Jiří Pehe

28. 06.

Kolik nás bude stát antibruselské předvolební třeštění?

Jiří Pehe Přečteno 3255 krát

Je známo, že vládní politici, pokud mohou, před volbami rádi rozdávají voličům nejrůznější dárečky, kupříkladu v podobě nových sociálních dávek. Opoziční politici dárky voličům alespoň slibují, když už je nemohou dávat.

Tato populistická hra se hraje ve všech demokraciích. Nafukuje se tak obvykle zbytečně deficit státního rozpočtu, ale zároveň z takového rozdávání občané alespoň něco mají, i když to budou muset později zaplatit na daních buď ještě oni sami nebo jejich děti.

V České republice se ale nyní rozmohl nový druh předvolebního populismu, který nás všechny může stát dost peněz, aniž by z toho v konečných důsledcích čeští občané měli cokoliv. Řeč je o nejrůznějších odbojných gestech vůči Evropské unii.

Jako příklad lze uvést český postup v otázce uprchlických kvót. Politici se nejen ochotně přizpůsobili veřejnému mínění, které je vůči přijímání migrantů kritické, ale debatu sami ještě více zaplevelili celou řadou siláckých argumentů.

Česká republika se tak dostala do situace, kdy řádně schválenou evropskou legislativu o kvótách nejprve fakticky odmítala naplňovat. I tak část opozice i prezident vládu kárali za to, že se nepřipojila k maďarské a slovenské žalobě na Evropskou unii v této otázce, což by vládním stranám mohlo ubrat voličské hlasy.

Ministr vnitra Milan Chovanec tedy předložil návrh, že by vláda měla plnění kvót oficiálně odmítnout. Což se také stalo. Evropské komisi pak už opravdu nezbývalo nic jiného než zařadit naší zemi mezi tři, s nimiž pro naprosté odmítání uprchlíků podle kvót zahájí řízení, na jehož konci může být rozsudek Evropského soudního dvora, že máme platit stamiliónové pokuty.

Nebylo to přitom vůbec nutné. S naplňováním kvót má problém celá řada členských zemí EU, a většina se už dnes shodne na tom, že se tento systém neosvědčil. Ale jen visegrádské země se pustily do slovní války s Bruselem, s cílem vytvořit si alibi pro faktické odmítání téměř jakýchkoliv uprchlíků. Česká republika to pak korunovala oficiálním rozhodnutím vlády, že kvóty nebude respektovat.

Silácké gesto mělo ukázat veřejnosti před blížícími se volbami, že si nenecháme od Bruselu diktovat, a že je vláda ochrání od rizik migrace i za cenu střetu s Unií. Stačilo přitom, kdyby vláda přijala několik stovek uprchlíků a ujistila Brusel, stejně jako jiné země, že se snaží. Jenže pokušení udělat dojem na české voliče před volbami bylo příliš silné.

Podobný účel má i čerstvě schválený zákon o zpřísnění pobytu cizinců u nás. Navzdory opakovaným varováním podnikatelských komor, že pokud vláda neumožní větší příliv cizinců na český pracovní trh, český ekonomický růst brzy narazí kvůli nedostatku pracovních sil na svůj strop, politici se v anti-migračním zápalu, kterým chtějí udělat dojem na veřejnost, rozhodli naopak přitvrdit. Bude to mít časem skoro jistě stejně nepříznivé ekonomické dopady, jaké mohou mít pokuty Bruselu za porušování systému kvót.

Ještě více nepříznivé ekonomické dopady může mít skutečnost, že výše zmíněné kroky a další, jako je třeba momentálně politicky populární odmítání eura, nás směřují v projektu rýsující se dvourychlostní Unie na vedlejší evropskou kolej. Což může kromě odříznutí od fondů tvrdého jádra, které se má formovat okolo eurozóny, znamenat i vznik bariér pro náš obchod se západem EU. A to může mít hodně vysokou cenu.

Většina českých voličů možná ocení téměř „husitské“ postoje českých politiků ve stylu „sami za správnou věc proti celé Evropě.“ Bohužel jim nikdo nevysvětlil, že až se podtrhne a sečte účet za všechna předvolební silácká gesta vůči Bruselu, k nimž se nyní přidal i odpor proti evropské směrnici o zbraních, bude to české daňové poplatníky stát hodně peněz. A česká ekonomická situace za pár let nemusí vypadat zdaleka tak růžově jako dnes.

