Včerejší téměř dvouhodinová debata na TV Nova zřejmě přinesla rozuzlení I. kola prezidentské volby. Tedy, kdo postoupí do II. kola.

Z debaty vyplynula naprostá nedostatečnost Danuše Nerudové, která prostě nezvládla žádné z debatovaných témat na úrovni, která by odpovídala váze prezidentské funkce.
Po jejích předchozích výkonech pro mě už není ani překvapením, že nezvládá také to, co by mělo být její předností: tedy ekonomická témata.

V okamžiku, kdy nastala debata kandidátů o inflaci, selhali vlastně oba dva provládní kandidáti zcela fatálním způsobem. A. Babiš je praktik, který rozumí národnímu hospodářství lépe než finesám katedrových ekonomů, kteří připravovali do debaty Pavla a Nerudovou. Rozebral proto oba oponenty na prvočinitele.

Pokud lidé chtějí věřit tomu, že jedna plus jedna rovná se dvě, pak museli dát za pravdu logice Babišových tvrzení, že další zvyšování úrokové míry Českou národní bankou (stejně jako zvýšení základní úrokové sazby touto bankou až na neúnosných 7%), je blud, který by uvrhl české hospodářství především v segmentu malých a středních firem do neštěstí.

D. Nerudové se v debatě příliš nepovedl bonmot s tím, že Babiš chce nízkou úrokovou míru u nás kvůli svým firmám, které si půjčují úvěry. I to je pochopitelně blud, který na místě Babiš vyvrátil, neboť firmy z koncernu Agrofert mají příjmy částečně v eurech a mohou si tedy půjčovat úvěry v eurech za sazbu více než trojnásobně nižší nežli to mohou dělat české firmy bez eurových příjmů. Nebyl bych možná tak optimistický, že si v eurech lze půjčit za úrok 1,75%, jak to říkal A. Babiš, ale určitě lze získat úvěr v eurech pod 2% úrokové míry.

Prostě, A. Babiš vyprášil svým protivníkům kožich a zejména pak nepřítomným katedrovým ekonomům, kteří stále opakují až do omrzení tuto mantru, kterou naštěstí současný guvernér ČNB Michl nevnímá.
Pokud jde o Ukrajinu, bylo vystoupení A. Babiše naprosto jasné. Prvotní věcí, kterou je potřeba zajistit pro tuto nešťastnou zemi a pro Evropu jako celek, je mír. A A. Babiš naznačil i postup, jak by se k tomu kýženému míru dalo dojít, včetně uspořádání mírového summitu za účasti velmocí přímo v Praze.

Ze slov A. Babiše je zřejmé, že by byl ochoten se v tomto směru osobně angažovat i směrem k „velkým politickým klukům Evropy“, jako jsou francouzský prezident Macrona a německý kancléř Scholz.
Bylo by to prolomení postojů rusofóbního křídla EU a NATO ve střední a východní Evropě, což podle mého názoru bude zmíněným velkým klukům velmi vyhovovat. A. Babiš mluvil o potřebě aktivizace skupiny zemí V4 v této věci.

Mám-li říct otevřeně svůj názor, vystoupení A. Babiše nemělo zjevných slabin, argumentačně bylo vyvážené, promyšlené a co muselo každého pozitivně překvapit, i klidné. A. Babiše se nenechal vyprovokovat ani moderátorem (který zkoušel podobné triky na rozhození i na další debatující kandidáty), ani svými protikandidáty.

Pro generála Pavla není debata disciplínou, ve které by se cítil doma. Je to pochopitelné, pokud dlouhá léta působíte ve velitelských funkcích, nepotřebujete s podřízenými debatovat, ale můžete jim velet.
Ke své minulosti za bývalého režimu toho generál Pavel mnoho neřekl. Pokud se uchází o funkci prezidenta republiky bývalý předseda ZO KSČ působící v rámci Generálního štábu v rámci starorežimní armády a pokud se účastnil na proškolování špionů, kteří měli škodit imperialistické cizině, je jeho obrat z Šavla na Pavla více než komický.

Předpokládám, že politická kariéra D. Nerudové se zítřkem uzavře. To, co říkal ve velké televizní debatě v ČT prof. Zima, takto její protikandidát usilující rovněž o funkci prezidenta, by nemělo být přeslechnuto orgány činnými v trestním řízení. Pokud se orgány v trestním řízení vážně zabývaly kontroverzními tvrzeními mé bývalé manželky v době rozvodového řízení o mých údajných lumpárnách v oblasti financí (aby posléze a zejména po volbách do Senátu v roce 2018, konstatovali, že nebylo zjištěno nic podezřelého), měli by se v logice věci zabývat tvrzeními profesora Zimy také.

O co jde? Mendelova univerzita, podle tvrzení prof. Zimy, dostávala za každého zahraničního studenta prostřednictvím rakouské agentury 25 tisíc euro. Z toho 20 tisíc eur připadlo oné agentuře a 5 tisíc eur šlo na účet školy. Má otázka zní, co se stalo s těmi 20 tisíci eury za každého studenta, které obdržela agentura. V průběhu debaty špitla Nerudová cosi v tom směru, že „turbostudentů“ na univerzitě bylo asi 20. Řekněme, že má pravdu. Mohu o tom sice pochybovat, ale vyjdu z jejího tvrzení. A co ti další studenti, jejichž studijní výsledky třeba nebyly zrovna famózní a kteří rovněž chtěli získat titul. Pokud těchto problematických osob (turbostudentů a slabých studentů) bylo řekněme 100, znamená to, že agentura zkasírovala bratru 2 miliony eur, tedy bezmála 50 milionů korun. A já se ptám, kam zmizel mlíkař? Tedy, co se s těmito penězi stalo? To by měly objasnit orgány činné v trestním řízení. Zda se jedná jen o přeludy prof. Zimy a mé osoby nebo to je realita. Anebo je realita ještě horší?

Nemá smysl polemizovat s těmi (sociology), kteří se např. bez opory v relevantních průzkumech veřejného mínění vyjadřují, že vítězem debaty byl někdo jiný než A. Babiš. To je prostě tvrzení, které nelze ověřit, pokud nejsou na stole tvrdá data. Ale můj vizuální dojem a dojem z argumentace všech tří debatérů byl jednoznačný. A věřím, že nikoho příliš nenapadne zpochybňovat mou kvalifikaci při posuzování této záležitosti.

A samozřejmě, že také já i na základě argumentace A. Babiše proběhlé debatě, budu volit v I. kole a bude-li to potřeba i v II. kole prezidentské volby A. Babiše.


Jiří Paroubek