Je pravděpodobné, že první reakcí vládních stran na neúspěch v komunálních a prvním kole senátních voleb, bude výsledky voleb bagatelizovat. Koneckonců nic jiného jim nezbývá, protože jinak by se vládní koalice mohla velmi brzy rozpadnout.

Ve volbách de facto neuspěly všechny vládní strany. Z nich z voleb nejlépe vyšla TOP 09, která v podobě úspěchu v Praze, ovšem na úkor koaliční ODS, potvrdila přinejmenším to, že se s ní musí jako se stranou počítat i do budoucna. Že to tedy není strana „na jedno použití“. Odhlédneme-li ale od úspěchu v Praze, nejsou volební výsledky TOP 09 (ani v komunálních, ani v senátních volbách) nikterak oslnivé.

ODS je na tom ještě hůř. Ztratila většinu radnic statutárních měst, porážku z rukou ČSSD utrpěla i ve městech menších.

V senátních volbách sice postoupili kandidáti ODS do druhého kola v 19 obvodech, ale podíváme-li se na jednotlivé volební obvody podrobněji, má ČSSD, jejíž kandidáti postoupili do 2. kola v dvaadvaceti obvodech, mnohem lepší šance než ODS uspět a získat absolutní většinu křesel v Senátu. Na třetích a čtvrtých místech se totiž v řadě obvodů umístili kandidáti stran (KSČM, zelení, lidovci, nezávislí), jejichž voliči, pokud půjdou volit, budou spíše sympatizovat s kandidátem ČSSD.

ODS navíc nejspíš čekají další porážky. Za prvé se ji budou v některých městech snažit vyšachovat z vedení radnic i její koaliční partneři z vlády, kteří raději půjdou do koalic s různými sdruženími nebo dokonce ČSSD. Důvod je prostý: nevalná pověst ODS ve většině měst, kde vládla, často sama. Pokud si například TOP 09 nebude chtít uškodit ve městech, kde má šanci (spolu)vládnout, jen těžko si může dovolit nabídnout koalici ODS obtížené kmotry a dalšími podivnými vazbami.

ODS také nejspíš ztratí pozici předsedy Senátu. Ať už totiž ČSSD získá sama absolutní většinu křesel nebo ne, bude mít s největší pravděpodobností dost síly na to, aby spolu s nezávislými senátory prosadila do funkce předsedy Senátu někoho jiného než Přemysla Sobotku.

Zatímco pro ODS jsou výsledky voleb porážkou, pro Věci veřejné jsou katastrofou. Strana nepotvrdila, že by měla být trvalou součástí české politické scény. Prohrála na všech úrovních.

To vyvolá silné pnutí jak ve straně, tak ve vládní koalici. Véčkaři si prostě budou muset odpovědět na otázku, zda coby protestní, údajně středová strana, bojující proti politickým dinosaurům, udělali dobře, když šli do pravicové vlády s dinosaury. Odpověď zní, že nikoliv.

Pokud jde o vztahy uvnitř politických stran, výsledky voleb ovšem neotřesou jen vedením VV. Jsou nebezpečím i pro postavení Petra Nečase v ODS. Ten byl v čele strany potvrzen po květnových volbách do Poslanecké sněmovny, v nichž ODS výrazně ztratila, ale nakonec byla zásluhou povolební aritmetiky schopna sestavit vládu.

Květnová porážka ODS pod vedením Nečase, který před volbami narychlo nahradil Mirka Topolánka, se tak změnila ve „vítězství“, jenže to bylo třeba nyní potvrdit. Nestalo se, což může mít dva protichůdné dopady.

Paradoxně může vymetení ODS z řady radnic posílit Nečase v boji s různými kmotry, kteří byli na radnice vedené ODS navázáni. Mohl by tak stranu možná snadněji očistit. Potíž je v tom, že toto „čištění“ se neobejde bez konfliktů a praní špinavého prádla, což může ODS dále oslabit.

Realističtější je ale scénář, že se v ODS, do níž jsou nejrůznější ekonomická bratrstva pevně vrostlá, objeví hlasy, že volba Nečase do čela strany, nebyla nejlepším řešením. Ve straně tak může dojít k novému neklidu.

Je samozřejmě možné, že lídři koaličních stran neúspěchy v komunálních a senátních volbách ustojí, ale politika má, naneštěstí pro ně, i symbolickou rovinu. Koalice s většinou 118 hlasů se tak po těchto volbách bude jevit slabší, než by se mohlo ve světle oněch 118 hlasů zdát.

Každé radikálnější vládní opatření bude vyvolávat koaliční spory mnohem snadněji, než by tomu bylo, kdyby koaliční strany ve volbách uspěly. A zejména VV budou hledat cestu, jak v koalici být a zároveň nebýt, popřípadě z ní úplně odejít.