ČRo Plus, 28.6.2017

21. 06.

Euro je český domácí úkol

Jiří Pehe Přečteno 3420 krát

Nový volební lídr sociální demokracie Lubomír Zaorálek vysvětlil nedávno absenci jakékoliv zmínky o přijetí eura Českou republikou ve volebním programu ČSSD slovy, že abychom euro mohli přijmout, musí si nejprve udělat domácí úkoly nejen Česká republika, ale i eurozóna.

To předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který ještě před několika lety zastával názor, že Česká republika by euro měla přijmout, argumentuje nyní proti přijetí eura ještě méně mlhavě než Zaorálek. V dobách krizí je prý dobré mít vlastní měnu. Občanští demokraté jsou dlouhodobě proti přijetí eura. Komunisté míní, že by z nás přijetí eura udělalo satelit Německa.

Z ostatních významnějších stran v České republice se k přijetí eura otevřeně hlásí pouze TOP 09 a koalice lidovců s hnutím Starostů a nezávislých.

Zaorálkova nevstřícná slova o přijetí eura u nás jsou zajímavým dokladem zmatku v sociální demokracii, která se nyní zoufale snaží přitáhnout voliče. Nový tým v čele ČSSD evidentně došel k názoru, že přesvědčovat občany o nepopulárním kroku je příliš riskantní, takže Zaorálek vše zahalil do alibistických frází o domácích úkolech.

Jde o ostrý odklon od toho, co ještě před měsícem požadoval premiér Bohuslav Sobotka, který prohlásil, že pokud by ČSSD stála v čele příští vlády, měla by na konci jejího mandátu Česká republika platit eurem. Narážel tímto apelem zejména na skutečnost, že ze západu Evropské unie přicházely zprávy, že eurozóna se má stát základnou nového kola evropské integrace, což by mohlo odsunout země, které v eurozóně nebudou na evropskou periférii.

Pokud jde o Zaorálkem zmíněné domácí úkoly, Česká republika momentálně všechna maastrichstká kritéria pro přijetí eura plní. Úkol je tedy politický, nikoliv ekonomický. Jenže jsme v České republice, kde politici momentálně vládnou podle průzkumů nálad veřejnosti, nikoliv proti nim. Nikdo nemá odvahu jít proti proudu, jako to udělal nedávno ve Francii vítězný prezidentský kandidát Emannuel Macron, který navzdory sílící euroskepsi ve své zemi udělal z evropanství hlavní téma své volební kampaně.

Zaorálkova slova o domácím úkolu, který musí udělat eurozóna, aby nás jako člena získala, bohužel na rozdíl od toho, co jsme viděli ve Francii, jsou jen čirý populismus. Vycházejí především z obecně sdílených obav, abychom si snad neuškodili, kdybychom vstupem přijali odpovědnost za případné problémy zemí na jihu EU. A také z mylného přesvědčení, že mít vlastní měnovou politiku je jakási obrovská výhoda.

Slovensko už od roku 2009 platí eurem, a zatím se na Českou republiku ekonomicky jen dotahuje. Kdyby byl argument o výhodnosti vlastní měnové politiky v dnešní EU platný, měli bychom se Slovensku vzdalovat.

Hlavní potíž s odmítáním eura je ale politického rázu. Německá kancléřka Angela Merkeolvá před několika dny potvrdila, že se chce vážně zabývat Macronovými návrhy na vytvoření dvourychlostní EU, přičemž tvrdé integrační jádro by konstituovaly země eurozóny. Z České republiky zaznívají typicky bohorovná česká ujištění, že nic není tak horké, jak se vaří. Máme prý čas, protože než se Macronova vize případně prosadí, pokud vůbec, bude to trvat.

Možná by ale neuškodilo všimnout si nenápadného signálu, který k nám Brusel v tomto směru vyslal v minulých dnech. Zatímco plnit rozhodnutí o uprchlických kvótách odmítají všechny země Visegrádu, řízení pro porušování evropského práva zahájila EK pouze s Polskem, Maďarskem a Českou republiku. Slovensko bylo vynecháno. Proč? Nejspíš proto, že má euro a počítá se s ním v tvrdém integračním jádru. S námi momentálně evidentně nikoliv.

ČRo Plus, 21.6.2017

15. 06.

