Velmi riskantní senátní volby pro ODS
Mediální diskuse před podzimními volbami do krajů a sedmadvaceti senátních obvodů se točila především okolo voleb krajských. Dalekosáhle se zejména rozebíralo, jaký výsledek bude porážkou a jaký naopak vítězstvím pro občanské demokraty v čele s Petrem Nečasem. To samé platí i pro sociální demokracii, která v minulých krajských volbách ovládla třináct ze čtrnácti krajů.
Jenže je možné argumentovat, že pro ODS budou mnohem důležitější senátní volby, než ty krajské. Zatímco v krajských volbách může totiž ODS jen získat, a dokonce i výhra v jednom či dvou krajích by mohla být při neoblíbenosti současné pravicové vlády interpretována jako úspěch, ve volbách senátních ODS obhajuje čtrnáct křesel, počítáme-li i křeslo senátora Pakosty, který ODS opustil v lednu 2012.
Už teď je jasné, že ODS těchto čtrnáct křesel jen těžko obhájí, což může znamenat další posílení pozic ČSSD v Senátu, kde měla strana po minulých volbách většinu. Tu sice ztratila po odchodu dvou svých senátorů, kteří nyní podporují Stranu práv občanů-zemanovci, ale je dost pravděpodobné, že senátní většinu získá zpět.
Jelikož ODS může s největší pravděpodobností v senátních volbách, na rozdíl od těch krajských, jen ztratit, bude velikost a charakter těchto ztrát hrát důležitou roli uvnitř strany. Někteří senátoři za ODS, kteří obhajují svoje mandáty, zejména Alexandr Vondra, jsou navíc klíčoví pro Nečasovo setrvání v čele strany. A právě Vondrova pozice se řadí mezi ty ohrožené.
I někteří další senátoři za ODS, kteří budou svoje mandáty obhajovat, jsou vlivnými postavami ve straně. Jejich nezvolení, ať už patří k Nečasovým spojencům či spíše odpůrcům, ovlivní významně poměry v nejvyšších patrech ODS.
Důležitá bude také velikost případných ztrát. Zatímco ztráta dvou nebo tří senátorských křesel nebude pro Nečase asi závažný problém, ztráta například poloviny křesel, které ODS obhajuje, už může být interpretována jako debakl, zvláště pokud by ztracené obvody ovládla levicová opozice. Té stačí získat osm obvodů, aby v Senátu měla ústavní většinu.
ODS ovládala ve volebním období 2010-2012 celkem dvacet pět obvodů. Její pád někam pod dvacet obvodů, což by byla ani ne polovina obvodů kontrolovaných ČSSD, by byl pro stranu velkým neúspěchem.
Zvláštní roli v senátních volbách pokaždé hraje i poměr mezi počtem obvodů, v nichž kandidáti té které strany postoupí do druhého kola, a počtem obvodů, ve kterých nakonec vyhrají. ODS měla v tomto ohledu tradičně problém, což naznačovalo její poměrně nízký koaliční potenciál.
Tento poměr také ukazuje celkovou sílu a jednotu levice nebo pravice. Jinými slovy, levice pravidelně ukazuje v tomto směru větši jednotu, protože komunističtí voliči i voliči dalších menších levicových stran jsou ochotni podpořit více sociálně demokratické kandidáty v druhém kole (a sociálně demokratičtí voliči kandidáty komunistů nebo jiných levicových stran), než jsou ochotni se navzájem v druhém kole ochotni podpořit voličské tábory jednotlivých pravicových stran.
Druhé kolo senátních voleb je tak do jisté míry dobrým indikátorem soudržnosti na levé a pravé straně politického spektra. Dá se argumentovat, že v tom, jak voliči různých pravicových stran byli například v druhém kole minulých senátních voleb ochotni podpořit kandidáty z jiných pravicových stran, byla zakódována i nesoudržnost pravicové koalice na vládní úrovni.
Je známo, že v druhém kole senátních voleb bývá nízká účast. Ta poškozuje v tradičních výkladech voličského chování prý především sociální demokracii, její voliči patří k těm nejméně disciplinovaným. To se ale rozhodně nepotvrdilo v senátních volbách v roce 2010, a zřejmě tomu tak nebude ani tentokrát. Zatímco voliči pravice se totiž zdají být spíše rezignovaní, v levicovém táboře vládne vysoká míra nespokojenosti s vládními reformami, což je svého druhu motivace jít volit.
