Až zhruba do poloviny tohoto roku jsem hodnotil působení A. Babiše v pozici premiéra jako pozitivní. Vláda pod jeho vedením fungovala dobře, i když ne bez chyb. Zejména někteří představitelé hnutí ANO však dělali začátečnické chyby. Tyto problémy A. Babiš dokázal rychle personálně vyřešit.

Jarní zvládnutí pandemie covid-19 bylo ze strany vlády brilantní, i když na tom neměl největší zásluhu A. Babiš, ale J. Hamáček, jako šéf Ústředního krizového štábu, a profesor Prymula. Po zvládnutí jarní vlny pandemie ovšem A. Babiš upřel své zraky jen ke krajským a senátním volbám, které se konaly začátkem října. Nechal se řídit marketingovými odborníky. Ti odborníci ale nevědí nic o reálném životě. Již v průběhu srpna musel premiér dostat k dispozici varovná čísla a modely, které ho měly silně znepokojit, co se týče možného explozivního vývoje 2.fáze pandemie. Přes návrhy J. Hamáčka, aby obnovil činnost krizového štábu, váhal a lavíroval několik týdnů. Ztratil to nejdrahocennější, co měl, a to je čas. Také změna v čele ministerstva zdravotnictví, kam přišel na místo marketingového ministra skutečný odborník – prof. Prymula, přišla opožděně. Pandemie se jednoduše nemusela na podzim rozvinout až do té míry, jako se to stalo, pokud by A. Babiš pracoval ve stejné kvalitě jako na jaře, kdy se na pár týdnů stáhl z oběhu a nechal pracovat Hamáčka s Prymulou. Ostatně ke svému vlastnímu politickému prospěchu.

Nyní A. Babiš udělal chybu možná ještě větší. Prosadil sice velmi správně zrušení superhrubé mzdy, ale de facto náhradou za ní zavedl rovnou daň z příjmu FO v sazbě 15% pro všechny plátce. Zvýšená sazba daně 23% se týká zdanění příjmů nad 140 tisíc korun měsíčně, což je ale jen nepatrná část daňových poplatníků. Tedy ODS se podařilo, za pomoci premiéra hnutí ANO, prosadit rovnou daň v podobě, o které se nesnilo ani Topolánkovi s Tlustým, kteří o ní hovořili před sněmovními volbami v roce 2006. Avšak poté, když přišli v roce 2007 předáci ODS do vlády a seznámili se s realitou rozpočtu, prosadili od roku 2007 jen zavedení superhrubé mzdy, která v podstatě znamenala u středněpříjmových a nízkopříjmových skupin zaměstnanců zachování dosavadní úrovně zdanění. Byl to vlastně velký povolební podvod české pravice na voličích, který je zčásti napraven až po třinácti letech.

Premiér Babiš s ministryní financí Schillerovou prosadili v minulém týdnu v prvním čtení státní rozpočet na příští rok se schodkem 320 mld. Kč. Taková výše schodku lze pochopit v situaci, ve které se republika momentálně nachází, neboť míra nejistoty, zda a kdy, se obnoví dynamika hospodářství již v příštím roce, je stále vysoká. Prostě řečeno, pokud nastane např. na jaře třetí vlna pandemie, bude to znamenat další negativní zásah do tvorby HDP a příjmů státního rozpočtu. Samozřejmě, že všichni se již dnes upínáme na vakcíny, které by mohly být již během několika příštích měsíců v širokém měřítku proti koronaviru uplatněny. Ale, co když to nebude tak hladký proces, jak to v tuhle chvíli vypadá?
Babišův rozpočtový návrh, schválený ve sněmovně hlasy poslanců hnutí ANO, ODS a SPD je tvrdým zásahem do státních financí. Bude znamenat de facto razantní snížení příjmů veřejných rozpočtů (tedy státního, ale také rozpočtů krajů a obcí) nejméně o 120 mld. Kč. Samozřejmě, že obce a kraje budou od vlády požadovat kompenzaci ber, kde ber.

Zejména těm krajům a obcím, v jejichž čele stojí představitelé hnutí ANO a ODS, bych doporučoval, aby své požadavky v tomto směru utlumili. Jejich spolustranící ve sněmovně prosadili rozpočtový paskvil. Tím pádem by nebylo morální, aby se představitelé těchto dvou stran (pochopitelně i SPD, kterých je ovšem v čele obcí minimum), na krajské a obecní úrovni dožadovali kompenzací. Prostě Babišův návrh je rozpočtově zcela neodpovědný. Chimérické představy ministerstva financí o tom, že lidé utratí z 90 mld. Kč, které de facto takto od státu dostanou, téměř 50 mld. Kč v maloobchodě a ve službách, se nezakládají na rozumných předpokladech. Prostě nízkopříjmoví daňoví poplatníci pochopitelně utratí, co budou moci. A ti s vyšším standardem příjmů a nejvyššími příjmy, budou spíše spořit. Takže do spotřeby obyvatelstva a tedy ke zvýšení HDP svými výdaji tolik nepomohou.