Jak si Česká republika pod sebou řeže unijní větev

Jiří Pehe Přečteno 3882 krát

Vláda České republiky se pustila do otevřeného odboje vůči Evropské unii, když nedávno odhlasovala, že naše země už podle kvót nepřijme ani jednoho uprchlíka. Evropská komise nyní reagovala na české postoje k migraci zahájením řízení, na jehož konci může být rozsudek Evropského soudního dvora, že máme zaplatit nemalé pokuty.

Téměř jednolitý chorus českých politiků zní, že kvóty nechceme, protože nefungují. Téměř nikdo se neodváží připomenout, že řádně přijatý evropský zákon, jako je Evropskou radou schválené rozhodnutí o kvótách z roku 2015, prostě máme plnit, i když s ním nesouhlasíme.

Co málokdo vnímá, je širší kontext. Česká republika se totiž pustila do boje v době, kdy se v Evropské unii takříkajíc láme chleba. A aby to snad nevypadalo, že si nedáme líbit většinová rozhodnutí jen v případě uprchlických kvót, brání se vláda zuby nehty i nové unijní směrnicí o zbraních.

Někteří čeští komentátoři veřejnost utěšují, že rozhodnutí Evropské komise zahájit s naší zemí řízení pro porušení evropského práva v případě uprchlických kvót je jen takové bezzubé strašení. Stejně prý bude dohadování mezi Českou republikou a Bruselem trvat měsíce, možná roky, a i kdybychom nakonec dostali pokutu, není to nic, co bychom neustáli.

Že to bude trvat a že ani případné finanční sankce nebudou ničím, co bychom neustáli, je možná pravda, ale ironické poznámky o bezzubém strašení nejsou bohužel na místě. Česká vláda totiž zvolila otevřený odboj vůči Bruselu přesně v době, kdy francouzsko-německý tandem, posílený impozantním vítezstvím Emmanuela Macrona ve Francii, začíná pomalu ale jistě rozjíždět svůj projekt dvourychlostní Unie. Tvrdé jádro se má tvořit okolo zemí eurozóny.

Macron ještě ve volební kampani otevřeně vyjádřil nespojenost se zeměmi, které nechápou evropskou solidaritu jako dvousměrný proces. Mířil na země Visegrádu. Přitom ty visegrádské země, které nemají euro, jsou v horší pozici, což pěkně dokumentuje skutečnost, že ačkoliv žádné nebo téměř žádné uprchlíky nepřijaly všechny čtyři visegrádské země, a všechny zpochybňují kvóty, Evropská komise zahájila řízení pouze s Polskem, Maďarskem a Českou republikou, zatímco Slovensko, které má euro, bylo ponecháno stranou.

V Evropské unii je i několik dalších zemí, které příliš mnoho uprchlíků nepřijaly. Počínají si ale z politického hlediska chytřeji než česká vláda. Proti kvótám coby ne příliš funkčnímu systému mohou mít výhrady, ale nevykřikují stále dokola do Evropy, že je to celé nesmysl, kterým se nebudou řídit. Respektují, že jde o řádně přijatý evropský zákon, přičemž ne jen jejich vinou nefunguje vše tak, jak by mělo. Je možné se bavit v rámci Unie o lepším systému, ale zatím platí tento evropský zákon.

To česká vláda za mohutné podpory opozice přijala v předvolebním zápalu stanovisko přímo „husitské“—my proti všem. Bohužel stanovisko zjevně pokrytecké, protože navzdory všem řečem o nefunkčnosti kvót, kvóty neodmítáme, jak trefně poznamenal komentátor Petr Honzejk v Hospodářských novinách, proto, že nefungují, ale ze strachu, že by fungovat mohly. Prostě nechceme žádné uprchlíky a Brusel to dobře vidí.

Jisté je, že tato česká vláda, která se hned na začátku svého působení odmítla zabývat přijetím eura, ač naše země splňuje pro jeho přijetí základní podmínky, udělala svým oficiálním rozhodnutím, že se nebudeme řídit platnou evropskou legislativou o kvótách, České republice další medvědí službu.

Už podle toho, s kým Komise zahájila řízení, vidíme, které země mají být odeslány na periférii, až se začne EU dělit na integrační jádro a ty ostatní. Při našem chytračení okolo eura bohužel nemáme na rozdíl od Slovenska ani tento symbol integrace, který by nám mohl pomoci.

ČRo Plus, 14.6.2017

07. 06.

