Stalo se v poslední době jakousi módou, zejména mezi levicovými intelektuály, vypočítávat, co vše nejen v posledních desetiletích, ale i posledních staletích, zpackal Západ. Jakou „kaši“ prý navařil.
Výčty obvykle začínají kolonialismem a končí údajně „nepromyšlenými“ vojenskými intervencemi v bývalé Jugoslávii nebo v islámském světě či imperiálními choutkami, zejména Ameriky, skrývanými prý neuměle za idejemi lidských práv.

V těchto úvahách sice málokdy zazní, že svobodná kritika vlastní civilizace nebo státu je vymožeností, kterou v jiných civilizačních okruzích nenajdeme, a že i samotný „Západ“ je natolik zobecňující pojem, že psát eseje o „jeho“ poklescích je značně riskantní, ale budiž. V naší sebekritické civilizaci se vždy najde dost konzumentů názorů na téma, co vše Západ, ať už ho definujeme jakkoliv, udělal špatně a za co všechno může.

K oblíbeným intelektuálním cvičením patří v tomto kontextu úvahy z oboru alternativní historie. Víme prý kupříkladu s jistotou, že islámský terorismus byl především reakcí na západní vojenské intervence v islámském světě, z čehož se jaksi automaticky vyvozuje, že by dnes (islámský) svět byl o mnoho lepším místem, kdyby k nim nedošlo.

Zpětně se sice nedá s určitostí dovodit, k čemu by (ne)došlo, kdyby k něčemu jinému (ne)došlo, ale to různým teoretikům nebrání v tom, aby nás neohromovali strategickými úvahami z oblasti alternativní historie a nepožadovali, aby se Západ cítil vinen za to, že nenavařil jinou „kaši“, než prý navařil.

Nejkouzelnější jsou tyto úvahy v podání intelektuálů z malých, donedávna ještě nedemokratických národů, které byly dlouho odtržené od všeho podstatného ve světě a ani nyní za nic kvůli své relativní nevýznamnosti nenesou odpovědnost.

Někdy to skoro vypadá, že kdyby v Bílém domě seděli kupříkladu někteří čeští intelektuálové, svět by byl plný harmonie a uvážlivosti.

Jaksi implicitně se v sebemrskačských úvahách na téma Západ, a zejména divokých výbojů proti USA, předpokládá, že je Západ vinen i tím, čím se na první pohled vinen nezdá být. Kupříkladu současná mela mezi Ruskem a Ukrajinou tak není především důsledkem ruského imperialismu, ale zase jednou především jakýchsi západních machinací. Třeba neprozřetelné nabídky asociační dohody Evropskou unií Ukrajině. Nebo nedostatku západních ohledů na ruské cítění.

Jinými slovy, stalo se pravidlem, že se mnozí autoři v kritickém zápalu vůči Západu snaží jeho údajnými selháními vysvětlit i některé značně děsivé jevy v jiných civilizačních okruzích, které lze s jednáním Západu opravdu spojovat jen při notné dávce fantazie. Přitom se dost často pomíjí, jakou „kaši“ navařily v dávnější i nedávné historii právě ty civilizační okruhy a země, které se v naší vášnivé sebekritice mohou začít jevit jen jako nebohé oběti západního cynismu.

Takové Rusko ve své carské a sovětské inkarnaci kupříkladu „navařilo“ desítky milióny mrtvých, vezněných a deportovaných, jakkoliv nejvášnivější kritici Západu nás jistě upozorní, že leninismus a pak i stalinismus lze považovat za odnože „západního“ marxismu.

Podobnou výtku uslyšíme jistě i v případě nástupu komunismu a pak kulturní revoluce v Číně. Jisté ale je, že Mao Ce-Tung byl Čínan, a že v počtu povražděných a „převychovávaných“ za Ruskem pokulhává Čína jen trochu. A co takový Pol Pot v Kambodži? A co japonské běsnění za druhé světové války—tedy před tím, než se tuto zemi konečně podařilo Americe porazit a „pozápadnit“?

Jistě, lze namítnout, že obě světové války vznikly v Evropě, a že i taková tradiční bašta Západu, jakou bylo Německo, má na rukou krev miliónů lidí. Když už ale je takovou módou kritizovat Západ, bylo by dobré si nejprve odpovědět na otázku, zda byl nacismus výrazem západních hodnot nebo jejich programovým popřením.

O co takový islámský svět? Byla by to opravdu mírumilovná idylka prostá terorismu, kdyby ho Západ programově ignoroval? A proč se bez ohledu na západní intervence snaží z islámských zemí dostat do Evropy a USA milióny lidí? Před čím nebo za čím to utíkají? Proč se tato kdysi na svou dobu kulturně i vědecky pokročilá civilizace potácí už stovky let v ekonomické zaostalosti a potýká s tmářstvím?

Když už mnozí kritici Západu nemohou doložit nějakou jeho přímou intervenci, která prý způsobila to či ono, často poukazují na západní imperialismus. Jenže každá ve své době ekonomicky a technologicky vyspělá civilizace byla „imperiální“. Jak asi Islám ovládl takový kus světa?

A někdy ani imperiální země být příliš vyspělá nemusela. Kupříkladu Rusko. Bylo prostě jen trochu silnější, než jeho ubozí sousedé. Dnes je z toho největší země na světě , která ovšem stále nemá dost a chce zpátky, co jí prý bylo ve slabé chvilce po roce 1989 Západem, jak jinak, ukradeno.

I o západním imperialismu lze samozřejmě říct mnoho otřesného, ale mohli bychom též argumentovat, že i pří vší oprávněné kritice některých forem kolonialismu a dalších západních selhání v mnoha případech přeci jen Západ šířil znalosti a kulturu pro ovládané země v důsledku o poznání produktivnější, než jaké šířila jiná historicky známá impéria.

Kupříkladu teprve po přijetí západních ekonomických, vědeckých a technologických postupů dosáhly takové země, jako jsou Japonsko, Čína a Indie, v posledních desetiletích ohromujících změn, které pozvedly z chudoby stamilióny lidí. Atd.

Jinými slovy, kritici Západu by možná měli přeci jen posuzovat svět, včetně nejrůznějších jeho současných krizí, poněkud více „holisticky“. Laciný mustr typu „za všechno může Západ“ (a ještě lépe, „za vše mohou USA“) je pro skutečně (tedy v dobrém, tradičně západním slova smyslu) kriticky uvažující jedince přeci jen poněkud povrchní.