Už více než čtyři roky se táhne kauza sportovních dotací, ve které byli sesypáni, po vzoru revolučních tribunálů různých diktatur, obvinění lidé všeho druhu.

Mezi těmito lidmi je i někdejší náměstkyně ministryně školství Valachové, která podle všeho čachrovala se sportovními dotace. Ale jsou tam také sportovní funkcionáři, kteří hájili jen zájem svých sportovních organizací, jejíchž zájem jako zvolení funkcionáři musí hájit.

Mezi těmito funkcionáři, kteří zastupovali intenzivně zájmy České unie sportu, jsou pánové Jansta a Boháč. Prý se dopustili čehosi nekalého.

Když jsem v tomto týdnu viděl v ČT státního zástupce, kterak se vyjadřuje k celé kauze, myslel jsem si původně, že se jedná o jeho fotografii z maturitního tabla. Ale není tomu tak. Je to opravdu velmi mladý člověk, který není schopen - podle mého názoru - posuzovat, na základě svých nevelkých životních zkušeností, co by mělo být výkonem funkcionářů takové střechové organizace českého sportu jakou je Česká unie sportu (ČUS). Přeci předseda střechové sportovní organizace, která kdysi nahradila ČSTV, aby hájila zájmy zdrcující většiny sportovních svazů, které jsou v ní sdružené, nemůže dělat nic jiného nežli chtít pro "svou“ organizaci spravedlivé podmínky pro její další existenci. K těm spravedlivým podmínkám pro existenci ČUS patří kromě vhodného legislativního rámce také zájem na zajištění dostatečných financí pro české sportovce.

Pokud pro rok 2017 ministerstvo školství (MŠMT) rozdělovalo v rámci svého programu III. částku 180 mil. Kč, tak na první pohled zaujme, že ČUS s největším počtem registrovaných sportovců (1 140 000) a majetkem většinou rozdrobeným na mnoho subjektů v hodnotě přes 1 mld. Kč, měl získat dotace 48,5 mil. Kč a např. Česká obec sokolská (ČOS) se 159 tisíci členy a zhruba čtvrtinovým majetkem proti ČUS, měla získat 46,5 mil. Kč dotací. A Český olympijský výbor (ČOV), tedy organizace bez členstva a v neolympijském roce 2017, měl dostat dotaci 64,4 mil. Kč.

Být na místě předsedy ČUS, i já bych se obořil na ministerstvo, které s tímto návrhem přišlo a žádal bych jeho přehodnocení. Pokud je toto trestný čin, pak by mohl být trestán v budoucnu jakýkoliv starosta obce nebo předseda sportovního klubu, kteří se snaží získat dotace od státu pro svou obec či klub. To je přeci úplně nesmyslné.

Na konci srpna minulého roku se v médiích objevily fragmenty z vystoupení pracovnice MŠMT u soudu, kde vypovídala v celé kauze rozdělení dotací v programu III. Ta milá paní, a státní zástupce má přesný záznam její výpovědi, vypověděla zhruba to, že se snažila rozdělit dotace „spravedlivě“, ale více méně přiznala, že to odpráskla od boku. Na MŠMT neexistuje žádný algoritmus pro výpočet dotací....

V roce 2016 ministryní jmenovaná pracovní skupina, v níž byl zastoupen mj. také M. Jansta, přišla s návrhem pravidel na rozdělování sportovních dotací programu III. Tyto návrhy nebyly příslušnou pracovnicí při konstrukci výše dotací akceptovány (!). A tato odborná pracovnice se při stanovení výše dotací radila s vyhozeným ředitelem svého odboru, který byl v té době dokonce trestně stíhán. Toto vše sdělila také soudu. Já chápu, že neexistuje žádný trest za blbost, ale to jak přistupovala tato pracovnice k rozdělení dotací v rámci sportovních grantů, je spíše trestným činem nežli snaha představitelů ČUS domoci se spravedlivého rozdělení dotací.

Žádný schválený, natožpak spravedlivý algoritmus ministerstva na rozdělení sportovních dotací neexistuje.

Kromě toho se domnívám, že státní zástupce při hodnocení odpovědnosti předsedy ČUS Jansty, kterému navrhuje neuvěřitelný pětiletý trest odnětí svobody, úplně pominul hlavní zásadu trestního práva. Ta spočívá v tom, zda trestný čin (pokud vůbec konání Jansty a Boháče je možné považovat za trestný čin a já si myslím, že nikoliv) je nebezpečný pro společnost. Já ale žádné nebezpečí v Janstově konání nevidím. V ČUS jako desetiletí úspěšný pražský advokát nedostává plat, vykonává svou funkci dobrovolně a lze říci bez nadsázky, že slouží veřejnosti. I přesto, že bylo známo, že je trestně stíhán, byl prakticky jednomyslně zvolen na valné hromadě znovu předsedou ČUS. Chápu, že orgány činné v trestním řízení nechtějí přiznávat chybu, pokud se jí dopustí. Ale myslím si, že více než čtyři roky, kdy člověk jako je dr. Jansta vystavován ponižujícímu psaní některých médií o své osobě v souvislosti s tímto procesem a je více než čtyři roky občanem druhého řádu, stačily k tomu, aby celá fraška s jeho souzením byla ukončena jeho osvobozením. Mělo se to stát už nejpozději poté, co byly loni v srpnu zveřejněny fragmenty z výpovědi pracovnice MŠMT, odpovědné za „výpočet“ a rozdělení dotací v rámci programu III.

Státní zástupce měl celou záležitost odpískat a nevést ji do tohoto absurdního konce, kdy Jansta s Boháčem, kteří jen hájili zájmy "svých" sportovců, jsou souzeni vedle lidí, jako je náměstkyně ministra školství, která nepochybně morálně selhala.



Jiří Paroubek