Nelze se zbavit dojmu, že se jedná jen o další marketingový trik A. Babiše, kterým si chce políčit na voliče z vyšších příjmových kategorií. Ti ho momentálně tolik nevolí a nemyslím si, že na základě jednoho aktu změní svůj názor. Prostě peníze si rádi ponechají a Babiše volit stejně nebudou.
Osobně oceňuji, že sociální demokracie přišla s umírněným daňovým návrhem, který je postaven tak, že je možné jej jako daňově udržitelný akceptovat.


Netolického nahrávka pravici na smeč

Hejtman Netolický v Pardubickém kraji ustavil před pár dny novou krajskou radu, silně protibabišovského zaměření a vlastně staronového složení, a to spolu se stranami pravice. Ale jeho volební koncept, použitý v kraji by na centrální úrovni příliš nefungoval. Sociální demokracie musí dělat samostatnou politiku a v tuto chvíli by ukončení vládní spolupráce s hnutím ANO prospělo jen a jen české pravici. Znamenalo by to de facto otevřít cestu k mimořádným volbám do sněmovny počátkem června 2021. „Viníci“ mimořádných voleb bývají obvykle ve volebním testu voliči potrestáni horším volebním výsledkem. To, že poslední rok před volbami každá z koaličních stran jde trochu jinou cestou, není politicky až tak složité pochopit. A to je i tento případ.

A. Babiš udělal v krátké době dvě těžké politické chyby, které se mu dříve nebo později vrátí a sociální demokracie musí hrát tu roli, kterou dosud hraje (možná dokonaleji než dosud), toho konstruktivního koaličního partnera.

Hamáček svou kvalitou jasně převyšuje ministry za hnutí ANO, velmi slušné výsledky práce má i ministryně Maláčová a také ministr zemědělství Toman.

Kromě toho, v dílně sociální demokracie je několik návrhů zákonů, které tato strana chce politicky prosadit. A jejichž přijetí (mám zejména na mysli oba dva bytové zákony – jeden týkající se financování výstavby komunálních bytů, druhý eliminace platforem typu Airbnb a některé návrhy zákonů z ministerstva práce) může ve volbách přinést silný politický efekt a hlavně je správné.

Na levicové voliče, kteří v nedávné minulosti postupně přešli od ČSSD a KSČM k podpoře hnutí ANO, jistě dříve nebo později dolehne, že se hnutí ANO spojilo ve velmi klíčovém hlasování s ODS. A že to může značit počátek trvalejší spolupráce těchto dvou politických formací, jež může po volbách vyústit až do spolupráce na úrovni vlády. A s ODS přeci středněpříjmoví a nízkopříjmoví zaměstnanci mají své negativní zkušenosti z let 2007 – 2013. Nemůže být sporu o tom, že při případné vládní spolupráci hnutí ANO a ODS by se politika hnutí ANO posunula silně doprava, z dosavadní rozumné levostředové pozice. A to jistě není v zájmu nízkopříjmových a středněpříjmových kategorií zaměstnanců, ani důchodců.

Zavedení de facto rovné daně z příjmu ve výši 15% znamená ve svých důsledcích, že se deficit státního rozpočtu pro příští rok bude pohybovat těsně pod hranicí 500 mld. Kč. Případná třetí vlna pandemie bude znamenat jeho další prohloubení do astronomické výše...

Kromě toho se hnutí ANO naprosto neobtěžovalo přijít s návrhy, kde a čím je možné obří únik státních příjmů alespoň zčásti nahradit. Anebo kde je možné uspořit. Ve státním rozpočtu na příští rok je rozpočet ministerstva obrany o 12 mld. Kč vyšší (85 mld. Kč) nežli jsou rozpočtové výdaje tohoto ministerstva na letošní rok. Prostě naši spojenci v NATO musí pochopit (ostatně mají velmi podobné fiskální problémy), že v těch příštích letech se zbrojení musí „trochu“ omezit. Samozřejmě, že to přinese stresy zejména americkým zbrojařským firmám, ale to je jejich problém.


Jiří Paroubek