Evropa dostala v minulých dnech hned tři dobré zprávy: rozhodnutí německého ústavního soudu, že stálý záchranný fond eurozóny není v rozporu s německou ústavou; návrh Evropské komise na vytvoření evropské bankovní unie; a projev o „stavu Unie“ přednesený šéfem EK José Manuelem Barrosem, v němž navrhl přetvoření současné EU ve federaci evropských států.

Zprávy jsou to dobré zejména proto, že po dlouhé době prolamují politickou paralýzu v EU. Zejména návrhy týkající se budoucnosti eurozóny a EU obecně nabízejí členským zemím jakousi vizi budoucnosti, což Unie nutně potřebovala.

Zároveň je ovšem jasné, že k uskutečnění této vize vede dlouhá a složitá cesta, kterou se EU nemusí podařit ujít. Hodně bude záležet nejenom na konkrétních dohodách, ale také na mechanismu schvalování těchto dohod.

K zavedení bankovní unie, , která by začínala v podobě centrálního dohledu na tisíce bank v eurozóně a pokračovala v podobě společného pojištění vkladů, bude nejprve třeba překonat německý odpor. To se snad může podařit s pomocí různých kompromisů, jakož i zásluhou Evropské centrální banky, která například svým nedávným rozhodnutím nakupovat při splnění jistých podmínek dluhopisy zadlužených zemí, tlačí Němce ke zdi.

Ještě důležitější bude, zda ke schválení navrhovaných projektů bude třeba souhlasu všech členských zemí EU nebo by naopak stačil jen souhlas zemí, které se na nich chtějí podílet, což by mohl být v případě bankovní unie například jen souhlas zemí eurozóny. Pokud by schválení takových projektů záviselo i na zemích, jako je Velká Británie, asi nemá žádnou šanci.

Vytvoření de facto dvourychlostní EU sice není ideální, ale může být nezbytné, pokud si země, jako je Velká Británie nebo Česká republika, budou dál dělat ze zbytku EU rukojmí svých domácích politických poměrů. Ty v našem případě ilustrovaly okamžité odmítavé reakce prezidenta Klause a premiéra Nečase zejména na myšlenku evropské federace.

Naštěstí ale Česká republika může doplnit evropské dobré zprávy svými vlastními. Tou první je, že Klausovi zbývá do konce prezidentství necelých šest měsíců, přičemž je téměř jisté, že bude vystřídán prezidentem k EU o poznání vstřícnějším, a to dokonce i v případě, že by ho nahradil Miloš Zeman.

Tou druhou je, že Nečas, pokud jeho vláda přežije příští měsíce, bude možná ještě mít co mluvit do návrhů na vytvoření bankovní unie. V době případné debaty o evropské federaci bude už jeho vláda minulostí, přičemž i Nečasova euroskeptická ODS dělá vše pro to, aby skončila v úplných troskách.

Jinými slovy: zatímco například opatrné postoje Velké Británie k EU jsou dlouhodobé, protože vycházejí z obecnějších důvodů, ty české jsou do značné míry jen projevem současné politické konstelace. Načasování diskuse o bankovní unii a evropské federaci dává naději, že rozhodování o nich se už i u nás bude odehrávat v podmínkách mnohem menší skepse a národnických předsudků na nejvyšších místech vůči Evropě.

Právo, 14.9.2012