Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek posunul hranice ústavní i právní tvořivosti českých politiků zase o kousek dál, když navrhnul, aby byl nový vrchní státní zástupce v Praze vybrán na základě výběrového řízení. Zákon totiž nic takového nepředpokládá, pouze suše konstatuje, že ministr jmenuje vrchního státního zástupce na návrh nejvyššího státního zástupce.

Je to stejná procedura jako ta, kterou popisuje Ústava v případě jmenování ministrů, kdy prezident jmenuje ministra na návrh premiéra. Pokud by Blažek uspěl, vyvstane tak vzápětí otázka, zda by neměli být v budoucnosti vybírání na základě konkurzu i ministři.

Až premiér příště navrhne prezidentovi jmenování nového ministra, ten mu může klidně oznámit, že je třeba vypsat výběrové řízení. Podstatné pak samozřejmě bude, zda konkurz bude organizovat premiér nebo přímo prezident, protože, jak známo, v České republice není problém výběrové řízení zorganizovat tak, aby dopadlo stejně jako losovačka.

Aby nepřišla zkrátka ani „neviditelná ruka trhu“ bylo by na místě najmout pro organizaci konkurzu nějakou soukromou firmu. Samozřejmě nejlépe bez konkurzu, ale zato s přátelskými vazbami na zadavatele. Ta by pak za velmi slušnou odměnu pro všechny zúčastněné jistě zcela „transparentně“ konkurz zorganizovala tak, aby se případná obvinění z manipulace ukázala být zcela lichá.

I proto by bylo v případě konkurzu na vrchního státního zástupce důležité, aby konkurz zadával ministr, který by se ostatně rád, jak se zdá, tohoto těžkého úkolu ujal. Navíc nepoučitelný nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman konkurz odmítá a zatvrzele trvá na své favoritce Lence Bradáčové..

Jelikož Blažek má v prvé řadě neutralizovat škody, které vznikly, když se jeho předchůdce Jiří Pospíšil nechal vmanévrovat do neodpovědného odvolání nejvyššího vrchního zástupce Vlastimila Rampuly, nedá se vyloučit, že konkurz by nevyhrál nikdo jiný než právě zase Rampula. Koneckonců jen málokdo zatím dosáhl jeho nesporných kvalit v rychlém úklidu kauz, které by současné vládě jen zbytečně narušovaly klid k práci.

Právo, 23.7.2012