Zatímco vláda Petra Nečase obden přichází s nápady, kde ještě ušetřit miliardu nebo dvě s pomocí škrtů, které začínají mít vážné sociálně-patologické dopady a dusí ekonomiku, dozvídáme se, že Česká republika může přijít až o stovky miliard z evropských fondů. Systém čerpání evropských peněz u nás je totiž natolik prolezlý šlendriánem, nekompetentností a korupcí, že EU uvažuje o úplném zastavení vyplácení evropských peněz.

To by v praxi znamenalo, že České republice nebudu proplaceny ani projekty, které už začala financovat ze svých zdrojů. Výsledkem by byly možná až stamiliardy, o něž by se rozrostl státní deficit.

Jak už to u nás chodí, reakce vlády v takovéto potenciálně katastrofické situaci, není politická mobilizace, včetně snah dát hlavy dohromady s odborníky, nebo dokonce i s opozicí, ale zlehčování problému a snaha hodit vše na vládu dnešní opozice, jakkoliv ta naposledy vládla v roce 2006.

Premiér Nečas mluví alibisticky o tom, že prý byl systém „špatně nastaven“ vládou ČSSD. Co na tom, že tři různé vlády, dvě z nich vedené ODS, měly mezitím šest let na to, aby systém opravily, pokud nefungoval efektivně! Koneckonců byl vytvářen v době, kdy s čerpáním peněz ještě u nás neexistovaly praktické zkušenosti.

A co na tom, že signály o korupci, nekompetentnosti a „jánabráchovství“ při čerpání evropských peněz se už pár let množí jako houby po dešti, aniž by vláda „rozpočtové odpovědnosti“ nějak výrazně zasáhla. Když se provalilo vskutku až tragické neumětelství ministra školství Josefa Dobeše v této oblasti, dostal benevolentně několik měsíců na „nápravu“.

Mezitím se v euroskeptických kruzích objevují první náznaky, že místo toho, aby tvůrci veřejného mínění bez ohledu na svůj postoj k EU, volali vládu k odpovědnosti, bude se vést další ideologická bitva o Evropu. Lobby „dávkařů“, závislých na evropských penězích, prý teď bude vyvíjet na vládu
tlak, aby byla obecně vstřícnější k EU.

Zdá se, že tito lidé ztratili kvůli své předpojatosti vůči Bruselu už veškerou soudnost. Nejde totiž o „evropské“ peníze, ale o naše peníze. A o velké.

A v tomto kontextu jde také o zbytky legitimity, které ještě má Nečasova vláda, o legitimitu dalších úsporných opatření, a potažmo o legitimitu demokracie. Není totiž vůbec jasné, jak chce vláda vysvětlovat těm či oněm sociálním skupinám, že je musí s pomocí nových nepřímých daní, zmrazení důchodů, dávek a bůhvíčeho všeho ještě dále „skrouhnout“, když není schopná si vzít civilizovaným způsobem „dar“ v podobě stamiliard, které nám vyspělejší země EU nabízejí z peněz svých daňových poplatníků.

Ochota většiny občanů utahovat si opasky je už dost podlomená nekončícím seriálem případů systémové korupce, v níž mizí desítky miliard, a s níž vláda „bojuje“ jen na oko, neboť vládní strany se neodváží skutečně šlápnout na kuří oka kmotrů. Vědomí, že nejsme schopni ani použít stamiliardy, které v podobě „daru“ z EU leží před námi na stříbrném podnose, přiblíží toleranci občanstva vůči dalším škrtformám k nule.

Někteří čeští národovci a euroskeptici se už pokouší svalit vinu na „zlou“ EU, která se nám prý možná mstí za postoje Nečasovy vlády k evropskému fiskálnímu paktu. Samozřejmě že tomu tak není, na vině je jen a jen český šlendrián, ale kdyby tomu tak náhodou bylo, měli bychom si sami odpovědět na otázku, proč by zemi, která zbytku EU jen okopává kotníky, někdo něco dávat měl.

Byla to totiž primárně česká euroskeptická lobby, která převedla primárně politický projekt evropské integrace, založený od počátku na solidaritě, do jazyka „účetnictví“, v němž se vedly nekonečné diskuse například o tom, zda bychom měli přispět půjčkou Mezinárodnímu měnovému fondu, jenž by peníze případně využil ke stabilizaci eurozóny. Nebylo by divu, kdyby EU teď na oplátku řekla: Chcete s námi hrát čecháčkovsku účetnickou hru? Dobře, máte ji mít, se všemi důsledky.

Právo, 17.3.2012