Český tisk je téměř v goebbelsovském opojení, pokud jde o způsob psaní o sociální demokracii a mně osobně. Lže, zkresluje, uráží, i když upřímně řečeno před pár týdny to bylo ještě horší. Následující ukázky z českých médií ve dnech 24. – 26. 10. (pátek až neděle) dávají příklad toho, kam až jsou schopni trapní novinářští šmokové dojít ve své nenávisti. Je zajímavé, že zášť a štvaní proti ČSSD a jejímu předsedovi je mnohonásobně silnější nežli útoky proti nezreformovaným komunistům… Proč asi?

Ukázky z médií – období od 24. do 26. října 2009 - tištěná média
Pod každým úryvkem naleznete mou reakci psanou tučným písmem.

Dětičky, neplačte, nejsme národ cynických zlodějů, 24.10.2009, Mladá fronta DNES, Robert Čásenský: Levice má možná ještě odpornější metody. Nedávno používala obrázky zoufalých maminek, které pláčou, že jim poplatky ohrožují děti.
Teď tomu ČSSD nasadila korunu, když v inzerátech Jiří Paroubek odpovídá na dopis zoufalé nastávající maminky Hanákové, která v 18. týdnu těhotenství zvažuje potrat kvůli škrtům v mateřské. Je-li pisatelka skutečná, pak jí měl nastávající otec Paroubek osobně rozmluvit šílený čin a vysvětlit, že i po škrtech dostane podobnou mateřskou jako loni. A také doporučit odborníka, protože žena, která v pátém měsíci reálně uvažuje o interrupci kvůli změně dávek, nejspíše potřebuje lékařskou pomoc. Je-li dopis smyšlený (to netvrdím, ale napadlo mne to), pak je volební stratég ČSSD - odpusťte ten výraz - cynický dobytek.

Pan šéfredaktor nás podmíněně nazývá dobytkem. Včera jsem na tiskové konferenci všem přítomným novinářům ukázal dopis paní Hanákové. Nikdo v Lidovém domě dopis neprefabrikoval, jen pan šéfredaktor Mladé fronty Čásenský si nechce připustit, že v zemi jsou statisíce lidí, kteří mají podobné existenční problémy jako paní Hanáková. Ostatně, včera zveřejnila média také rozhovor s mladou ženou, která v minulém týdnu odložila do babyboxu sedmiměsíční dítě. Také u ní byla důvodem nedobrá sociální situace a ne to, že by si to sociální demokracie vymyslela. Pan šéfredaktor by měl udělat dvě věci: měl by se ČSSD veřejně omluvit za sprostý výrok vůči ní a měl by napříště vnímat sociální realitu ve společnosti. Nechci se mýlit, ale myslím, že ani jedno neudělá.


Kdo zabil Mrázka? Zjistím to, říká Vesecká, 26.10.2009, Mladá fronta DNES, Jaroslav Kmenta: 4. Politická verze. Mrázek sbíral kompromitující materiály na politiky, které tím pak vydíral. Těsně před smrtí shromažďoval takové informace o Jiřím Paroubkovi, tehdejším premiérovi, a také o dalších lidech zejména z ČSSD.

Jak roztomilé. Mrázka jsem sice nikdy v životě neviděl, ale co by pan Kmenta neudělal, aby mě alespoň maličko nepolil škopíčkem špíny. Tzv. Mrázkův archiv – a to je známá věc jistě i panu Kmentovi – prefabrikoval Kubiceho policejní útvar ÚOOZ, který jej posléze „nalezl“ u zločince Pitra. Tedy člověka, který neúnavně na podzim 2005 špinil ČSSD. A pak tentýž ÚOOZ „archiv“, který prefabrikoval, přeměnil na Kubiceho zprávu a tu čtyři dny před volbami zveřejnil.


Výsadkáři, 26.10.2009, Právo, Alexandr Mitrofanov: Jestliže může Jiří Paroubek ladit politiku podle průzkumů veřejného mínění, proč by nemohl Radek John pokaždé uspořádat referendum?

Politika sociální demokracie není dělána podle průzkumů veřejného mínění, pane redaktore. Možná byste měl spíše uvést, ve které významné věci se ČSSD odchyluje od svého programu. Žádná jiná strana nevěnuje programatice, programu a programovým diskusím takovou pozornost jako právě ČSSD. Ale to se jaksi nehodí do krámu, že? To, že ČSSD využívá v politické praxi také průzkumy veřejného mínění je pochopitelné, protože přece musí vědět, co si lidé myslí. Alespoň jednu politickou stranu v zemi zajímá, co si lidé myslí.


