Když jsem si dnes přečetl na serveru iDnes reakci některých českých politiků na zdravici českého prezidenta Miloše Zemana jeho čínském protějšku Si Ťin-pchingovi k čínskému novému roku, byl jsem zhnusen.

Samozřejmě, že nejvíce se projevily některé známé firmy, jako je třeba senátor Pavel Fischer. Jen tak mimochodem, tohoto muže jsem poznal coby český premiér v roce 2005 v jeho tehdejší pozici velvyslance ČR ve Francii a měl jsem z něj ten nejlepší dojem. Nikdy by mě nenapadlo, že tento výtečný diplomat může tak klesnout a tak nechutným způsobem útočit na prezidenta republiky.

Fischer mluví, jako když máslo ukrajuje. Jeho veřejná vystoupení se dají tisknout. Problém je v jejich obsahu. Z útoků na Čínu a Rusko si tento muž udělal živnost. Vlastně s výjimkou Spojených států, které jsou poněkud daleko od naší země a mají často zcela jiné zájmy, nežli ČR (myslím tím hlavně v ekonomické oblasti), nemluví kladně téměř o nikom. S výjimkou těch politiků, kteří neomaleně a často zbytečně útočí na Rusy a Číňany. To jsou pak jeho lidé, to jsou ti praví kabrňáci.

Fischer se neštítí vyčítat Zemanovi, že neposlal 28. října zdravici občanům ČR, ale nyní to prý neváhal udělat vůči Číňanům… No, Fischer jistě není tak hloupý, aby nevěděl, že M. Zeman toho měl na konci října zdravotně „plné kecky“ a byl uprostřed úspěšné léčebné kůry v ÚVN. Prostě to, co předvedl Fischer na svém tweetu, je čirá demagogie.

Podobně je na tom další výtečník, europoslanec za TOP 09, J. Pospíšil. Ten napsal na svém účtu, cituji: „že (Zeman)…ruskou agresi na Ukrajině tiše schvaluje“. A prý „týdny mlčí“. Možná, že prezident má své výhrady k politickému postupu NATO a Spojených států ve vztahu k Rusku a tak mlčí. Je to vlastně postup loajální ve vztahu k vládě, která má na věc jiný názor.

Stejným stylem blábolí další reprezentant TOP 09 M. Ženíšek, jenž o prezidentovi řekl. že (prý) „řeší Čínu, ale nevyjádřil se k ruské agresi a nepodpořil Ukrajinu“. No, milý pane, jak může vlastně být umístění vlastních vojsk na vlastním území agresí?

Ve stejném, ale mnohem vulgárnějším tónu útočí na Miloše Zemana poslankyně miniaturní parlamentní strany – Pirátů, mně zcela neznámá, K. Kocmanová. Nevím sice, co tato dobrá duše vykonala, ale za to ve svém tweetu píše o koncentrácích, šmírování občanů, zavírání politické opozice a nárocích na území cizích států. To, co předhazuje, jsou vcelku standardní argumenty odpůrců Číny, ale přiznám se, že jsem příliš nepochopil ten nárok Číny na „území cizích států“. Jestli tím myslí Tchaj-wan, je to de facto provincie Číny... Tak, jaké neoprávněné nároky.

Ovšem vrcholem hnusu je vyjádření bývalé ministryně z leknutí a t.č. psychiatričky D. Stehlíkové. Tato dobrá žena, zažalovaná Hradem za lži, které rozšiřovala před pár týdny o nemoci prezidenta, nezapomněla napsat, že prý „…jediným státním tajemstvím je to, kolik toho vychlastal prezident, než vlezl (kamsi, neopakuji její sprosťárnu) největšímu žijícímu diktátorovi“. Myslím, že by D. Stehlíková měla trochu přemýšlet. Předpokládám, že advokáti prezidenta republiky toto její vyjádření využijí jako dodatku ke své žalobě podané na Stehlíkovou na ochranu osobnosti.

Česká pravice opravdu vyniká v nepříliš rafinovaných, ba přímo brutálních urážkách politických protivníků. Zato v pracovním úsilí jí to tolik nejde. Až se rok s rokem sejde, uvidíme v plné nahotě výsledky činnosti Fialovy vlády. Pokud chce Stanjura a spol. snížit výdaje státního rozpočtu o cca 100 mld. korun oproti původnímu, Babišovu rozpočtu, je to zaručená cesta k omezení výdajů veřejného sektoru, což se promítne do omezení spotřeby obyvatelstva. Což je důležitá složka tvořící HDP, která ztratí potřebnou dynamiku. Kdo to kdy viděl, pokud to byl rozumný praktický ekonom, že by z cca čtyř set miliard korun provozních výdajů státního rozpočtu (anebo z jakéhokoli rozpočtu), bylo možné bez následků seškrtat jednu čtvrtinu. Tedy, bez likvidačního dopadu do rozpočtu a následně do poptávky. Máme se tedy na co těšit.

Výkřiky radikálů proti Číně a Rusku jen ozřejmují, že duševní obzor českých pravičáků je poněkud omezený. Vždy jsem podporoval evropskou integraci. A to i ve chvílích, kdy se česká pravice snažila o její torpédování (ODS vůči přijetí Lisabonské smlouvy), ale nevidím jediný důvod, proč bychom se měli uzavírat spolupráci s východními mocnostmi. K Číně a Rusku bych ještě přidal Indii. Čína se dříve nebo později stane nejsilnější ekonomickou mocností světa a já nevidím žádný důvod, proč by nás to mělo znepokojovat. Stejně tomu nezabráníme... Stejně tak dříve nebo později se Indie stane pátou či dokonce čtvrtou nejsilnější ekonomikou světa. A Rusko, jak se zdá, má poprvé v dějinách moderního Ruska od roku 1918 v pořádku své státní finance. Jako jeden z mála států světa.

Česko potřebuje vyvážet na trhy mimo Evropskou unii, zvýšit diverzifikaci našeho vývozu. Ale zajistit také dovoz podle možnosti co nejlevnějších surovin (z Ruska) a co nejlevnějšího spotřebního zboží (zejména z Číny, ale i z Indie). Aniž si to čeští pravičáci příliš uvědomují, jsou sešikováni v podpoře ekonomického izolacionismu, což si možná mohou dovolit Spojené státy, ale ne země, jako je Česká republika. Jsme země, která je závislá na vývozu.

Když se dívám do sousedního Německa, vidím zcela realistický politický kurz uplatňovaný ve vztahu k východním mocnostem jak v současné vládě kancléře O. Scholze, tak v klerikální opozici.

Nevím, zda by někoho z významnějších německých politiků napadlo urážet vlastního prezidenta, v situaci, kdy pošle více nebo méně formální blahopřání k novému roku čínskému prezidentovi. To by se prostě nemohlo stát.