Protibabišovská média, ať už se jedná o ta veřejnoprávní (v tom posledním případě Český rozhlas) nebo jiná, dávají velký mediální prostor ministru zahraničí Petříčkovi.

A to zejména proto, že se jasně vymezuje vůči budoucí spolupráci ČSSD s hnutím ANO na vládní úrovni. Je to přesně to, co stratégové pravice chtějí. Vlastně tím mohou dostat do politické izolace nejen hnutí ANO, ale také sociální demokracii. Blouznění Petříčka o tom, že sociální demokracie může v budoucnu spolupracovat s hnutím STAN a lidovci, je opravdu jen na úrovni úvah pubescentního dítěte a nemá žádný racionální základ. Hnutí STAN je přeci součástí předvolební koalice s Piráty a lidovci jsou součástí další pravostředové předvolební koalice s ODS a TOP 09. Obě dvě tyto koalice mají pocit, že již jsou vítězi příštích sněmovních voleb a v zásadě si již rozdělují fleky v budoucí vládě (Bartoš premiérem a Rakušan ministrem vnitra atd.). V tuto chvíli mají obě dvě pravostředové koalice tak „namrskané gatě“, že si myslí, že volby do sněmovny prostě vyhrají.

Ano, za určitých okolností může nastat situace, že hlasy soc. dem. poslanců, budou pravici dobré.

Pokud vláda nezvládne vakcinaci podstatné části českého obyvatelstva do konce srpna a Česko se bude dál potácet ve vlnách pandemie, může A. Babiš skutečně prohrát volby. Zejména vystoupení K. Schwarzenberga na podporu kandidatury Petříčka na pozici předsedy ČSSD mě přesvědčilo o tom, že se hraje jiná, vyšší hra. Za určitých okolností by prostě Petříček mohl posloužit jako užitečný idiot, manipulován svými kmotry Pokorným a Pochem a mohl by zajistit chybějící podporu na půdě sněmovny. Prostě dodat hlasy pravici chybějících poslanců, pokud by pravicové koalice ve volbách nezískaly sněmovní většinu. Takovéto spojenectví se stranami pravice by ovšem sociální demokracii zcela dorazilo, tedy pokud ČSSD nebude mít alespoň 10% mandátů v příští sněmovně (a nebude-li mít alespoň dvacet poslanců) a to se v tuto chvíli zdá být skoro nemožné.

Viděl jsem Petříčka také v pátek večer v televizní debatě na ČT s předsedou SPD Okamurou. Obávám se, že čím více bude Petříček vystupovat na veřejnosti, tím bude pozice ČSSD ve veřejnosti horší. Okamura sice neměl svůj nejlepší večer, ale nad Petříčkem s přehledem zvítězil. Petříček se v debatách zásadně vyhýbá všem důležitým politickým otázkám. A moderátoři mu to svou podezřelou liknavostí umožňují. Pokud Okamura mluví o tom, že vedení EU selhalo, když nezajistilo dostatek „západních“ vakcín, a že je potřeba zajistit chybějící vakcíny z Ruska a z Číny, Petříček se otázce vyhne. Je to jeho metoda práce. Ale v této otázce spočívá dozajista velké politikum. Je přeci jedno, jestli tady bude vakcína britská, německá, ruská, indická, čínská nebo marťanská. Důležité je, aby tady taková vakcína vůbec byla. To je otázka bytí a nebytí stran současné vládní koalice. Pokud tuto tajenku lídři současné koalice vyřeší, obě dvě strany posílí v preferencích a ve volebním výsledku na podzim.

Pokud Petříček hovoří o potřebě „změny stylu práce ČSSD“, naprosto s tím souhlasím. Ale jak může chtít změnit problém - špatný styl práce - ten, kdo je součástí problému. Základní otázka zní, proč Petříček ve volbách do zastupitelstva Prahy 7 na podzim roku 2018 získal jen něco málo přes 1% hlasů? Je to hodně nebo málo? Je toto procento tak magickým číslem, které jej opravňuje k tomu, aby byl lídrem čehokoliv? Pokud by měl trochu cti v těle, musel by po takovém volebním debaklu, spíše by se pro to hodilo slovo katastrofa, opustit post ministra zahraničí. Ale chápu, že to lidé ze skupiny Pocheho a Pokorného prostě nedokážou. Nemají totiž kam odejít.

