Od sjezdu ČSSD, který letos proběhne, proti všem zvyklostem on-line, ve dnech 9. a 10. dubna, nelze očekávat žádná velká programová vystoupení.

Celý problém se zužuje na případnou výměnu předsedy strany. Pokud k ní dojde, tak také výměnu vlastně celé vedoucí garnitury ČSSD.

Jak analyzuji v následujícím textu, změna v čele ČSSD potom pochopitelně ovlivní další směřování nejstarší české politické strany.

Poměry ve vedení ČSSD se zhruba do poloviny ledna letošního roku vyvíjely poměrně poklidně. Zdálo se, že na sjezdu se neobjeví žádný vyzyvatel Jana Hamáčka a že ČSSD v klidu dokončí svou vládní misi v koaliční spolupráci s hnutím ANO.

Zájmová skupina kolem Pocheho a Pokorného, navenek reprezentovaná Petříčkem a Šmardou se ovšem rozhodla pro konfrontaci, která ve svých důsledcích může znamenat dramatickou změnu politické linie této strany. Lidé seskupení kolem Jana Hamáčka chtějí naopak dokončit vládní mandát. Připravit se relativně v klidu na volby do sněmovny, které proběhnou v říjnu t. r. Po volbách se pak rozhodnout o dalším směřování strany.



Sociální demokracie je jiná, než byla před deseti lety

Srovnávat současnou ČSSD s tou "starou" v době mého předsednictví prostě nelze. ČSSD je dnes jiná, a to nejen tím, že se těší podstatně nižší podpoře voličů, než tomu bylo v letech 2006 – 2010. Ona má tu nižší voličskou podporu proto, že je prostě jiná. Změnily se osoby a obsazení v čele strany. Strana se změnila do určité míry i programově. Má jiné, podstatně horší, analytické zázemí. Jiný, podstatně horší marketing. Prostě je úplně jiná.

Za časů, kdy byl předsedou strany anebo jejím nejviditelnějším činitelem B. Sobotka (2010-2017), strana ztratila důvěryhodnost. Čím to bylo způsobeno? Vliv na to mělo mnoho faktorů. Tím nejpodstatnějším, podle mého názoru, bylo to, že strana nebrala vážně své zásadní politické sliby. Dále tím, že nedokázala srozumitelně komunikovat své politické cíle. Nechala se zatahovat do rozplizlých a nikam nevedoucích úvah o tom, zda bude cílit na (neexitující) městské liberály či na svůj tradiční voličský elektorát. Její vedoucí funkcionáři se pod tlakem z vnějšku, tedy ze struktur EU, nedokázali stavět proti vítačským snahám ve vztahu k imigrantům přicházejícím do Evropy z třetího světa.

Každý politický střet je personifikován osobnostmi. Vedle introvertního, necharismatického Sobotky se postupně rozpínal a nabíral sílu A. Babiš, který nelítostně vykrádal (zejména v letech 2013 – 2017) voliče právě sociální demokracii (a také komunistům).

Česká politika tak byla plná paradoxů. Obhájcem zájmů zaměstnaneckých vrstev přestávala být politická levice a stával se jím postupně miliardář A. Babiš. Zejména v letech 2013 – 2017. Tedy za vcelku věcně dobře fungující Sobotkovy vlády, dokázala sociální demokracie ztratit masy voličů a ve volbách do sněmovny na podzim r. 2017 se stala se 7% hlasů marginální politickou stranou.

Lékem na tuto marginalitu měl být, a bohužel se nestal, vstup ČSSD do Babišovy vlády. Podle mého názoru velmi dobré výkony řady ministrů, zejména J. Hamáčka a J. Maláčové způsobily, že strana zastavila trend, který směřoval k úplnému zřícení její politické podpory ve společnosti. Je dnes podle všeho na nějakých 5% plus volebních preferencí.

Jsem skoro přesvědčen, že pokud by zůstala v opozici., byla by na tom ještě hůře. Personální vybavení poslaneckého klubu ČSSD je totiž své většině (většinu členů klubu si osobně vybíral B. Sobotka) velmi slabé. V některých případech (Valachová) silně zatížené z minulosti. A slabé zejména svým rétorickým vybavením. Například Kalousek s podstatně menším poslaneckým klubem dokázal svým hřmotem ve sněmovně, při svých řečnických vystoupeních dělat dojem silnější politické strany, než ve skutečnosti TOP 09 je.



Jak hodnotit účast ČSSD ve vládě?

