Jiří Pehe

25. 02.

Národ v krizi potřebuje hlavu státu, ta česká ale selhává

Jiří Pehe Přečteno 4228 krát

Český stát je v hluboké krizi. Potýká se s jednou z největších měr nákazy nemocí covid-19 na světě, nemocnice praskají ve švech, kupí se hospodářské a sociální problémy. Menšinová vláda, zmítaná spory, si počíná chaoticky, občas nekompetentně. Opozice příliš nepomáhá.

Navíc soudy ruší různá vládní opatření, která byla přijata právně nečistě nebo dokonce neústavně, což je samozřejmě těžké kritizovat z pozic právního státu, kterým chce Česká republika být. Jenže v praktické rovině tyto soudní zásahy uvrhávají zemi do ještě většího zmatku ohledně toho, jaká vládní opatření platí nebo budou za několik dní platit.

V této situaci, v níž někteří politologové mluví o závažném ochromení nebo dokonce rozpadu státu, by zemi nepochybně pomohlo, kdyby měla nějaké politické těžiště, jímž má podle ústavy být, i třeba jen v symbolické rovině, hlava státu. Prezident by do rostoucího zmatku a nejistoty mohl promluvit zásadním způsobem jako nadstranický aktér. Česká republika ale bohužel takovou hlavu státu nemá.

Miloš Zeman, když už vystoupí ze svého lánského ústraní, jedná jako nekritický spojenec premiéra, ač ten ve své roli krizového manažéra očividně selhává. Navíc když už se prezident politicky v poslední době nějak angažuje, je jeho jednání jaksi podružné, pokud jde o to nejdůležitější, co se u nás děje.

Ačkoliv hlava státu nemá žádné pravomoci týkající se energetiky, ta naše hraje v této oblasti vlastní, dosti netransparentní politickou hru, skrze kterou občas prosvitnou ruské a čínské zájmy. Před několika dny se tak Zeman kupříkladu sešel v Lánech s týmem expertů, kteří doporučili rychlou dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Když se média začala zajímat o jména lidí, kteří byli členy zmíněného expertního týmu, vyšlo najevo, že v něm žádní experti, přinejmenším na energetiku, nejsou. Je složen především z prezidentových přátel a spolupracovníků jako je Marie Benešová, Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, a několika dalších jeho podporovatelů.

O několik dní později Zeman na Hradě zorganizoval schůzku nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice, na níž mimochodem opět nepozval předsedu Senátu Miloše Vystrčila, kvůli jeho nedávné cestě na Tchaj-wan. Nejdůležitějším výstupem z této schůzky bylo prohlášení, že v Česku by se mělo očkovat jen vakcínami schválenými Evropskou unií, což je jistě z věcného hlediska správné. Co to ale má společného se zahraniční politikou, těžko říct. Několik dní před touto schůzkou přitom vystoupil nový americký prezident Joe Biden se zásadními prohlášeními ohledně změn v kurzu americké zahraniční politiky, na která by jistě mohli nejvyšší ústavní činitelé u nás nějak reagovat.

Největším problémem v této chvíli ovšem není skutečnost, že se prezident, když už se objeví ve veřejném prostoru, zabývá záležitostmi, které jsou v kontextu největší krize, které Česká republika čelí od svého vzniku, podružné, ale že není schopen razantně vstoupit do hry v roli, kterou mu Ústava jako hlavě státu, tedy představitele nás všech, nabízí. Mohl by kupříkladu nabídnout, že se pokusí vyjednat vznik vlády národní záchrany, v níž by zasedly všechny demokratické strany, aby zemi vyvedly z prohlubující se krize. Nebo že se pokusí moderovat debatu mezi opozicí a vládou o tom, jak dál. Popřípadě by se mohl zajímat alespoň o to, proč se zadrhává proces očkování vakcínami.

Bohužel současný český prezident již poměrně bezútěšnou situaci činí politiky ještě složitější. Většina parlamentních stran má totiž dobré důvody se obávat, že kdyby Zemana pustily do hry, kupříkladu nevyslovením důvěry Babišově vládě, pokusí se situace zneužít k ústavním experimentům v podobě nějaké vlastní vlády, která by se více než řešení epidemie věnovala prezidentovým prioritám, z nichž některé nejsou v souladu s oficiálními zahraničně-politickými a bezpečnostními prioritami země.

Jinými slovy: rostoucí politické vakuum v centru politické moci u nás nemá kdo zaplnit způsobem, která by situaci zlepšil, spíše než dál zhoršil. A zaplatíme za to nejspíš nemalou cenu.

ČRo Plus, 25.2.20211

03. 02.

