Premiér Fiala se rozhodl pro dramatický krok. Ohlásil na středeční večer projev k národu.

Takovéto projevy pronášejí obvykle vrcholní představitelé státu v situaci mimořádné.

Tehdy, když přichází ohrožení státu, ať už válkou nebo katastrofální povodní anebo jinou masivní živelnou událostí.

Při poslechu Fialova projevu jsem nutně musel nabýt dojmu, že mu jde spíš o to, zakrýt krizi ve vládě vyplývající z řádění zločinecké skupiny, navázané na druhou nejvýznamnější vládní stranu (STAN), kterou nyní vláda řeší.

Zbožným přáním všech vládních politiků je, aby už se o celé kauze nehovořilo a aby se dále nerozšiřoval negativní potenciál, který tato záležitost nesporně má. Obávám se, že to je nesplnitelné přání. Kauza je tak rozvětvená a jdoucí minimálně do dvou vládních politických stran (STAN a TOP 09), a to z úrovně pražské politiky až na úroveň politiky centrální. Konec konců dnes už bývalý ministr Gazdík věděl, proč vzal nohy na ramena a utekl z ministerstva školství. Vždyť „chlapci“ z Redlova a Hlubučkova gangu měli políčeno na další zakázku IT, tentokrát už ne na Dopravním podniku (tam se její výše může pohybovat kolem půl miliardy Kč), ale na ministerstvu školství. Prý jde také o stamiliardy.

Gazdík se nutně musí obávat rozšifrování svých kryptogramů, rozhovorů, které vedl po kryptotelefonu s členy gangu. Ostatně jeho gangsterští krajané ze Zlína mají pocit, že Gazdíka „udělali“ a dostali jej do vrcholné politické funkce ve vládě a vytvořili z něj také klíčovou figuru hnutí STAN. Prostě, ukrajinizace politiky, jako když vyšije. Takhle to fungovalo a funguje převážnou dobu z posledních 30 let na Ukrajině. Zájmová skupina či oligarcha si vybere politika - koníka, kterého „udělá“, pase a který pak pro ně pracuje.

Obávám se, že celá kauza dříve nebo později dostihne také ministra vnitra Rakušana, který přihlížel lumpačení svých nejbližších spolupracovníků a ve vedení své strany tak úplně osiřel. Je to trapná situace pro vládu a trapný začátek českého předsednictví EU. Také začátkem roku 2009 (za necelé tři měsíce po začátku prvního českého předsednictví padla Topolánkova vlády), pravicová vláda vstupovala do výkonu předsednictví těžce demoralizovaná po porážkách, které utrpěla v krajských a senátních volbách a už jako vláda minoritní. Nyní má vláda sice formálně jasnou většinu v poslanecké sněmovně, ale její morální kredit se blíží nule.



Fiala rétorem…

Mediální poradci premiéra udělali dobrou práci, pokud jde o jeho přípravu na dramaticky avizovaný projev k národu. Fiala hezky gestikuloval, vážně se tvářil, rovně stál a četl z čtecího zařízení tak, že to vypadalo, že mluví spatra. Po formální stránce projevu nelze mnoho vytknout, byť to nebyl můj šálek čaje.

V první části projevu hledal P. Fiala viníky současné situace. Tedy vysoké inflace, rychle rostoucích cen potravin, pohonných hmot, energií a tepla. Jsou to podle něj - jak jinak - Babiš a Putin. Nezbývá, než připomenout, že v závěru Babišovy vlády, v důsledku silného růstu cen surovinových komodit ve světě došlo skutečně k jistému nárůstu inflace. Ta se ale v zásadě pohybovala od září do prosince 2021 mezi stále ještě řešitelnými 4 až 6%. Lídři tehdejší opozice a dnešní představitelé vlády mluvili tehdy o této inflaci jako o Babišově drahotě. Ta míra inflace se tedy za jejich vlády ztroj- či zčtyřnásobila. Vláda prostě v tomto směru nedělá nic. Čtyřiadvacet vlád v Evropské unii se snaží srazit inflaci snižováním sazeb DPH u energií, sazeb spotřební daně pohonných hmot anebo sazeb DPH u vybraných druhů potravin. A samozřejmě sleduje každá z těchto vlád přes kontrolní mechanismy, které má k dispozici, zda šibalové mezi obchodníky přesto nenavyšují ceny nad rámec obvykle přijatelného zisku. Ne tak v Česku. Vláda neudělala za půl roku své existence prakticky nic. Jen inkasovala v důsledku vysoké inflace vyšší inflační příjmy do státního rozpočtu, zejména v DPH (cca 60 miliard) . Také polostátní kolos, ČEZ, vydělal vloni velké peníze, které by vláda mohla použít, aby zabránila zbídačování širokých vrstev lidí. Ale vláda na penězích sedí.