Vlastní dítě jsme riskovat nechtěli, 24.10.2009, Lidové noviny, Tomáš Cikrt v rozhovoru bez otázek pro Lidové noviny – Relax; autor: Lucie Bartošová: Politici, kteří nemají vtip a nadhled, jsou nebezpeční. Trpí představou, že je někdo pronásleduje. Vezměte si pana Paroubka. Přijde do televize a dívá se na vás zle. Když se usměje, tak je to takový škleb nad ostatními, jimiž pohrdá. Ten člověk je v neustálém napětí a takoví lidé nemohou dělat dobrá rozhodnutí.

Pan Cikrt není opravdu arbiter elegantarium, spíše kuriozita. Jestli zrovna on mluví o šklebech a pohrdání lidmi...to už je konec světa. A příklad úplné nesoudnosti.


Muž, který jde proti všem, 26.10.2009, Lidové noviny, Jan Nevyhoštěný: Poté nastoupil do podniku, který bychom už mohli s nadsázkou označit za líheň polistopadových kádrů - Restaurace a jídelny totiž v té době formovaly nejen Hušáka, ale i Jiřího Paroubka. Do stejné doby se datuje i Hušákova spolupráce s StB. Ve svazcích figuruje pod krycími jmény Chapman a Krakonoš.

Nikdy jsem ani v podniku RaJ v Praze 1, ani v RaJ v Praze 5 nespolupracoval s panem Hušákem. Logicky nechápu, proč se mé jméno v souvislosti s ním zmiňuje. To je už posedlost mým jménem.


Petr Nečas: Lidé chtějí od Topolánka lídrovství, disciplínu a srozumitelnost, 26.10.2009, E15, Petr Nečas v rozhovoru pro E15, autor: Pavel Otto: * E15: V letošním roce šéf ČSSD Jiří Paroubek předvedl podobný přemet už minimálně jednou, když zamezil konání předčasných voleb. Nebylo by pro ODS lepší být o něco nedůvěřivější?

Jsem maximálně nedůvěřivý vůči panu Paroubkovi a nevěřím mu už ani pozdrav.

* E15: Dohodnete se na tom s ČSSD? Jiří Paroubek o ODS prohlásil, že se chová rigidně, nevyjednává.

Vyjednáváme dnes a denně. A považuje-li nás pan Paroubek za rigidní, tak asi proto, že na rozdíl od něho a jeho strany držíme slovo. On slovo nedrží a dělá obraty o stoosmdesát stupňů. Není tedy rigidní, je naopak velmi flexibilní. A co je pro Česko důležitější? Naše rigidita, tedy spolehlivost, nebo Paroubkova nevyzpytatelná flexibilita?

Ano, ODS vždy sociální demokracii své slovo dodržela (haha). Připomeňme např. již uzavřenou dohodu o vytvoření koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a ČSSD z prosince 2006, které následně zabránilo rozhodnutí vedení ODS. My jsme toto porušení slova vzali na vědomí. Prostě se změnily okolnosti. Naopak ODS reaguje vždy hystericky. Škoda slov. Oni raději v prosinci 2005 a lednu 2006 zkorumpovali Melčáka s Pohankou. Takže logicky: až měli v kapse dohodu se Šloufem, Melčákem a Pohankou, tak nás (slovy Dalíka) nakopli kamsi...


Hejnec Rath to schytal, 25.10.2009, Nedělní Blesk: Džordžíno Jiří Paroubek (ČSSD) - Šéfovi ČSSD tak kdysi začal říkat Mirek Topolánek. Kvůli jeho podivným vazbám na rodinu Václava Kočky se Paroubkovi někdy také přezdívá Don Číčo.

Nevím, o jakých podivných vazbách autor hovoří. V. Kočka st. je členem ČSSD a tedy můj stranický přítel. Toť vše, co je na tom mysteriozního?


Liška správcem kurníku, 26.10.2009, Euro/ Manažérský barometr, připravil: Luděk Bednář: Jiří Paroubek společně s ČSSD (ale i další a jiné strany) raději zlikviduje pod záminkou solidarity střední třídu, než aby vytáhl do boje proti korumpující nejen loterijní, ale i stavební, developerské, lékařsko-farmaceutické, justiční či jiné lobby.

Blábol. Ještě chybí říci, že místo čertů budou na Mikuláše chodit „paroubkové“. Za co všechno bych už nemohl? Autor by si měl dát ambulantní léčbu v Modré laguně, tam by se mu ulevilo.