Euro je novou dělící čarou v české politice

Jiří Pehe Přečteno 3169 krát

Krátce poté, co se předseda hnutí ANO Andrej Babiš nedávno znovu vymezil proti zavedení eura v České republice, ozvali se na debatě pořádané Hospodářskou komorou ekonomičtí experti sociální demokracie, lidovců, Hnutí Starostů a nezávislých a TOP 09, že Česká republika by měla urychleně stanovit termín pro přijetí eura. ČSSD dokonce tvrdí, že pokud zasedne v příští vládě ona, bude chtít ukončit svůj mandát už se zavedeným eurem. Občanská demokratická strana je podobně jako ANO proti přijetí eura.

Strany, které chtějí vstup do eurozóny urychlit, tvrdí, že tak máme po letech přešlapování učinit i proto, že velké země evropského západu, zejména Francie a Německo, vážně chystají projekt dvourychlostní Unie, jejímž tvrdým integračním jádrem by se stala eurozóna. Ta by měla mít časem svůj vlastní rozpočet na investice, společného ministra financí i zárodky společné fiskální politiky.

Důležitost eurozóny bude růst i proto, že Velká Británie, dosud druhá největší země Evropské unie, která euro nepřijala, z Unie odchází. To výrazně změní poměr sil v EU mezi zeměmi platícími eurem a zbytkem. České republice, která nemá euro, ale přitom 85 procent jejího exportu jde do eurozóny, by tedy mohl takříkajíc ujet vlak jak politicky, tak ekonomicky.

ODS míní, že naše absence v tvrdém integračním jádru by nebyl velký problém, navíc je euro prý projektem postaveným na špatných základech. Je prý dobré mít vlastní měnu, zejména v časech krizí. O tom, že vlastní měna je dobrým nástrojem pro zvládání krizí, mluvil nedávno i Andrej Babiš.

Leckomu by se mohlo zdát, že rozbíhající se diskuze, v níž proti sobě v otázce přijetí eura stojí nyní zřetelně lidovci, ČSSD, Starostové a TOP 09 na jedné straně, a ODS i ANO na straně druhé, je jen výměnou odborných názorů. Ve skutečnosti se ovšem stává novou zásadní dělící čarou v české politice, která může mít vliv na formování povolební vládní koalice.

S tím jak se bude projekt eurozóny politizovat do podoby tvrdého integračního jádra EU, nevystačí si ani české politické strany s ekonomickými argumenty. Jinými slovy: v otázce přijetí či nepřijetí eura začíná jít u nás o mnohem víc, než jen o to, zda je to pro nás dočasně ekonomicky výhodné.

Strany, které jsou proti přijetí eura, mají nyní v této otázce na své straně i většinu veřejnosti. Jenže ta zatím nemá všechny informace o tom, co jí může nepřijetí eura eventuálně stát. V rozbíhající se diskuzi ale mnoha občanům nejspíš dojde, že zůstat mimo eurozónu může už za pár let mít dopady, v jejichž důsledku se na mnoho let, či trvale, můžeme ocitnout na evropské periférii, což může mít značnou politickou a bezpečnostní cenu, jakož i přímé negativní dopady na peněženku každého z nás.

Pokud jde o naší domácí politiku, vynořuje se v podobě přijetí či nepřijetí eura téma tak závažné, že se podle postojů k této otázce může skutečně formovat příští vláda. Přijmout či nepřijmout euro jsou totiž rozhodnutí, která ovlivní budoucnost České republiky mnohem zásadněji, než momentální postoje politických stran k domácím ekonomicko-sociálním otázkám, podle nichž se strany u nás poněkud uměle dělí na levici a pravici.

ČSSD, lidovci, STAN i TOP 09 už nemusejí mluvit o koalici „Antibabiš“, což by se voličům možná špatně prodávalo. Pokud Babiš nezmění svůj názor na přijetí eura, vylučuje se ze spolupráce s těmito stranami sám. Podobnému dilematu bude čelit i ODS. A vynořuje se samozřejmě i otázka, zda nevraživý postoj k euru nakonec nebude tmelem, který navzdory veškeré kritice Babiše z útrob ODS, obě strany po volbách spojí.

ČRo Plus, 7.6.2017

Archiv článků: červen 2017

Kolik nás bude stát antibruselské předvolební třeštění?

Euro je český domácí úkol

Jak si Česká republika pod sebou řeže unijní větev

Euro je novou dělící čarou v české politice

Blogeři abecedně