Když nestačí na oponenta argumenty, řada rádoby demokratů přechází do osobní roviny.
Našeho milého dědečka Radkina rozlítil můj článek s názvem „Jednostranná provládní propaganda nezakryje neschopnost vlády“, zveřejněný kromě jiného na blogu Aktuálně.cz. a ještě víc jej asi rozběsnil počet čtenářů tohoto článku.

Je faktem, že se ve svém článku zabývám více tématy najednou a to může být pro někoho, kdo už tak trochu má problémy s pamětí, příliš.

Nevím, proč bych psal o velké čínské firmě, jejíž výroční konferenci za účasti tisíců spolupracovníků jsem viděl na vlastní oči, špatně. Obrovský obrat, tvořený ve 140 zemích světa, slušný zisk a slušné zacházení s pracovníky, kteří vytvářejí zmíněný obrat. Nevím tedy, proč bych měl podle Radkina jezdit do Wu-chanu. Náš dědeček má asi na mysli onu laboratoř, která, podle všeho, pracovala podle zadání Američanů. A je otázka, jaké to zadání vlastně bylo. Co asi rozlítilo našeho dědečka nejvíc je to, že můj článek je velmi pěkně čtený. V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, má tento text skoro 16 a půl tisíce čtenářů. To je opravdu slušné číslo. A náš dědeček se chce na tom číslíčku trošku přiživit.

Pokud bych někoho chtěl kritizovat v osobní rovině, především bych si zjistil základní fakta o něm.

Nikdy jsem nebyl členem Lidové strany, ani za starého, ani na za nového režimu, jak tvrdí náš politolog amatér. Prý jsem se dal k sociálním demokratům „a když (jsem) jim prohrál volby, svěsil na chvíli uši“. Žádné volby jsem sociální demokracii v roce 2010 neprohrál. A Radkin si opět 9nezjistil fakta. Sociální demokracie pod mým vedením zvítězila v roce 2010 ve volbách s 22% hlasů. Ale protože jsem nechtěl spolupracovat či dokonce vytvořit vládní koalici s Věcmi veřejnými, odešel jsem z pozice předsedy strany. Od té doby se ČSSD nějak přestalo dařit…

V závěru svého článku Radkin naznačuje, že nebyl spokojen s vládou pod mým vedením. Prý: „jak to dělal on (tedy já), už jsme viděli! Ale ti blbí jsou ochotni nevidět!“ Blábol na blábol, Radkine.

Jen připomenu základní fakta. HDP v době, kdy jsem byl premiérem (léta 2005 a 2006) rostl meziročně zhruba sedmiprocentními tempy. Ve státní kase jsem zanechal na konci roku 2006 158 mld. Kč rozpočtových rezerv. Rostly reálné mzdy i důchody.

A co se povedlo za 550 dní, kdy už je u moci vláda, kterou Radkin, náš milý dědeček, tak miluje? Copak tato vláda dokázala?

Dokázala rozeštvat národ, zajistit nejdražší možné energie a potraviny, neuvěřitelný pokles reálných mezd, který způsobí za loňský a za minulý rok pokles životní úrovně běžného Čecha oproti předchozímu období o pětinu až čtvrtinu. Vládě se podařilo sprostým způsobem okrást důchodce, zavést výběrově cenzuru, strašit lidi válkou. Zajistit nedostatek léků. Zemědělcům sebrat dotace, zavřít pro lidi potřebné pobočky České pošty. V tomto roce se propracovat k schodku státního rozpočtu přes 300 mld. Kč. Přijmout tolik uprchlíků z Ukrajiny, že už vlastně ani nevíme, kolik jich tu je a kolik to vlastně stojí naše veřejné služby, placené z našich daní.

Mimochodem v té naším dědečkem nemilované Číně je inflace mezi 1 – 2% a hospodářský růst dosáhne v tomto roce cca 5%. Náš hospodářský růst bude spíše „nerůst“, osobně bych tipoval, že stát letos skončí s hospodářským poklesem cca 1%.

Bránit tuto vládu, jak to nemoudře činí náš dědeček, který se příliš nezabývá fakty, to je už věcí, která charakterizuje určitý psychický stav. Nevím, jak se říká duševní poruše, při které pacient nevnímá a nechce vnímat fakta a uráží ty, kteří s fakty pracují realisticky.


Jiří Paroubek