Mít přehled o sociální situaci českých domácností, je nezbytné zejména v souvislosti se dvěma jevy, které nás budou nějakou dobu provázet.

Je to jednak z vnějšku přenesená inflace, jejímž materiálním základem je růst cen naprosté většiny komodit pro průmyslovou i potravinářskou výrobu. Můžeme očekávat, že v příštím roce inflace dosáhne až na úroveň 7 – 10%. To by znamenalo jednak velké znehodnocení úspor občanů a tedy tvrdý direkt zejména střední třídě, která disponuje vyššími úsporami a dále by to znamenalo pokles reálných příjmů lidí.

Kromě obecné inflace je zde ještě jeden jev, který silně zasahuje peněženky občanů a tím je růst cen elektrické energie, plynu a také pohonných hmot. Ten má materiální základ v růstu cen zemního plynu a ropy. Mimochodem ceny ropy Brent vzrostly meziročně ke konci října o 121% a ceny zemního plynu o 62%.

Bohužel, nejsou k dispozici čerstvé poprázdninové údaje z průzkumů, které občas dělá CVVM, týkající se hodnocení ekonomické situace svých příjmů a příjmů domácností samotnými občany.

Z loňských průzkumů veřejného mínění vyplývá, že významná část Čechů žije od výplaty k výplatě anebo s finančními rezervami na jeden až dva měsíce. Podle průzkumů tvoří segment těchto občanů, kteří nejsou právě v komfortní finanční situaci, až dvě třetiny české společnosti.

Průzkum z června t.r., který se zabývá tím, jak občané sami hodnotí ekonomickou situaci svých domácností, uvádí, že podle 58% občanů jejich domácnost vychází s příjmy snadno. Naproti tomu dvě pětiny domácností uvedly, že s příjmy vycházejí obtížně.

Je otázka, pokud by se takový průzkum udělal dnes, jak by občané svou ekonomickou situaci hodnotili. Nepochybně na ni působí růst cen potravin, ale také třeba růst ceny pohonných hmot apod. Do kritické situace se dostávají někteří naši spoluobčané, tedy ti, kteří žijí s minimálními anebo jen malými úsporami, pokud právě dostali navýšené faktury od energetických společností. Zkrátka ceny plynu a elektrické energie razantně rostou a porostou.

Pokud věci půjdou takto dál a bude docházet k dalšímu zvyšování cen naprosté většiny surovinových komodit pro průmyslovou i potravinářskou výrobu na světových trzích, bude to znamenat v příštím roce inflaci vyšší, než dnes predikuje české ministerstvo financí. Osobně se obávám, že to může být inflace mezi 7 – 10%.

Je potřeba dodat, že zmíněné dva průzkumy CVVM, hodnotící finanční situaci domácností, jsou poněkud v rozporu. Jestli 58% domácností tvrdí, že jejich finanční situace je vlastně prima a na druhé straně až dvě třetiny domácností říká, že mají minimální finanční rezervy, nejde to nějak dohromady.

V každém případě je možné očekávat, že čísla případných nových průzkumů v této oblasti provedených, nejspíš zaznamenají vývoj k horšímu.

V každém případě není špatnou vizitkou odcházející vlády, pokud na jejím začátku v roce 2014 tvrdilo 34% domácností, že se považují za chudé (velmi či spíše) a v tomto roce to tvrdilo již jen 20% dotázaných.

V každém případě by nastupující vláda měla požádat CVVM o provedení průzkumů tohoto typu, např. počátkem příštího roku tak, aby zjistila skutečnou, reálnou situaci českých rodin. To, jak čeští občané hodnotí sami sebe, je mnohem horší než to, co vychází ve statistikách, kde pod hranicí chudoby se statisticky objevuje mnohem méně občanů. Ten subjektivní pocit chudoby či bohatství je ale velmi důležitý a já si myslím, že je v tomto případě více nežli statistika.



Jiří Paroubek