Dalo se předpokládat, že čeští vládní politici jen těžko stráví větší nezávislost policie, která se odvážila obvinit bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou z předražení armádní zakázky a uspěla se žádostí o její vydání k trestnímu stíhání.

Ještě před jednáním Poslanecké sněmovny o vydání Parkanové jsme mohli slyšet z úst premiéra Petra Nečase, že v české politice nebudou vládnout plukovníci a podplukovníci.

Při samotném jednání o vydání Parkanové pak exceloval ministr financí Miroslav Kalousek, stranický kolega Parkanové, který ve svých parlamentních projevech předvedl celou řadu v podstatě hysterických útoků na policii, a dokonce volal různým policejním představitelům, včetně policejního prezidenta Petra Lessyho. Kalousek sice tvrdil, že jeho telefonáty nebyly snahou policejní šéfy zastrašit, ale ti jeho aktivismus interpretovali poněkud jinak.

Politiky, jak se zdá, neznervóznila jen konkrétně kauza Parkanové, ale obecně také skutečnost, že policejní prezident je podle současné právní úpravy v podstatě neodvolatelný, pokud se nedopustí trestného činu. Lessy i jeho policejní sbor si to zřejmě vyložili tak, že se mohou pustit i do vyšetřování kauz, v nichž figurují politici, a v ještě obecnější rovině tak, že si nemusí nechat od politiků, tak jako v minulosti, vše líbit.

Specifikou rovinou problematických vztahů mezi vládními politiky a policií je pak skutečnost, že představitelé občanských demokratů i TOP 09 považují Lessyho za člověka Věcí veřejných, protože ho do funkce prosadil bývalý ministr vnitra za Věci veřejné Radek John. Jelikož spolupráce obou stran s Věcmi veřejnými neslavně skončila, obávají se nyní někteří vládní politici evidentně toho, že Lessy plní jakési temné zadání véčkařů a jejich faktického lídra Víta Bárty.

Navzdory tomu, jak problematické vztahy mezi vládními politiky a Lessym jsou, by přece jen bylo v ideálnějších politických poměrech, než jsou ty české, možné očekávat, že se situace po vydání Parkanové uklidní. Jenže konflikt pokračuje na obou stranách.

Lessy se nechal v médiích slyšet, že ho ministr vnitra Jan Kubice vydírá a utiskuje. To od policejního prezidenta jistě nebylo politicky prozíravé, ale ještě méně prozíravé je, že ministr vzápětí podá podnět ke Generální inspekci bezpečnostních sborů, aby zahájila proti policejnímu prezidentovi trestní řízení kvůli podezření z pomluvy ministra.

Řešení to není šťastné zejména proto, že policejní prezident, jak už bylo zmíněno, je nyní odvolatelný pouze v případě spáchání trestného činu. Řízení proti Lessymu tak ze všeho nejvíc vypadá jako pokus obvinit ho účelově z trestného činu, dosáhnout jeho odsouzení, a vzápětí ho odvolat.

Navíc, když už Generální inspekce bezpečnostních sborů začala vyšetřovat údajnou pomluvu ministra z úst policejního prezidenta, oživila rovnou i starší případ, který se týkal Lessyho kritických výroků na adresu špiček policie ve Zlínském kraji. To už zavání účelovostí na druhou.

Vše to bohužel až příliš vypadá tak, že politické zadání zní něco na Lessyho najít. A aby nebylo pochyb o tom, že Lessy rozzlobil nejenom Miroslava Kalouska, který mu údajně vyhrožoval, pustil se do policejního prezidenta i premiér Nečas. Ten bez obalu popsal, co mu nejvíc vadí.

Lessy si prý zřejmě hoví v pozici prakticky neodvolatelného funkcionáře, uvedl Nečas. A pokračoval: "Rozehrává pro mne naprosto nepochopitelnou hru, je ve sporu s dalšími a dalšími členy vlády." Policejní prezident prý propásl dobrou příležitost mlčet.

Nečasovy výroky ukazují, o co jde. Policejní prezident si nesmí myslet, že je skutečně nezávislý, ani když podle zákona nezávislý je. Mohl mlčet, ale nemlčel. Mohl a měl si všimnout vztyčeného prstu politiků, když policie obvinila Parkanovou, ale nedá si říct.

Premiér se přitom uchyluje k laciným zjednodušením. Lessy není ve sporu s dalšími a dalšími členy vlády. Pokud je pravdivá jeho verze okolo Kalouskových telefonátů, nebyl to on, kdo vyvolal spor s Kalouskem, ale byl to ministr Kalousek, kdo mu vyhrožoval, a Lessy, možná opožděně, se rozhodl o tom promluvit.

Jeho spor s ministrem vnitra Kubicem je reálný, jenže co když Kubice Lessyho opravdu vydírá a utiskuje? Policejní prezident by se o tom sice neměl šířit v novinových rozhovorech, ale co má dělat, pokud u politických špiček evidentně žádné zastání nenajde? Přinejmenším Kubiceho nadřízený, premiér Nečas, má ve všem jasno.

Ale i kdyby byly pravdivé verze Kalouska a Kubiceho, což je samozřejmě možné, pak Nečas přinejmenším přehání, když mluví o sporech Lessyho s dalšími a dalšími členy vlády. Jsou zatím jen dva.

Ať tak či onak, vyšetřování Lessyho pro podezření ze spáchání trestného činu je velmi nešťastné. Ze všeho nejvíc působí tak, že Lessyho je třeba odvolat, a dává-li zákon jedinou možnost, jak to udělat, je třeba této možnosti za každou cenu využít. Poselství, které se z tohoto úsilí vynořuje, není v kontextu různých prohlášení politiků povzbudivé. Jeho jádrem je hrozba, že nezávislost kohokoliv ve stáním aparátu je jen relativní, pokud si neuvědomí, že na brány politiky se uctivě klepe, nikoliv buší, například s žádostmi o trestní stíhání prominentních politiků. A pokud by policejního prezidenta jeho nadřízený ve vládě skutečně vydíral a utiskoval, nemá o tom co mluvit, má využít svého práva mlčet.

ČRo 6, 17.8.2012