně, což potvrdila také několik měsíců předtím její zdrcující porážka v krajských a senátních volbách a naopak zdrcující vítězství sociální demokracie v nich. Mýtus, že jsem nevěděl  v onom okamžiku pádu  Topolánkovy vlády co dělat, je opravdu jen mýtus rozšiřovaný částí novinářů, kterým se to argumentačně hodí. Věděl jsem tehdy, že země potřebuje změnu a že východiskem z ní budou mimořádné  sněmovní volby v nejbližším možném termínu, což bylo na podzim téhož roku (2009). Země potřebovala změnu, země potřebovala novou vizi. Dnes má země kvalifikovanou vládu, jež  vládne na velmi přijatelné úrovni, kterou by dnešní opozice nedokázala plnohodnotně  nahradit. 

Nebylo mou chybou a mou vinou, že Ústavní soud zrušil v září 2009 ústavní zákon, kterým se otevřely  dveře k mimořádným volbám do sněmovny v říjnu 2009. Prostě část soudců Ústavního soudu, ta rozhodující, tehdy zasáhla protiústavně do politiky a znemožnila v říjnu 2009 uskutečnění demokratických voleb. A od té doby se táhnou hluboké problémy v české politice. Od té doby se datuje vznik antisystémových stran a jejich větší a větší  role v české politice a vliv na ní (Věci veřejné, okamurovci a do jisté míry také hnutí ANO). Takže vše je trochu jinak, pane Korecký.

 
Jiří Paroubek