Několikrát jsem v minulosti četl a studoval historii období, které předcházelo první světové válce. Nemůžu se zbavit dojmu, že politické elity Evropy té doby byly zasaženy (podobně jako dnes) naivitou, nekompetentností, hloupostí a někdy naopak cynismem.

Přitom minimálně ve dvou z pěti tehdejších evropských velmocech – ve Francii a Velké Británii – fungovaly pluralitní, demokratické systémy. Ale poté, co byl těsně před vypuknutím první světové války ve své oblíbené restauraci v Paříži zavražděn zapřísáhlý odpůrce války Jean Jaures, velký vůdce francouzských socialistů, byla cesta k válce otevřena i ve Francii. Nikdo z předáků socialistů ve Francii již neměl Jauresův formát, ani odvahu se válce postavit. Šlo přece o Alsasko a Lotrinsko... Němečtí sociální demokraté odhlasovali, až na výjimky, válečné úvěry své vládě.

Vcelku mírumilovnému ruskému carovi bylo generálním štábem pár týdnů před válkou nakukáno, že je potřeba provést pro odstrašení mobilizaci a když se to během několika málo týdnů podařilo dokončit, generalita carovi sdělila, že už se válce nedá vyhnout.

Německý císař Vilém dal svému rakousko-uherskému spojenci bianco šek, aby si vyřídil své účty se Srbskem. Vilém se neřídil slovy německého "železného kancléře" Bismarcka: „Balkán nestojí za kosti jediného meklenburského granátníka“.

Mezi Německem a Ruskem přitom před Velkou válkou neexistovaly žádné větší spory, ani rozpory. Ani územní, ani ekonomické. Carevnou byla jedna z německých princezen.

A přesto všechno došlo ke světové válce, do níž se sice velká část evropských elit nehrnula, ale přesto se do ní natlačila. Pozvedla silně vlasteneckého ducha svých národů a tato sázka na patriotismus přecházející do nacionalismu, vedla k proválečné euforii a iluzím, které většina obyvatelstva propadla. S tím, že bude do Vánoc s válkou konec, pak váleční soupeři zaplatí mastné válečné reparace a "Belle Epoque" (krásná epocha) bude pokračovat dál... Nic z toho se nenaplnilo. Hroby se naopak začaly plnit mrtvými vojáky, civilisty, propukaly epidemie a hlad. Španělská chřipka na konci války skosila snad ještě více obětí nežli válka samotná. Byla výsledkem špatné výživy či podvýživy významné části obyvatel válčících států.

Nechci psát o následném vzniku totalitních režimů, o Velké krizi 30. let a o všech dalších důsledcích Velké války.

Dnes, podle mého názoru, stojíme velmi blízko opakování takové situace. Potlačení plurality názorů v médiích vybičovává část veřejného mínění k nekritickým názorům. Chybí možnost korekce. Zato nechybí výzvy k válce, výzvy k vrhání raket či pum na politického protivníka apod. Problémem je, že dnešní světová válka by byla válkou jadernou. Nikdo by neměl mít představu, že může velmoci typu USA, Ruska či Číny zahnat do kouta a diktovat jim. Prostě, přednost musí vždy před válkou dostat diplomatické řešení.

Situace na ukrajinských bojištích se podle toho, jak čtu západní média, stává kritickou pro ukrajinskou stranu. Je jen otázka času, kdy se ruská vojska, postupující směrem na jih od Kyjeva a vojska postupující z jihu na sever ke Kyjevu spojí a zanechají část ukrajinské armády v jednom velkém kotli, aby pak postupovala dál na západ země.

Polské vedení státu přichází v této situaci s naprosto nerealistickými a nebezpečnými nápady. Uplatnění myšlenky „mírové mise“ armád NATO na ukrajinském území by vlastně znamenalo jít do přímého střetu těchto armád s ruskou armádou. To je vlastně to, čemu se v odborné literatuře říká casus belli (důvod války). Takový přímý střet mezi ruskými vojsky a vojsky NATO by znamenal během několik hodin či dní jaderný konflikt. To jistě není v zájmu nikoho a nejméně pak občanů České republiky.

Také výzvy polského vedení na všestranný bojkot ruského zboží jsou nejen hloupé, ale jsou vlastně neproveditelné. To si máme sami zavřít kohoutky s ruským plynem a začít místo ve svých autech na ruský benzín a naftu jezdit na kolech?

Je potřeba rychle ukončit válečný konflikt. Jak se zdá, ukrajinské vedení je ochotno splnit ten hlavní požadavek Rusů, kterým je demilitarizace Ukrajiny a v tom, že tato země nebude usilovat v budoucnu o vstup do NATO.

A to je významný posun správným směrem. Pokud jde o dodávky zbraní ze zemí Západu na Ukrajinu, osobně bych dával přednost humanitární pomoci občanům Ukrajiny, ať již se rozhodli žít dál na Ukrajině anebo jsou v okolních zemích, před dodávkami zbraní. Ty jen prodlužují nešťastný konflikt.

Ještě se vrátím k jedné otázce, kterou si zřejmě vůbec vedení polského státu neuvědomuje. Rusové dodávají na světový trh každoročně 25 – 30 milionů tun obilí. Bez jejich obilí a ukrajinského obilí (cca 10 milionů tun) může v řadě zemí světa vypuknout hladomor.

Konec konců i u nás vidíme, i když jsme prakticky soběstační ve výrobě pšenice a mouka je vlastně vyráběna z pšenice z loňské sklizně, že dochází k růstu cen mouky. A růst cen mouky a cen energií znamená růst cen chleba a pečiva.

Už před několika týdny jsem v jednom ze svých článků sdělil, že se naše republika dostane v tomto roce do hospodářského poklesu. A že díky tomu poklesne také životní úroveň občanů. Bohužel, do čela státu přišla vláda, která příliš neoplývá schopnostmi. A ještě přišla ve složité době a činí rozhodnutí často bez ohledu na národní zájmy.

Prodlužování válečného konfliktu na Ukrajině není v našem národním zájmu. Povede k velké drahotě a k utrpení lidí. Těch, kdo utekli z Ukrajiny před válkou i našich občanů.



Jiří Paroubek