Na svou nevěru nejsem hrdý, 24.10.2009, Magazín Víkend DNES, Mirek Topolánek v rozhovoru pro Magazín Víkend DNES, autor: Zbigniew Czendlik: * Někdy to vypadá, že lež a nedodržení slova jsou běžným pracovním nástrojem politika.

Zibi, něco ti řeknu. Jsem člověk, který když dá slovo, za každou cenu ho drží. Ale stalo se mi, že jsem ho z objektivních příčin dodržet nemohl. Třeba u dohodnuté koalice mezi KDU-ČSL, ODS a ČSSD v roce 2006. Šel jsem na výkonnou radu, která mi návrh neposvětila, a tak jsem volal Jiřímu Paroubkovi: Pane předsedo, nemůžu dodržet naši dohodu, protože výkonná rada rozhodla jinak.

Nevidím žádný rozdíl mezi tím, když někdo nedodrží dohodu a oznámí to anebo to neoznámí. O tom, že se ČSSD nezúčastní dobrodružství v podobě rozpuštění sněmovny a následně vyhlášení dalšího mimořádného termínu voleb do sněmovny (s tím, že by jej Ústavní soud znovu zrušil) rozhodl nikoliv Jiří Paroubek, ale jednomyslně vedení ČSSD a většinou (bez jednoho hlasu) Poslanecký klub ČSSD. A na základě právních analýz. Respekt k ústavě a Ústavnímu soudu je více nežli politická dohoda. Tedy alespoň pro ČSSD.


O čem nejčastěji vedeme samomluvu?, 26.10.2009, Ona DNES, Iva Hüttnerová: Náš pes ví, kde mě bolí, na co se těším, čeho se obávám a co si myslím o panu Paroubkovi.

I paní Hüttnertová mě má plnou hlavu. Nemá jiné starosti?


Marek Benda: Paroubek kašle na Českou republiku, 8.10.2009, Parlamentní zpravodaj, PhDr. Lukáš Petřík: * Jak hodnotíte názorový veletoč ČSSD a Jiřího Paroubka ohledně předčasných voleb?

Mým prvním komentářem bylo naprosté znechucení. Znechucení z toho, jak se zachovali. Znechucení z toho, že nikoho vůbec neinformovali a oznámili to až na tiskové konferenci, aniž by před tím zpravili své partnery. To prostě ukazuje, že Jiří Paroubek a ČSSD mají jeden jediný zájem, a tím je zájem pana Paroubka a ČSSD. A ostatní, včetně zájmů této země, je jim úplně jedno. Heslo „Evropa či Česko, kašlu na to všecko“ to naprosto vystihuje. ČSSD je opravdu úplně jedno, co se v naší zemi děje.

Paroubek nikoho neinformoval. Prostě se rozhodl, že ty volby jsou pro něj z nějakého důvodu nevýhodné. Jestli mu třeba některé interní průzkumy pro ČSSD ukázaly, že ty volby nevyhrají, tak prostě obrátil na základě tohoto, bez ohledu na to, jaký chaos a nestabilitu to vyvolá v naší zemi.

Pan Benda se mýlí, nejde ani tak o to, co je výhodné či nevýhodné pro sociální demokracii. Podle všech průzkumů veřejného mínění by totiž sociální demokracie zvítězila ve volbách 9. a 10. října. A to dosti výrazně. Podle ústavních právníků by ale Ústavní soud zakročil znovu a volby bychom měli až na jaře. Se všemi důsledky, které by to mělo na politický systém země. Země by byla bez státního rozpočtu na rok 2010, bez poslanecké sněmovny a příští volby, tentokrát už v řádném termínu, v květnu příštího roku, by už nevyhrála sociální demokracie, protože i jí by lidé vinili z toho, že ani její lídři nejsou schopni zařídit termín voleb ústavně a legislativně čistým způsobem. Země bez státního rozpočtu by byla nestabilní zemí. Zemí, která by během několika málo měsíců přešla do stavu naprostého chaosu. Nevím, jestli jsou političtí představitelé ODS tak omezení, že to nechápou, nebo to jenom nechtějí chápat. Doufám, že pravda je to druhé. V každém případě jsem neviděl žádný relevantní právní rozbor, který by dával za pravdu opačnému postupu. Tedy, že by bylo možné volby v dalším mimořádném termínu bez rizika jejich zrušení uspořádat. Pokud někdo takovou analýzu má, ať ji dá na stůl.


Němci zvolili pravici a liberální reformy, 8.10.2009, Parlamentní zpravodaj, Jiří Štefek: Anebo i čistě hypoteticky, jako by tomu bylo nyní, kdyby se volby konaly v říjnovém termínu nebo i v listopadovém, o němž se uvažovalo po verdiktu Ústavního soudu a které pak přes noc předseda ČSSD Jiří Paroubek smetl ze stolu?