To je další slabý moment ve výbavě Petříčka. Petříček vlastně nikdy nepracoval mimo politiku a politickou administrativu. Neví nic o reálném životě. Když už by měl místo Hamáčka přijít někdo do pozice šéfa ČSSD, měl by to být člověk, který má už něco za sebou. Tím „něco za sebou“ ovšem nemyslím, že pucoval zadkem židle v Bruselu či v aparátu Lidového domu, ale že někde opravdu pracoval.

Další problém je Petříčkův klientelismus a drobná korupce, kterou organizuje s velkou podporou svého poradce Pocheho na ministerstvu zahraničí. Systém "já na bráchu, brácha na mě", uplatňovaný pocheovskou skupinou v pražské organizaci ČSSD již delší čas, už sice není tak zbytnělý, jako v minulosti. Jednoduše proto, že pražští sociální demokraté na podzim 2018 v komunálních volbách shořeli v celé Praze jako papír. Nejsou zastoupení v pražském zastupitelstvu a ani v jednom zastupitelstvu městských částí. Prostě slimáčků je hodně a kapustičky ubylo. Ale na ministerstvu zahraničí jsou stále ještě hody. Nevím, kolik tam vlastně pražských sociálních demokratů pracuje. Mluví se o deseti či až patnácti lidech. Vím, že jedním z těchto lidí je také bývalá ministryně práce Marksová-Tominová, která jako devátý náměstek ministra zahraničí má na starosti uplatnění žen v diplomacii. Je to opravdu zajímavé téma a je otázka, jak ji toto velké téma opravdu vytěžuje. Zda na pět či na deset minut denně? Tedy v průměru. Čeká prý na ministerstvu na své zahraniční angažmá… Nazvat personální politiku ministerstva zahraničí jinak nežli klientelismus mě prostě nenapadá.

Úvahy spřátelených novinářů kladoucích žertovné otázky o tom, zda bude v Petříčkově řídícím týmu Poche či nikoliv, považuji za zcela irelevantní. Ve skutečnosti budou přeci Petříčka řídit Poche s Pokorným. To je zřejmé. A nepotřebují být v žádném týmu.

Pokud se ve svém rozhovoru Petříček zmínil o Michalu Haškovi s tím, že takovým lidem jako on..." (bychom) neměli nechat dělat politiku sociální demokracie". Nejsem sice člen fanklubu M. Haška, ale musím říci, že na mě zapůsobilo, když byl loni v podzimních volbách zvolen z nějakého hodně vzdáleného místa kandidátky ČSSD do jihomoravského krajského zastupitelstva. Naproti tomu Petříček před dvěma lety na Praze 7 měl, jak jsem výše napsal, jen o trochu více než 1% hlasů...Takže Hašek nebo Petříček?

S velkou přesvědčivostí hovoří Petříček o tom, že příští programovou vlajkovou lodí sociální demokracie bude bytová politika. Zhruba před rokem jsem inspiroval svého starého přítele Ivana Přikryla, po odchodu S. Křečka vlastně jediného odborníka ČSSD na bytovou politiku, k sepsání dvou návrhů zákona v bytové oblasti. Tím jedním je návrh zákona na financování komunální bytové výstavby a tím druhým je návrh zákona k omezení platforem typu Airbnb. Ten první návrh zákona, pokud bude přijat, během několika let může posloužit jako nástroj k zajištění výstavby 10 až 15 tisíc komunálních bytů ročně. Návrh zákona již prošel ve sněmovně prvním čtením a zdá se, že je dohodnuta na širším základě jeho politická podpora i v dalších čteních. Pokud jde o druhý návrh zákona, ten předkládá do sněmovny pražský poslanec Dolínek. Jak jsem se dočetl z Bakalových Hospodářských novin, P. Dolínek prý celou iniciativu vzdal s tím, že se bude projednávat návrh, se kterým přišla Jana Marvanová. Pokud je to tak, je to politická hloupost I. třídy, neboť návrhem tohoto zákona je možné získat na trh bydlení prakticky okamžitě 20 – 25 tisíc bytů ve velké většině vhodných pro mladá manželství a politické plody nesklidí ČSSD.

Pražská skupina vedená Pochem tedy přistupuje k celé problematice bydlení podivně.

Mám-li shrnout to, co říká Petříček, musím říci, že je to vlastně ve všech rozhovorech velmi podobné, jako v tom rozhovoru v ČRo. Žádná objevná myšlenka, jen fráze i líbivé floskule, řečnické piruety. Prostě nic.



Jiří Paroubek