ČSSD se podařilo prosadit do vládního programu řadu svých klíčových programových cílů. Řada z těchto cílů bude také splněna. Hnutí ANO je zcela bezprogramové a to je výhoda pro ideovou, programovou stranu, jakou je ČSSD.

Až do konce prázdnin 2020 fungovala koaliční vláda ČSSD s hnutím ANO velmi uspokojivě. I když bylo zřejmé, že A. Babiš zrovna není ideálním koaličním partnerem pro nikoho. Ale volební výsledek ČSSD z roku 2017 (7%) aktuální vládní pozici ČSSD zrovna neulehčoval.

Na konci prázdnin přišly velké chyby premiéra, který podcenil vývoj pandemie. V průběhu podzimu se A. Babiš vrhnul do prosazení 15% rovné daně z příjmu FO. Což ve svých důsledcích znamená obří díru ve veřejných financích. Špatný Babišův odhad vývoje pandemie způsobený předvolebními kalkuly, předcházejícími krajským a senátním volbám, rozpoutaly druhou vlnu pandemie, která pak, po chybném předvánočním uvolnění, způsobila na počátku roku 2021 katastrofální nápor na nemocnice a hekatomby mrtvých na koronavirus.

Zdá se, že v současné době uplatňovaná restriktivní opatření mohou vést k utlumení současné vlny pandemie. Pokud budou doprovázeny rychlým očkování vakcínou proti covidu-19, může vláda počátkem prázdnin, možná i dříve, sáhnout k rozsáhlejšímu uvolnění.

J. Hamáček odvedl v čele řízeného ministerstva vnitra velmi slušnou práci. Byl zejména na jaře centrální postavou vlády jako šéf Ústředního krizového štábu. Jeho vysoké osobní preference ve veřejnosti se však, bohužel, nepromítly ve zvýšených preferencí ČSSD. J. Hamáček je tedy lidmi vnímán jako zřejmě nejschopnější ministr, ale ne jako lídr politické strany.

Pokud jej ale srovnám s jinými adepty na předsednictví ČSSD (Petříček, Šmarda, Netolický), je přeci jen schopnější a hlavně schopný dělat politiku připomínající politiku strany demokratické levice. J. Hamáček, bohužel, obecně nemá chuť se vymezovat vůči koaličnímu partnerovi v otázkách, na něž by většina (bývalých) levicových voličů slyšela. Mám na mysli omezování zbytečně a příliš rychle se navyšujících armádních výdajů, extendujících armádních misí apod.. Není ochoten bojovat za rozšíření počtu vakcín pro české obyvatelstvo, což by v těch nejbližších týdnech a měsících bylo velmi žádoucí. Nicméně strana pod jeho vedením má šanci se probojovat i do nové sněmovny s volebním výsledkem mezi 5 – 7% hlasů.

Naopak T. Petříček útočí nejen na hnutí ANO, ale nepřímo na setrvání ČSSD ve vládní koalici. Tím de facto útočí také na voličský kádr, který současnou ČSSD zatím podporuje a kterému spolupráce s A. Babišem a jeho hnutím ve vládě nevadí. Pokud skutečně dojde k „přepřáhnutí“ a případné nové vedení ČSSD odejde či bude nuceno odejít z vládní koalice s hnutím ANO, nebude ČSSD schopna, v důsledku toho ztracené voliče, nahradit voliči novými. Musím dodat, že jsem od bývalých voličů ČSSD za poslední léta nikdy neslyšel, že by jim vadil přímo A. Babiš. Naopak jim vadila zejména Sobotkova politika.

T. Petříček není vůbec charismatickým lídrem. Vlastně vůbec není lídrem. A v Praze má ČSSD podle většiny průzkumů 1 – 2% volebních preferencí. To je pochopitelně výsledek ohromných politických chyb nejen vedení ČSSD, zejména za Sobotky, ale také politiky celé zájmové skupiny Pocheho, Pokorného, Dolínka a spol., která dnes jako kamarila obklopuje Petříčka.

Nicméně můj dojem před sjezdem ČSSD, i po rozhovorech s celou řadu funkcionářů, je takový, že šance obou kandidátů na předsedu ČSSD jsou otevřené.

Samozřejmě vždy existuje určitý bonus předsedy strany. Ale na druhé straně Pocheho skupina má ve svých rukách velmi cenná aktiva. Ovládá převážnou část stranického aparátu. Tedy to, co z něj zbylo. I když jsou to jen trosky, je vlastně zaměřen převážně sobotkovsky a tedy pro Petříčka.

