Pamatuji se na starou českou veselohru Klapzubova jedenáctka, v níž herec Jaroslav Marvan svým osobitým způsobem vysvětluje, jak hráli fotbalový zapas.

„Já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali“. A na otázku, jak jste to hráli: „5:0 prohráli“. Tak takhle mně připadají dva nerozluční přátelé Poche s Petříčkem. Nejdříve jeden léta dělal asistenta tomu druhému. A teď zase ten druhý umožnil tomu prvnímu, aby mu dělal poradce. A společně se v pondělí vypravili také na setkání ministrů zahraničí Česka, Slovenska, Maďarska, Rakouska a Slovinska ve slovinském Brdu. Poche se překvapivě objevil na tomto jednání ministrů údajně na úkor těch, kteří jednání připravovali. Poche pracuje jako externista na ministerstvu zahraničí a proto se pracovními detaily nemusí zabývat. Jezdí jen na hezké výlety. A ještě si snímky z těchto výletů dává na svůj Twitter. Celá věc je tedy jasná, kdo bude tou hlavní autoritou, o kterou se bude opírat „soubor talentů“, které chce Petříček představit české veřejnosti a jenž má zachránit před hrůzným koncem českou společnost a zejména sociální demokracii. Na ministerstvu zahraničí je prý umístěno nejméně 10, spíše však 15, zejména pražských sociálních demokratů. Včetně bývalé neúspěšné ministryně práce Sobotkovy vlády, Marksové-Tominové. Ta čím více prezentovala nepochybné úspěchy vlády, jíž byla členem, v sociální oblasti, tím více rostly preference hnutí ANO. Babiš si s ní hrál, jak kočka s myší. Prostě politický antitalent od přírody.

Nyní se údajně chystá na svou první zahraniční misi na velvyslanectví do Izraele (pomáhej nám pánbůh!).

Pokud jde o politické výsledky Pocheho a Petříčka v Praze, o kterou se "starají" přes deset let, ty jsou přímo katastrofální. V komunálních volbách v roce 2018 vypadla sociální demokracie ze všech zastupitelstev v Praze, zejména pak toho pražského. A není zastoupena ani v jednom z 57 zastupitelstev městských částí Prahy. Petříček sám, to je skutečný volební válec. Na Praze 7, jako lídr kandidátky, opravdu obstál. Získal něco kolem 1,2% hlasů voličů…

Já jsem odešel z čela sociální demokracie v roce 2010, po vítězných sněmovních volbách (22,2 %). Lidé typu Petříčka a Pocheho ale neznají slitování s voliči. Nevím, na co se svým odchodem čekají. Na zázrak? Ale zázraky se nekonají. Prostě by měli dát příležitost někomu jinému, nezkompromitovanému a schopnějšímu. Někomu, kdo je schopen politicky pracovat opravdu novým stylem, přinést nové anebo staronové programové hodnoty a získat zpátky důvěryhodnost, kterou ještě před 11 lety sociální demokracie měla.



Jiří Paroubek