Vezmeme-li v úvahu výše uvedené argumenty, skutečný dopad voleb na ODS se neukáže hned po krajských volbách ale až po druhém kole senátních voleb. To proběhne necelý týden před hlasováním o daňovém balíčku, s nímž Nečas spojil hlasování o důvěře. Je jisté, že porážka ODS může sehrát v tomto hlasování významnou roli.
Deník Referendum, 9.10.2012
Jenže je možné argumentovat, že pro ODS budou mnohem důležitější senátní volby, než ty krajské. Zatímco v krajských volbách může totiž ODS jen získat, a dokonce i výhra v jednom či dvou krajích by mohla být při neoblíbenosti současné pravicové vlády interpretována jako úspěch, ve volbách senátních ODS obhajuje čtrnáct křesel, počítáme-li i křeslo senátora Pakosty, který ODS opustil v lednu 2012.
Už teď je jasné, že ODS těchto čtrnáct křesel jen těžko obhájí, což může znamenat další posílení pozic ČSSD v Senátu, kde měla strana po minulých volbách většinu. Tu sice ztratila po odchodu dvou svých senátorů, kteří nyní podporují Stranu práv občanů-zemanovci, ale je dost pravděpodobné, že senátní většinu získá zpět.
Jelikož ODS může s největší pravděpodobností v senátních volbách, na rozdíl od těch krajských, jen ztratit, bude velikost a charakter těchto ztrát hrát důležitou roli uvnitř strany. Někteří senátoři za ODS, kteří obhajují svoje mandáty, zejména Alexandr Vondra, jsou navíc klíčoví pro Nečasovo setrvání v čele strany. A právě Vondrova pozice se řadí mezi ty ohrožené.
I někteří další senátoři za ODS, kteří budou svoje mandáty obhajovat, jsou vlivnými postavami ve straně. Jejich nezvolení, ať už patří k Nečasovým spojencům či spíše odpůrcům, ovlivní významně poměry v nejvyšších patrech ODS.
Důležitá bude také velikost případných ztrát. Zatímco ztráta dvou nebo tří senátorských křesel nebude pro Nečase asi závažný problém, ztráta například poloviny křesel, které ODS obhajuje, už může být interpretována jako debakl, zvláště pokud by ztracené obvody ovládla levicová opozice. Té stačí získat osm obvodů, aby v Senátu měla ústavní většinu.
ODS ovládala ve volebním období 2010-2012 celkem dvacet pět obvodů. Její pád někam pod dvacet obvodů, což by byla ani ne polovina obvodů kontrolovaných ČSSD, by byl pro stranu velkým neúspěchem.
Zvláštní roli v senátních volbách pokaždé hraje i poměr mezi počtem obvodů, v nichž kandidáti té které strany postoupí do druhého kola, a počtem obvodů, ve kterých nakonec vyhrají. ODS měla v tomto ohledu tradičně problém, což naznačovalo její poměrně nízký koaliční potenciál.
Tento poměr také ukazuje celkovou sílu a jednotu levice nebo pravice. Jinými slovy, levice pravidelně ukazuje v tomto směru větši jednotu, protože komunističtí voliči i voliči dalších menších levicových stran jsou ochotni podpořit více sociálně demokratické kandidáty v druhém kole (a sociálně demokratičtí voliči kandidáty komunistů nebo jiných levicových stran), než jsou ochotni se navzájem v druhém kole ochotni podpořit voličské tábory jednotlivých pravicových stran.
Druhé kolo senátních voleb je tak do jisté míry dobrým indikátorem soudržnosti na levé a pravé straně politického spektra. Dá se argumentovat, že v tom, jak voliči různých pravicových stran byli například v druhém kole minulých senátních voleb ochotni podpořit kandidáty z jiných pravicových stran, byla zakódována i nesoudržnost pravicové koalice na vládní úrovni.
Je známo, že v druhém kole senátních voleb bývá nízká účast. Ta poškozuje v tradičních výkladech voličského chování prý především sociální demokracii, její voliči patří k těm nejméně disciplinovaným. To se ale rozhodně nepotvrdilo v senátních volbách v roce 2010, a zřejmě tomu tak nebude ani tentokrát. Zatímco voliči pravice se totiž zdají být spíše rezignovaní, v levicovém táboře vládne vysoká míra nespokojenosti s vládními reformami, což je svého druhu motivace jít volit.
Vezmeme-li v úvahu výše uvedené argumenty, skutečný dopad voleb na ODS se neukáže hned po krajských volbách ale až po druhém kole senátních voleb. To proběhne necelý týden před hlasováním o daňovém balíčku, s nímž Nečas spojil hlasování o důvěře. Je jisté, že porážka ODS může sehrát v tomto hlasování významnou roli.
Deník Referendum, 9.10.2012