Fiala vyjmenoval vše možné i nemožné, co vláda bude dělat, aby se zbavila závislosti na dovozu ruského plynu a ropy.

Asi není na škodu jistá diversifikace dodávek. Ale mluvit o dostavbě Dukovan jako o řešení, je něco jako slibovat manu nebeskou. Bude to nejdřív za 17 – 20 let, kdy se rozšíření Dukovan dočkáme. Rozšíření kapacity plynovodu z Terstu, vybudování plynovodů z Polska půjde asi rychleji. Nikdo z představitelů vlády ale zatím neměl odvahu české veřejnosti, hysterizované vyjádřeními politických idiotů o tom, jak už příští zimu strávíme bez ruského plynu, neboť jej Putin stopne, říct, že dodávaný americký či katarský anebo australský zkapalněný plyn budou čtyřikrát nebo pětkrát dražší nežli ten ruský, dopravovaný plynovody. Je to sice detail, ale velmi významný. Kupní síla českého obyvatelstva není na úrovni kupní síly Rakušanů či Němců.

Fiala naprosto pominul to, že by Česká republika, jako předsednická země EU, chtěla vyvíjet v příštím půlroce mírotvorné úsilí, aby došlo k ukončení nesmyslného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, respektive mezi Ruskem a Západem, stojícím za Ukrajinou. Zdá se, že Rusové i s poměrně malým expedičním sborem (150 tisíc vojáků proti 400-500 tisícům ukrajinských), se blíží k dosažení svých vojenských cílů na východě a jihu Ukrajiny. Představa B. Johnsona a V. Zelenského o tom, že zaženou Rusy na jihu do Černého moře a na východě k Moskvě, je z říše sci-fi. Jde o to najít udržitelné mírové řešení, které by zajistilo mír a vedlo k uklidnění situace na komoditních trzích. Tedy zcela jasně řečeno, k možná pomalému, ale jistému snižování cen komodit (plyn, ropa, pšenice a průmyslové kovy).

Představa některých politiků – včetně Fialy a jeho válkychtivé vlády – že se na Ukrajině bude válčit ještě dlouhá léta, může vést ke katastrofálním dopadům do hospodářství zemí EU a Česka.

Již několik měsíců mluvím o tom, že letos dojde k meziročnímu poklesu HDP Česka. To ve svých důsledcích přinese další problémy, neboť se zvýší schodek státního rozpočtu na úroveň, která byla obvyklá v posledních dvou covidových letech.

Premiér avizoval, v rámci boje proti chudobě, respektive v boji proti dopadům vysoké inflace, zavedení úsporného tarifu pro české obyvatelstvo. Očekával bych ale, že hned druhý den po tomto projevu vystoupí ministr průmyslu a seznámí českou veřejnost s parametry tohoto opatření, na které chce vláda vyčlenit 66 mld. korun. Zatím, bohužel, je třeba brát sdělení premiéra o úsporném tarifu pro občany, topící plynem a užívající elektrickou energii, kteří jsou zasaženi vysokým nárůstem cen, jako něco, co je zahaleno v mlze dobrých úmyslů, v níž se vláda sice pohybuje, ale od záměru k realizaci je dlouhá doba.

Prostě, projev premiéra měl být signálem k ukončení krize ve vládě, spočívající v kompromitaci druhé největší vládní strany a měl dát lidem jistou naději, že vláda jim pomůže zvládat raketově narůstající ceny. Podle mého názoru dopadl projev stejně, jako všechno jiné v činnosti této vlády. Premiér chtěl asi to nejlepší, ale prostě to dopadlo jako vždycky.



Jiří Paroubek