Druhým faktorem, který dlouhodobě využíval už Sobotka, je fenomén horizontálních celostátních vazeb bývalých a současných funkcionářů Mladých sociálních demokratů. Vazby těchto lidí jsou napříč celou stranou, což umožňuje lepší koordinaci politického postupu.

Co se stane po sjezdu ČSSD? Pokud vyhraje J. Hamáček, strana se bude standardně připravovat na volby. Připraví standardní levicový program (o tom něco vím, protože jsem na podzim jeden takový program, který se dá využít jako draft pro střednědobý volební program, zpracoval). Bude nejspíš hledat nové personáže na čela kandidátek. A bude postupovat v organizační oblasti s využitím letitých zkušeností. Co je nejpodstatnější, strana přestane být zdrojem tenzí, kterým je nyní a zůstane ve vládě až do voleb do sněmovny. Zcela nepochybně by pak došlo k výměně ministra zahraničí, který je spíše mluvčím jehož s nadšením poslouchají voliči pravice a zejména voliči strany TOP o9. A možná dojde i ke změně ve struktuře resortů, k výměně dvou resortů mezi ČSSD a hnutím ANO.

Pokud vyhraje T. Petříček, ČSSD rychle vypadne z vlády. Ten půl rok, který zbývá do voleb, by soužití mezi protibabišovskou ČSSD a hnutím ANO ve vládě bylo prakticky nemožné. Samozřejmě z pěti ministerstev by de facto odešli, v případě Petříčkova vítězství, během krátké doby nejen všichni ministři za ČSSD, ale také konvoj jejich věrných z nejrůznějších politických a poradenských pozic.

To by okamžitě vyvolalo vládní krizi, kterou mají Miloš Zeman a Andrej Babiš možnost řešit dvěma způsoby:

1. A. Babiš by mohl doplnit vládu na místech uvolněných soc. dem. ministry a tato menšinová vláda by se souhlasem většiny politických stran ve sněmovně vydržela až do voleb.

2. Druhou možností je vytvoření úřednické vlády v režii prezidenta, která by v podstatě dořešila zejména otázku pandemie a vakcinace. A rozvázala by především A. Babišovi ruce.

Zdá se mi, že koncepce J. Hamáčka je jednoznačně racionálnější a řeší otázku případné vládní spolupráce ČSSD až po volbách. Abych byl přesný, v zásadě by se jednalo o prolongaci vládní spolupráce s hnutím ANO anebo o přechod do jasné opozice.

Naopak T. Petříček směřuje, i když to zatím neříká a možná si to ještě ani nemyslí, do spolupráce se stranami pravice.

Pokud vláda zvládne vakcinovat zhruba do poloviny roku většinu českých občanů, povede to ke snížení čísel pandemie a zahájení návratu k normálnímu životu občanů. Očekávám pak podobný vývoj jako ve Velké Británii, kdy ještě počátkem roku vedli v průzkumech opoziční labouristé, ale jakmile byla zahájena masová vakcinace podle schváleného plánu, získala zpět vedení ve volebních preferencích vládní konzervativní strana.

Ještě se vrátím k T. Petříčkovi. V oblasti vnitřní politiky a zejména v sociální oblasti Petříček opakuje naučené programové floskule - nepřichází s ničím novým. Opakuje mantry bez hloubky, kterým s nadšením naslouchají antibabišovští žurnalisté. V oblasti zahraniční politiky je svými útoky na Rusko a Čínu prakticky nerozeznatelný od lídrů pravice. Politika lidí, jako je Petříček, Poche, Dolínek a dalších byla už vyzkoušena v podmínkách Prahy. Výsledkem byl volební debakl v komunálních volbách v roce 2018. V zastupitelstvu hl. m. Prahy ani v zastupitelstvech 57 městských částí nezasedá dnes jediný sociální demokrat. Zničit politickou pozici zavedené radniční strany, kterou ČSSD i díky mému působení na pražské radnici (v letech 1990 - 2005 jsem pomáhal vytvářet její silnou pozici na pražské radnici) byla, k tomu je potřeba skutečný destruktivní talent. Pokud bude převeden i do celostátních podmínek, tak přes veliké řeči a velkou podporu protibabišovských médií se podle mého očekávání ČSSD pod případným Petříčkovým vedením už neprobojuje ani do opozice.



Jiří Paroubek