Na rozhodnutí Ústavního soudu doplatí především ANO, a Babiš ztrácí nervy

Jiří Pehe Přečteno 8985 krát

Zrušení té části volebního zákona Ústavním soudem, která doposud vytvářela zásadní nerovnosti mezi velkými a malými stranami v přepočítávání procentuálních volebních zisků na mandáty, zejména v menších krajích, bude mít zásadní dopady na složení příští Sněmovny. Parlament bude muset přijmout novelu v souladu s kritérii Ústavního soudu, což pomůže menším stranám.

Dosavadní zvýhodnění velkých stran bylo dílem opozičně-smluvního volebního inženýrství, z něhož profitovaly dvě tehdy velké opozičně-smluvní strany: sociální demokracie a Občanská demokratická strana. Dnes je jedinou velkou stranou hnutí ANO. Což znamená, že na narovnání podmínek volební soutěže doplatí zejména ono, zatímco všechny ostatní strany, které jsou momentálně ve Sněmovně, na něm coby malé nebo středně velké mohou spíše vydělat.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš i předseda PS za hnutí ANO Radek Vondráček i kvůli tomu okamžitě vyrazili do protiútoku. Babiš se na tiskové konferenci rozhodně nechoval způsobem, jímž by politik demokratické země měl reagovat na jakékoliv rozhodnutí nejvyšší soudní instance v zemi. Do ÚS se nechutným způsobem pustil, stejně jako konkrétně pak do jeho předsedy Pavla Rychetského. Babiš dokonce naznačoval, že ÚS vlastně zpochybnil předchozí volby, což je tvrzení zcela nesmyslné.

Skutečnost, že ANO se po rozhodnutí ÚS ocitlo v těžké defenzivě, ovlivní, jak se bude stavět k projednávání změn ve volebním zákonu. I když Baiš tvrdí, že bude konstruktivní, lze od od hnutí ANO očekávat spíš obstrukce. Ostatní strany budou naopak mít motivaci se spíše dohodnout, jakkoliv dvě nedávno vytvořené koalice opozičních stran by teoreticky mohly z úpravy, která by nějak nadále zvýhodňovala velké politické subjekty, též profitovat. Jejich lídři ale už dali najevo, že s rozhodnutím ÚS nemají problém.

ANO tak nejspíš bude při projednávání změn volebního zákona v izolaci. Narovnání volební soutěže je výhodné dokonce i pro jeho dosavadní spojence: ČSSD a KSČM, ale i SPD.

Navíc: jelikož ke schválení změn volebních zákonů stačí prosté většiny v obou komorách parlamentu, přičemž Senát má v případě přijímání volebních zákonů právo veta (a nemůže být tedy přehlasován), je jisté, že parlamentem neprojde nic, co by se snažilo ANO vymoci silou.

Není divu, že Babišovi takříkajíc "tečou nervy". Kdyby platila pravidla rovné soutěže, která hájí ve svém rozhodnutí ÚS, už kupříkladu v minulých volbách, ANO by při zisku 30 procent hlasů, kterého tehdy dosáhlo, mělo mnohem méně mandátů. O kolik méně by to bylo, přesně vyplyne až z nového znění zákona, až bude přijat.

Navíc: v letošních volbách, jak zatím naznačují průzkumy, ANO nejspíš svůj volební výsledek okolo 30 procent neobhájí, což znamená, že oslabí dvojnásobně: jak kvůli samotnému volebnímu výsledku, tak kvůli spravedlivějšímu způsobu přepočtu volebního zisku na mandáty.

I druhá část rozhodnutí ÚS je pro ANO nepříznivá. Zrušení tzv. aditivní klauzule, která požadovala pro vstup do PS v případě dvojčlenných koalic zisk nejméně 10 procent hlasů, a v případě trojkoalic 15 procent hlasů, znamená, že voliči, kteří snad mohli váhat se svým hlasem pro nějakou koalici, protože se báli, že jejich hlas propadne, budou mít nyní téměř stoprocentní jistotu, že koalice projde. Bude z toho profitovat zejména trojkoalice ODS, lidovců a TOP09, která čelila jistému riziku, že patnáct procent hlasů nemusí získat.

Jisté je, že rozhodnutí ÚS představuje zásadní problém pro plány neformální koalice Zeman-Babiš, protože ANO bude mít i v případě volební výhry slabší pozici ve Sněmovně, a podstatně nižší tedy budou i šance Babiše sestavit vládu. A to i kdyby prezident manipuloval s interpretací, kdo volby vlastně vyhrál,, jak už naznačil.

Archiv článků: únor 2021

Národ v krizi potřebuje hlavu státu, ta česká ale selhává

Na rozhodnutí Ústavního soudu doplatí především ANO, a Babiš ztrácí nervy

Blogeři abecedně