Vstoupili jsme do období (doufejme jen přechodného) hospodářského úpadku naší země, který dolehne až na 90% obyvatel. Tedy prakticky na všechny, jejichž příjem výrazně nepřevyšuje průměrnou mzdu.

I schopnější vláda by to měla těžké, protože základní příčiny jsou importované (meziroční růst všech významných komodit plus ukrajinská válka).

Schopné vlády v Evropě se alespoň snaží dopad vnějších vlivů zmírnit a hledají cesty, jak neuvrhnout ekonomiku do hlubokého útlumu. A jak zároveň ochránit životní úroveň občanů svých zemí před výrazným poklesem. Vláda Petra Fialy si vykračuje jako by se nic nedělo asi proto, že s jejich osobními příjmy se jich problémy týkají málo. Asi tak jako na většinu Čechů dopadá hladomor v nějaké zemi kdesi v Africe. Možná, že jsou pro to důvody ještě jednodušší: prostě tomu "jen" nerozumí.

Raketově rostoucí inflace je jen prvním z jezdců nastupující apokalypsy. Extrémní zdražení surovin a vstupů zlikviduje už tak problémovou konkurenceschopnost evropské výroby a tím bude dílo zkázy dokonáno. K tomu připočtěme mnoho dalších hřebíků do rakve naší ekonomiky, jako jsou třeba zákaz aut se spalovacími motory, emisní povolenky, nechuť k uhlí, plynu… A naopak, záliba v komplikovaném systému různých administrativních nařízení, vyhlášek a zákonů (jak v EU, tak u nás), generující potřebu armády úředníků a les dotací. Kombinaci tolika negativních vlivů naráz nemůže žádný ekonomický systém dlouho vydržet.

Na tom všem se naše vláda aktivně podílí, včetně svatého nadšení utrácet ještě neexistující peníze za zbraně.

Současný konflikt na Ukrajině potvrdil známý fakt, že slabší – menší země má možnost se účinně bránit jen v případě, když má k dispozici velmi dobré obranné zbraňové systémy. Mezi ně patří starší protitanková RPG, moderní Jawelin nebo britsko – švédská NLAW, drony schopné nést rakety, kvalitní obranný protiraketový – protiletecký izraelský systém typu Iron dome.

Místo debaty o nákupu těchto systémů slyšíme jako více méně hotovou věc, že vláda nakoupí tanky, americké stíhačky, vrtulníky, dalekonosná děla, tedy systémy určené výhradně k dobývání území nepřítele. Nějak tomu nerozumím, chceme zvýšit schopnost naší armády bránit vlastní zemi nebo se připravujeme na útočnou válku? A pokud ano, koho se chystáme napadnout? Nemám velké iluze o schopnostech a znalostech vojenských reálií u členů této vlády. Pochybuji např., že ministryně obrany je odbornicí na používání jednotlivých zbraní, ale na druhou stranu rozdělení zbraní na spíše úročné a obranné snad pochopila i ona. Možná, že se to již naučila a dělá jen hlupáky ze spoluobčanů, protože jejím cílem není zvýšit ochranu území naší země. Ale připravit armádu, již dávno změněnou na expediční sbor, na útočnou válku např. kdesi na východě Ukrajiny.

Třeba k dobývání převážně ruskojazyčných území jižní a východní Ukrajiny by byly moderní tanky, stíhačky a houfnice určitě potřeba. Pokud k něčemu takovému dojde a vzhledem k aktivitě naší vlády si začínám myslet, že s tím už dokonce počítají. A proto chtějí naše desítky miliard utratit za něco, co se během pár minut, tisíce kilometrů od nás, změní v hromady šrotu. Takto vyhozené miliardy budou jen dalším hřebíčkem do rakve naší upadající životní úrovně. Rozlučte se se slušně financovaným zdravotnictvím, školstvím, silnicemi po kterých se dá jezdit…, na to vše samozřejmě peníze v dostatečném rozsahu nebudou. O hrůzách přímého zapojení do války nechci snad raději ani přemýšlet.

Fialova vláda sní o rozpočtu ministerstva obrany na úrovni 2% HDP již od roku 2024. V tomto roce vynakládáme na obranu něco málo přes 90 mld. Kč. Ale v roce 2024 by to mělo být již 150 – 170 mld. Kč (je jen otázka, kolik bude tvořit základ, tedy HDP, pro výpočet 2% výdajů...).

V každém případě by to byl „lví skok“ ve výdajích na obranu o 60 až 80 mld. korun během dvou let. A obě dvě zmíněné útočné zbraně – 50 německých Leopardů a 30 amerických stíhaček Phantomů - by nás všechny stálo přes 100 mld. korun. A k tomu si připočtěme ještě 210 transportérů za cca 50 mld. Kč.

V každém případě by vláda měla o otázkách financování obřích zbrojních zakázek a o budoucím charakteru české armády vést veřejnou debatu. Považoval bych takovou veřejnou debatu o výdajích státu na obří nákupy útočných zbraní za velmi potřebnou. A stejně tak považuji za nezbytnou debatu o příštím charakteru české armády.



Jiří Paroubek