Obávaný i neznámý Senát, 8.10.2009, Parlamentní zpravodaj, Jiří Štefek: Ústavního soudu by nová sněmovna mohla vzniknout až ke dni voleb, museli jsme tomu zabránit, vysvětloval předseda ČSSD Jiří Paroubek svůj názorový veletoč, který způsobil, že jeho strana se nakonec distancovala od předčasných voleb a shodila dohodu, na které se jen pár dní před tím usnesla u prezidenta Václava Klause s dalšími lídry politických stran v zemi.

Také pan Štefek je v zaujetí smetením voleb ze stolu. Mimořádné volby ale přece zrušil Ústavní soud, pane Štefku. Chce to méně fantazie.


Parlament na prodej, 26.10.2009, Respekt, Ondřej Kundra: Jak Topolánek, tak předseda ČSSD Jiří Paroubek navíc svoji aktivitu – protože jim už nejde o udržení nebo sestřelení vlády – soustřeďují především na vymýšlení vítězné strategie pro parlamentní volby v příštím roce.

Pan Kundra, jako obvykle, nemá pravdu. ČSSD bude předkládat během příštích sedmi měsíců celou řadu legislativních iniciativ v parlamentě, jejichž cílem je zlepšit životní situaci především rodin s dětmi, důchodců, zaměstnanců všech obecně i veřejných zaměstnanců, lidí se zdravotním postižením, lidí, kteří jsou klienty ústavů sociálních služeb atd. Chce to méně zaujetí proti sociální demokracii, pane Kundro.

Smysl nesmyslů, 26.10.2009, Zdravotnické noviny, MUDr. Milan Novák: Paroubek hlásá, že by nedával práci lidem jiných kultur.

Kde asi vzal pan doktor Novák tuhle nesmyslnou informaci? Chtělo by to více soudnosti.


Ukázky z médií – období od 24. do 26. října 2009 - televize a rozhlas:

Nevolební kongres ODS, 23.10.2009, ČRo 6, Názory a argumenty, Petr Žantovský: Dnes doopravdy jde o to, aby Topolánek vytlačil, urazil, zostudil Paroubka a naopak.

Nemám pocit, pane Žantovský, že bych chtěl vytlačit, urazit či zostudit pana Topolánka. Pan Topolánek nestačí na diskuse se mnou, proto se jim trvale vyhýbá, aby nevynikla jeho neschopnost debatovat.


Rozhovor s Miroslavem Šloufem, 25.10.2009, Frekvence 1, Press klub: Miroslav Šlouf, lobbista: No, nikdo z lidí, kteří se podílejí na přípravě tohoto nového politického subjektu, nekritizuje sociální demokracii, nepouštíme se do žádných spekulací, naopak jako pan Paroubek, myslím, že je dosti rozhořčen a rozčílen, ale naším cílem není střet, nejsou střety, chceme veskrze budovat pozitivní politický subjekt.

Už se těším, jak známý přítel mafiánů, korupčník a velekněz klientelismu, v současné době hlavní postava a mozek nové partaje, bude zpracovávat pozitivní program. To budeme mile překvapeni, to bude přínos politické kultuře. Už se na to těším.


Resumé

Jen tak pro zajímavost, s výjimkou jednoho článku Literárních novin jsem nezaznamenal přes víkend v souvislosti se jménem Jiří Paroubek či sociální demokracie nějakou pozitivní informaci v médiích. Určitě nejsem dokonalý, ale že by se skóre mé nedokonalosti dalo vyjádřit 100%, to je příliš. Je to pozoruhodný výkon médií v pluralitní demokracii. Máme v republice systém více politických stran. Ale prakticky všechna média jsou proti sociální demokracii. Protože vím, že novinářští šmokové ihned napíší, že „brečím“, chci dodat, že je smutné, že žádné médium v České republice vlastně není možné charakterizovat v současné době jako levostředové. To není normální. V žádné zemi západní Evropy určitě média, která podporují pravicové a levicové strany, nejsou 50 na 50. Ale v žádné zemi s opravdu pluralitním politickým systémem není situace, že vlastně všechna tištěná média jsou zaměřena proti největší levicové straně. Je možné ještě mluvit o pluralitě v zemi, kde jedinou možnost, jak se dostat do veřejnosti se svými názory, je to, když si ČSSD zaplatí inzerci. Alespoň, že do ní nikdo nezasahuje.