Je-li vláda motocykl, ať dělá Zeman dechovou zkoušku
Apetitem prezidenta Miloše Zemana pro ponižování stran bývalé vládní koalice se jistě velká část veřejnosti baví. Koneckonců právě ta část veřejnosti, která Zemana nejvíce podporuje, si během vlády Petra Nečase užila svoji porci ponižování v podobě asociálních reforem, tupých škrtů, korupcí zavánějících experimentů ministra práce a sociálních věcí Drábka, i opakovaných selhání státu, jako byla masová vražda známá coby metylalkoholová aféra.
I ti, kdo se baví při pohledu na to, jak Zeman vodí bývalou vládní koalici za nos, když naznačuje, že by možná na druhý pokus jmenoval vládu pod vedením Miroslavy Němcové, čímž už rozbil možnou shodu levice a pravice na vyvolání předčasných voleb, by ale měli zbystřit, když prezident požaduje, aby mu bývalá koalice přinesla 101 notářsky ověřených podpisů. To vše navíc klidně doprovodí bonmotem, že jmenování vlády je právní úkon, který by měl mít přinejmenším stejnou právní garanci jako koupě motocyklu.
Nikoliv jen rekordní vedra, ale právě takové výroky, stejně jako třeba běsnění Petra Nečase nad počínáním státních zástupců, přibližují Česko nebezpečně realitě v nějaké banánové republice. Demokratická politika může fungovat jen tehdy, je-li založena na určité důvěře a uměřenosti. Tedy pouze v případě, že ne všechny zvyklosti jsou považovány za „idiotské“.
Když si domyslíme počínání prezidenta do absurdních důsledků, mohlo by se příště stát, že až bude chtít on vystoupit na půdě Poslanecké sněmovny, třeba před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka, bude od něj předsedkyně PS požadovat lékařské osvědčení, že nemá silnou „virózu“. Popřípadě dechovou zkoušku.
Vždyť kdo by si přál, aby pan prezident snížil důstojnost státu, v němž se jmenování vlády právně rovná koupi motocyklu, tím, že by spadl během řečnění někam pod řečniště? I člověk, který si kupuje motocykl, by měl být schopen na něm bez nabourání odjet.
Nebo by se parlament mohl kupříkladu usnést, že všechny prezidentské podpisy pod přijatými zákony musí být notářsky ověřené. Stejně tak by se dalo žádat, aby si prezident zašel laskavě napřed k notáři, ať ověří jeho totožnost, chce-li nějaký zákon vetovat. Možná by měl někdo také ověřit pravost podpisů Miloše Zemana pod nedávným jmenováním nových velvyslanců.
Občanům, kterým se výše zmíněné prezidentovy kroky jeví jako zábavná show, v níž si momentálně dominantní hráč na politické scéně „vychutnává“ s pomocí absurdních požadavků svoje protivníky, lze jen poradit, ať se ohlédnou do historie. Celá řada velkých kalamit začínala jako zdánlivá fraška.
Právo, 27.7.2013
I ti, kdo se baví při pohledu na to, jak Zeman vodí bývalou vládní koalici za nos, když naznačuje, že by možná na druhý pokus jmenoval vládu pod vedením Miroslavy Němcové, čímž už rozbil možnou shodu levice a pravice na vyvolání předčasných voleb, by ale měli zbystřit, když prezident požaduje, aby mu bývalá koalice přinesla 101 notářsky ověřených podpisů. To vše navíc klidně doprovodí bonmotem, že jmenování vlády je právní úkon, který by měl mít přinejmenším stejnou právní garanci jako koupě motocyklu.
Nikoliv jen rekordní vedra, ale právě takové výroky, stejně jako třeba běsnění Petra Nečase nad počínáním státních zástupců, přibližují Česko nebezpečně realitě v nějaké banánové republice. Demokratická politika může fungovat jen tehdy, je-li založena na určité důvěře a uměřenosti. Tedy pouze v případě, že ne všechny zvyklosti jsou považovány za „idiotské“.
Když si domyslíme počínání prezidenta do absurdních důsledků, mohlo by se příště stát, že až bude chtít on vystoupit na půdě Poslanecké sněmovny, třeba před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka, bude od něj předsedkyně PS požadovat lékařské osvědčení, že nemá silnou „virózu“. Popřípadě dechovou zkoušku.
Vždyť kdo by si přál, aby pan prezident snížil důstojnost státu, v němž se jmenování vlády právně rovná koupi motocyklu, tím, že by spadl během řečnění někam pod řečniště? I člověk, který si kupuje motocykl, by měl být schopen na něm bez nabourání odjet.
Nebo by se parlament mohl kupříkladu usnést, že všechny prezidentské podpisy pod přijatými zákony musí být notářsky ověřené. Stejně tak by se dalo žádat, aby si prezident zašel laskavě napřed k notáři, ať ověří jeho totožnost, chce-li nějaký zákon vetovat. Možná by měl někdo také ověřit pravost podpisů Miloše Zemana pod nedávným jmenováním nových velvyslanců.
Občanům, kterým se výše zmíněné prezidentovy kroky jeví jako zábavná show, v níž si momentálně dominantní hráč na politické scéně „vychutnává“ s pomocí absurdních požadavků svoje protivníky, lze jen poradit, ať se ohlédnou do historie. Celá řada velkých kalamit začínala jako zdánlivá fraška.
Právo, 27.7.2013