Velké strany předvádějí neumětelství
Prezidentské volby jsou v České republice pro velké strany opakovaně minovým polem. Už v roce 2003 sociální demokraté, ač byli tehdy nejsilnější stranou, nejen nedokázali na Hrad prosadit svého kandidáta, ale svým neumětelstvím dokonce napomohli ke zvolení Václava Klause. Navíc si tehdejší vedení svým postupem vytvořilo nepřítele na „život a na smrt“ z Miloše Zemana.
Volby v roce 2003 ovšem byly svého druhu prohrou i Topolánkových občanských demokratů. Už tehdy analytici vedení strany varovali, že podaří-li se jim prosadit na Hrad Václava Klause, nedočkají se žádného vděku. Naopak Klaus, který po řadě neúspěchů v ODS vyklidil v prosinci 2002 pozici stranického předsedy, své nové mocenské báze využije k protiútoku na „dutého a prázdného Topola“, který měl tu drzost postavit se do čela ODS navzdory přáním Klause. Stalo se.
Přesto ODS znovu „masochisticky“ podpořila Klause v roce 2008. Bylo jasné, že Topolánek tehdy už Klause příliš podporovat nechtěl, ale nakonec se jeho vedení zaleklo otevřeného střetu s „klausovci“ ve straně. Kdyby Topolánek tehdy šel s Klausem do čelního střetu, možná by prohrál, spíš by ale „klausovské“ křídlo porazil, a bez Klause na Hradě, se mohla jeho vláda dožít konce volebního období.
ČSSD nyní předvádí podobné kotrmelce v případě Miloše Zemana. Ačkoliv je zcela jasné, že Zeman ve funkci prezidenta bude nejen pro určité lidi v současném vedení ČSSD, ale i pro ČSSD celkově, stejnou hrozbou, jakou byl Klaus pro ODS, po úspěchu Zemana v prvním kole ho vedení podpořilo. Údajně proto, že je to levicový kandidát, ač by bylo docela snadné Zemanovu levicovost zpochybnit a navíc argumentovat, že v postu prezidenta jde o jiné věci, než o to, zda je prezident spíše „levicový“ nebo „pravicový“.
Jestli za svoji podporu představitelé ČSSD očekávají od Zemana v případě jeho zvolení jakýsi vděk, jsou stejně naivní, jako byl kdysi Topolánek. I kdyby vděk nečekali a Zemana podpořili jenom proto, aby měli lepší argumenty v boji o vedení strany se „zemanovci“ na nadcházejícím sjezdu i v dalších letech, uniká jim, že Zeman a jeho „družina“ v ČSSD budou jejich „taktickou“ podporu chápat jen jako slabost.
ODS se tentokrát zachovala statečněji, když navzdory jasnému odporu Václava Klause a jeho podporovatelů ve straně podpořila Karla Schwarzenberga. Bohužel jí to už nebude moc platné, protože politické trosky, které zbývají z ODS, i kvůli jejímu decimování Klausem z Hradu, už jsou příliš slabé, a navíc jejich postoje už pro málokoho zajímavé. ČSSD bohužel může být po pár letech Zemanova prezidentování v úplně stejné situaci.
Právo, 18.1.2013
Volby v roce 2003 ovšem byly svého druhu prohrou i Topolánkových občanských demokratů. Už tehdy analytici vedení strany varovali, že podaří-li se jim prosadit na Hrad Václava Klause, nedočkají se žádného vděku. Naopak Klaus, který po řadě neúspěchů v ODS vyklidil v prosinci 2002 pozici stranického předsedy, své nové mocenské báze využije k protiútoku na „dutého a prázdného Topola“, který měl tu drzost postavit se do čela ODS navzdory přáním Klause. Stalo se.
Přesto ODS znovu „masochisticky“ podpořila Klause v roce 2008. Bylo jasné, že Topolánek tehdy už Klause příliš podporovat nechtěl, ale nakonec se jeho vedení zaleklo otevřeného střetu s „klausovci“ ve straně. Kdyby Topolánek tehdy šel s Klausem do čelního střetu, možná by prohrál, spíš by ale „klausovské“ křídlo porazil, a bez Klause na Hradě, se mohla jeho vláda dožít konce volebního období.
ČSSD nyní předvádí podobné kotrmelce v případě Miloše Zemana. Ačkoliv je zcela jasné, že Zeman ve funkci prezidenta bude nejen pro určité lidi v současném vedení ČSSD, ale i pro ČSSD celkově, stejnou hrozbou, jakou byl Klaus pro ODS, po úspěchu Zemana v prvním kole ho vedení podpořilo. Údajně proto, že je to levicový kandidát, ač by bylo docela snadné Zemanovu levicovost zpochybnit a navíc argumentovat, že v postu prezidenta jde o jiné věci, než o to, zda je prezident spíše „levicový“ nebo „pravicový“.
Jestli za svoji podporu představitelé ČSSD očekávají od Zemana v případě jeho zvolení jakýsi vděk, jsou stejně naivní, jako byl kdysi Topolánek. I kdyby vděk nečekali a Zemana podpořili jenom proto, aby měli lepší argumenty v boji o vedení strany se „zemanovci“ na nadcházejícím sjezdu i v dalších letech, uniká jim, že Zeman a jeho „družina“ v ČSSD budou jejich „taktickou“ podporu chápat jen jako slabost.
ODS se tentokrát zachovala statečněji, když navzdory jasnému odporu Václava Klause a jeho podporovatelů ve straně podpořila Karla Schwarzenberga. Bohužel jí to už nebude moc platné, protože politické trosky, které zbývají z ODS, i kvůli jejímu decimování Klausem z Hradu, už jsou příliš slabé, a navíc jejich postoje už pro málokoho zajímavé. ČSSD bohužel může být po pár letech Zemanova prezidentování v úplně stejné situaci.
Právo, 18.1.2013