Zmatená kritéria Babišovy vlády

Druhá vláda Andreje Babiše se od svého vzniku potýká s problémy. Ještě před tím, než tato koaliční vláda hnutí ANO a sociální demokracie, získala s pomocí komunistické strany důvěru Poslanecké sněmovny, byla kvůli podezření z plagiátorství při psaní diplomové práce donucena k rezignaci ministryně spravedlnosti Taťána Malá z ANO. Kvůli stejnému podezření nyní rezignoval sociálně demokratický ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál.

Vláda přitom není už od svého vzniku kompletní, protože poté, co prezident odmítl jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho z ČSSD, byl dočasně pověřen řízením ministerstva zahraničí Jan Hamáček. Ten je kromě toho místopředsedou vlády, ministrem vnitra a předsedou ČSSD.

Pochybení obou ministrů, kteří museli odstoupit, jsou jistě vážná. Přesto se nelze nezeptat, na jakých kritériích a hodnotách je složení vlády vlastně postaveno. Vždyť vládu vede premiér čelící trestnímu stíhání, což je ve srovnání s důvody, pro které se museli vyměnit dva ministři, a jeden vůbec nemohl do funkce nastoupit, věc mnohem vážnější.

Prezident odmítl jmenovat Pocheho údajně kvůli tomu, že má příliš vstřícné postoje k migraci, komunisté proti němu pro změnu protestovali kvůli minulým trikům s účetnictvím strany. Ani prezidentovi ani KSČM ale nevadilo trestní stíhání premiéra.

Ve složení a fungování vlády se ovšem uplatňují i další matoucí kritéria. Podle premiéra je to vláda především odbornická. Jistě lze připustit, že se člověk může stát v určitém oboru odborníkem, i když se na začátku své kariéry dopustil plagiátorství při psaní diplomové práce. Jenže ani Malá, ani Krčál nedisponovali životopisy, které by ukazovaly, že jsou dnes na slovo vzatými odborníky.

Ve vládě nepochybně je několik ministrů, které lze jako odborníky na problematiku, kterou má ministerstvo na starost, vnímat. Kupříkladu Alena Schillerová na pozici ministryně financí, nebo Klára Dostálová na pozici ministryně pro místní rozvoj. Na druhou stranu není jasné, v čem spočívá odbornost ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha pro oblast zdravotnictví.

Oba ministři, kteří museli odstoupit kvůli plagiátorství, vystudovali každý dvě vysoké školy. I když si o úrovni těchto škol můžeme myslet leccos nelichotivého, takový Jan Hamáček ani studia na vysoké škole nedokončil, a přitom zastává momentálně ve vládě tři funkce. V problematice zahraničních věcí i obrany se zásluhou dlouholetého politického zájmu o tyto oblasti vyzná, jakou odbornost má ale pro vedení ministerstva vnitra, není známo.

To neznamená, že nebude dobrým ministrem vnitra. Ministerská funkce je totiž koneckonců vždy především pozice politická. Když už ale Babiš neustále zdůrazňuje především odbornost, nemůže se divit, že je veřejnost nyní dosti zmatená, pokud jde o kritéria výběru těchto takzvaných odborníků do vlády. A že bude možná ještě zmatenější, ukážou-li se i po odborné stránce jako dobří ministři spíše politici, jako je Hamáček, a selžou-li naopak politicky na slovo vzatí odborníci.

Mohli bychom se spokojit s tím, že rezignace obou ministrů ukazuje, že navzdory nejasným kritériím pro výběr ministrů v Babišově vlády, přinejmenším platí jisté etické standardy. Jenže to nás vrací obloukem na začátek—tedy ke konstatování, že vládu vede trestně stíhaný politik.

ČRo PLus, 19.7.2008