Vypadá to tak. Zdrojem této informace nejsou „prokremelská média“, ale liberální listy z východního pobřeží Spojených států a americká televizní stanice CNN.

Hlavním důvodem, proč se ukrajinské vedení vydalo cestou protiofenzivy, byla především nereálná očekávání Západu v ukrajinsko-ruské válce. Teď už se sice evropská mainstreamová média, ba ani česká média, nehemží perlami o neschopnosti ruské armády a jejích velitelů, ale tak jaksi samozřejmě se očekávalo, že se ruská obrana na jihu a východě Ukrajiny zhroutí. Západ zjevně přecenil potenciál ukrajinských vojenských sil, které nemohou dosáhnout na více než tisíc kilometrů dlouhé frontě početního přečíslení ruských jednotek. Bylo by to snad možné nějakými manévry a náhlým soustředěním sil v určitém bodě fronty, ale to při dnešních možnostech sledování pohybu protivníka satelity a drony, lze jen teoreticky. Prostě, každý větší pohyb vojsk protivníka je vidět na satelitních snímcích a protivník může okamžitě reagovat masivní dělostřeleckou palbou či zásahem raket. Kromě toho Západ sice poslal na Ukrajinu modernější zbraně (mám v tuto chvíli na mysli tanky Leopard a Abrams), ale ty v minových polích a po cílené dělostřelecké palbě ruských vojsk hoří jako fagule.

Odhaduje se, že v prvních dvou měsících protiofenzivy (a opět jsou to odhady ze Západu) byla zničena zhruba třetina Západem dodaných zbraní. Také přeškolování ukrajinské armády, alespoň podle americké CNN, na kombinované mechanizované bojové síly podle doktríny NATO, neprobíhá dostatečně rychle. A je vůbec otázka, zda je tato změna na ukrajinském bojišti vlastně k něčemu dobrá. Ukrajinští důstojníci, kteří se účastní výcviku vedeného západními, hlavně americkými instruktory, se dávají slyšet, že tento druh výcviku snad byl dobrý v Afghánistánu nebo v Iráku, ale proti ruské armádě je neúčinný. Podle CNN ukrajinská armáda utrpěla v bojích v posledních dvou měsících (doslova přepisuji) „ohromující ztráty“.

Rusové mají na jihu a východě Ukrajiny zřejmě pět propracovaných linií obrany, před kterými byly položeny desítky tisíc min, a v rámci vícevrstvých obranných linií je mnoha set kilometrová síť zákopů. Podle západních pozorovatelů neprolomila ukrajinská armáda ještě ani první linii ruské obrany. Prostě, zatím to vypadá na fiasko, které zřejmě nedokážou změnit ani další dodávky zbraní a zbraňových komplexů ze Západu.

Připomeňme si, že jen americká vojenská pomoc Ukrajině již dosáhla sumy 43 mld. dolarů. Mimochodem, z Česka byla podle oficiálně vyčíslených údajů odeslána pomoc Ukrajině za cca 45 mld. Kč. A zřejmě desítky miliard korun šly z Česka, řekněme, nikoliv přes evidenci státu a státního rozpočtu.

Příčinou prakticky žádných výsledků ukrajinské protiofenzivy není malá statečnost ukrajinských vojáků. Možná snad jedině jejich určitá nezkušenost, pokud jde o nové rekruty v bojových svazcích, které byly cvičeny na Západě. Důvodem nejsou ani malé dodávky zbraní ze Západu, ale prostě to, že ruská armáda zvolila dobrý koncept obrany a má účinné zbraně i motivované vojáky a bojem již poučené velitele. Čím dříve si to Západ uvědomí, tím lépe pro Západ i pro Ukrajinu. Na Ukrajině zbytečně umírají další lidé, tisíce vojáků a také civilisté. Jsou ničeny nezměrné hodnoty. Jedenáct kol ekonomických a dalších sankcí vůči Rusku žádný přínos, pokud jde o oslabení Ruska, nemělo.

A tak se nutně vkrádá otázka, kterou si nepoložil ani Napoleon, ani Hitler, když napadli Rusko (Hitler dokonce hovořil o tom, že stačí jen rozkopnout dveře a celá ta stavba Ruska se zřítí k zemi. Ale nestalo se tak.) Ale tuto otázku bychom si měli věcně položit my: Je možné porazit zemi, která disponuje prakticky vším možným nerostným a jiným bohatstvím, počínaje potravinami přes pohonné hmoty a plyn až k průmyslovým kovům? A má účinné zbraňové systémy? A nezapomeňme na to nejdůležitější, disponuje také největším počtem raket s jadernými náložemi na světě.

Západ by měl hledat východisko v mírovém jednání s Ruskem. Podívat se pravdě do očí, že představy o bezpodmínečné kapitulaci Ruska se prostě nenaplní. Rusko neopustí ani Krym, ani ruskojazyčné východní a jižní části Ukrajiny. Je to pro něj otázka života a smrti.

Nalhávat si, že na nedávném shromáždění cca 40 zemí v Džiddě došlo k nějakému průlomu ve prospěch Ukrajiny, nemá smysl. Ani Čína ani Indie nezměnily svůj názor na konflikt. Jsou příliš úzce spjaty s Ruskem v rámci sdružení zemí BRICS, že lze těžko očekávat, že podpoří Zelenského maximalistické návrhy. Prostě válka vytvořila ve východní Evropě novou realitu. Nemá smysl se ani strašit tím, že Rusko má zálusk na další územní zábory ve východní a střední Evropě. Na to prostě nemá sílu. Nedávno zveřejněná čísla o vojenských výdajích Ruska za minulý rok, které činí prý 2 biliony korun (tedy cca 90 miliard dolarů), mohou ohromit jen nezasvěcené. Jen americké vojenské výdaje v běžném roce jsou desetkrát vyšší.


Akce na povzbuzení morálky Západu

Malé pokroky ukrajinské protiofenzivy jsou zřejmě důvodem, proč ukrajinská armáda přikročila k útokům zejména bezpilotními letouny a drony na ruské území. S ohledem na obrovské rozměry Ruska není problém ukázat ruskou zranitelnost. I když naprostá většina bezpilotních prostředků, které Ukrajina používá, končí v troskách po úderech ruské protivzdušné obrany. Nicméně pro marketing je hezké ukázat ruskou zranitelnost, když ne na východě a jihu Ukrajiny, tak tedy v těchto de facto nevýznamných individuálních útocích.



Jiří Paroubek