Nedávný průzkum společnosti Westminster prokázal to, co občané již dávno vědí, totiž že největším hrubiánem české politiky je Mirek Topolánek a hned v závěsu za ním jsou další představitelé jeho vlády.

Nejdříve však k onomu průzkumu samotnému i společnosti, která jej vypracovala. Aniž bych chtěl jakkoliv zpochybňovat jejich závěry, musím říci, že informace o údajné spolupráci této společnosti s pražským magistrátem zpochybňují částečně výsledky této studie. To ovšem není tak podstatné, koneckonců, mnoho sociologických společností vypracovává studie pro politické strany a přesto zachovávají striktní nezávislost a objektivitu. Co je podstatné, je metodika výběru politiků a materiálu pro jejich hodnocení. Je-li totiž do porovnávané množiny politiků zařazen Václav Klaus, je logické, že obsadí první příčku. Výhradně totiž v diskusních pořadech vystupuje sám, striktně vyžaduje jasný scénář a předem daná témata, od kterých nelze odbočit. Stejně tak považuji za pochybné dobré hodnocení Miroslava Kalouska. Nevím, zda mu k tomuto výsledku pomohl jeho vyhlášený zplihlý humor či divadelní kreace na půdě sněmovny, ale v porovnání s přesně a slušně argumentujícím Bohuslavem Sobotkou jej považuji za rétorického outsidera.
Přestože, jak jsem již řekl, veřejnost jasně vnímá a to i v osobnostních preferencích, politiky-hrubiány, se ještě najdou novináři, kteří pravděpodobně na základě své politické orientace snaží se čtenářům vnutit jinou realitu. Tak tomu je i v případě Luboše Dobrovského, který se v minulém vydání týdeníku Respekt pustil opět s vervou do politiků ČSSD a vykreslil je jako největší sprosťáky.
Jako prvního na paškál si vzal místopředsedu sněmovny a stínového ministra zahraničních věcí ČSSD Lubomíra Zaorálka, když hodnotil jeho vystoupení v pořadu Otázky Václava Moravce, kde vystupoval spolu s Karlem Schwarzenbergem a Přemyslem Sobotkou. Už samo toto aranžmá, kdy proti dvěma vládním politikům, kteří patří navíc do skupiny jakýchsi „ultras“ co se týče obhajování výstavby radarové základny ozbrojených sil USA na našem území, stál jen Luboš Zaorálek, jej znevýhodňovalo. Pánové se tak mohli v diskusi na protivníkovi střídat, nahrávat si, notovat, prostě měli poziční i časovou výhodu, kterou také využili. Ačkoliv tedy musel Lubomír Zaorálek čelit této převaze, nepustil se ani jednou do něčeho, co by se dalo nazvat „hrubiánstvím“. Pouze se snažil získat odpovídající prostor pro hájení stanoviska opozice, které navíc zastává většina veřejnosti.
Nevím, čím jsem si zasloužil to, že mne pan Dobrovský hází, co se týče „hrubosti“ vyjadřování a jednání, do jednoho pytle s Mirkem Topolánkem či Milošem Zemanem. Musím říci, že jsem nezaznamenal situaci, kdy bych se dopustil tolika urážek a přisprostlých, pubertálních gest jako předseda ODS a premiér (sic!) Mirek Topolánek. Koneckonců, fakt, že jsem tomuto „hrubiánství“ na hony vzdálen potvrdil i již výše citovaný průzkum.