Jak bude armáda střežit hranice proti uprchlíkům
Prezident Miloš Zeman v posledních týdnech opakuje, že pokud se Evropské unii nepodaří posílit vnější hranice Unie, a omezit tak příliv migrantů, měla by české hranice střežit armáda. Naposledy tuto tezi zopakoval při setkání s předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem a předsedou Senátu Milan Štěchem.
Už dříve prezident prohlásil, že o možnosti poslat armádu na hranice mluvil s náčelníkem generálního štábu armády Josefem Bečvářem, který ho prý ujistil, že armáda by mohla na hranice poslat až patnáct set vojáků.
Hamáček a Štěch prezidentovu myšlenku podpořili spíše jen vlažně. Hamáček prohlásil, že by snad armáda mohla uspořádat cvičení, během něhož by se na ochranu hranic před migranty připravila.
I když ponecháme stranou, že o možném nasazení armády informují po své schůzce veřejnost tři ústavní činitelé, kteří nemají žádné výkonné pravomoci a dobře vědí, že by o něčem takovém musela rozhodnout vláda, zbývá řada otázek, z nichž ta hlavní je, co prezident nasazením armády přesně myslí.
Ten má ve své funkci tu výhodu, že nemusí řešit žádné podstatné detaily, takže rád populisticky nastoluje nejrůznější teze. Přesto je na pováženou, že hlava státu do veřejného prostoru populisticky vnáší tak třaskavá témata, jako je nasazení armády na hranicích, aniž by vysvětlil, co přesně by armáda dělala.
Má hlava státu na mysli takové nasazení armády, které by vedlo k faktickému uzavření českých hranic? Anebo si jen představuje, že armáda by posílila cizineckou policii mimo hraniční přechody a kontrolovala by totožnost lidí pohybujících se poblíž hranic?
Pokud má prezident na mysli faktické uzavření hranic, navíc s pomocí armády, měl by občanům vysvětlit, že de facto mluví o jednostranném vystoupení naší země ze schengenského prostoru. Nasazení armády na hraničních přechodech a obnova hraničních kontrol by nepochybně vedly k recipročním opatřením našich sousedů, což by v konečném důsledku postihlo ze všeho nejvíc české občany, kteří by si museli znovu zvyknout na dlouhé čekání na hraničních přechodech. Prezident coby ekonom také jistě ví, jaké obrovské ekonomické ztráty by uzavření hranic způsobilo malé otevřené ekonomice, jako je ta česká.
Závažné otázky zůstávají ale i v případě, že má prezident na mysli nasazení armády jen jako jakési výpomoci pro cizineckou policii. Jelikož se do České republiky nevalí, a ani nepovalí žádná tsunami migrantů žádajících o azyl v naší k migrantům ne příliš přátelské republice, bylo by zřejmě úkolem armády především pomáhat cizinecké policii v chytání migrantů, kteří naší zemí jen projíždějí do severní Evropy v naději, že si jich nikdo nevšimne.
Moc práce by armáda v takovém případě asi neměla, protože naprostá většina migrantů se nesnaží do České republiky a pak pryč z ní dostat přes zelenou hranici, ale tak, že si koupí lístek na mezinárodní vlakový nebo autobusový spoj do Německa. Někteří si zaplatí pašeráky, kteří je převezou přes naše území v autech či kamiónech. Těžko říct, k čemu by armáda v případě obrany země před těmito migranty, kteří u nás tak jako tak nechtějí zůstat, byla dobrá.
Vezmeme-li v úvahu, že už v současnosti cizinecká policie odchytává větší počty uprchlíků, kteří chtějí naší zemí jen projet, než na kolik stačí ubytovací kapacity různých táborů, přičemž nakonec tyto migranty propouští s tím, že dobře ví, že budou pokračovat v cestě do Německa, bylo by jak nasazení armády za účelem odchytu ještě většího počtu běženců, kteří u nás nechtějí být, tak dočasné zadržování armádou pochytaných běženců v různých táborech docela drahým špásem.
Možná ale prezident veřejnosti svoje představy o tom, co by armáda na hranicích přesně dělala, nesděluje záměrně. Jde o to, aby se jevil jako starostlivá hlava státu, která se nebojí v krizi ani silových řešení. Že by při nasazení proti uprchlíkům nebyla česká armáda o nic užitečnější, než byla v různých konfliktech ve dvacátém století, je vedlejší. Část vystrašené veřejnosti prezidentovi jistě zatleská, což, zdá se, je koneckonců hlavní smysl jeho výzev.
ČRo Plus, 12.7.2015
Už dříve prezident prohlásil, že o možnosti poslat armádu na hranice mluvil s náčelníkem generálního štábu armády Josefem Bečvářem, který ho prý ujistil, že armáda by mohla na hranice poslat až patnáct set vojáků.
Hamáček a Štěch prezidentovu myšlenku podpořili spíše jen vlažně. Hamáček prohlásil, že by snad armáda mohla uspořádat cvičení, během něhož by se na ochranu hranic před migranty připravila.
I když ponecháme stranou, že o možném nasazení armády informují po své schůzce veřejnost tři ústavní činitelé, kteří nemají žádné výkonné pravomoci a dobře vědí, že by o něčem takovém musela rozhodnout vláda, zbývá řada otázek, z nichž ta hlavní je, co prezident nasazením armády přesně myslí.
Ten má ve své funkci tu výhodu, že nemusí řešit žádné podstatné detaily, takže rád populisticky nastoluje nejrůznější teze. Přesto je na pováženou, že hlava státu do veřejného prostoru populisticky vnáší tak třaskavá témata, jako je nasazení armády na hranicích, aniž by vysvětlil, co přesně by armáda dělala.
Má hlava státu na mysli takové nasazení armády, které by vedlo k faktickému uzavření českých hranic? Anebo si jen představuje, že armáda by posílila cizineckou policii mimo hraniční přechody a kontrolovala by totožnost lidí pohybujících se poblíž hranic?
Pokud má prezident na mysli faktické uzavření hranic, navíc s pomocí armády, měl by občanům vysvětlit, že de facto mluví o jednostranném vystoupení naší země ze schengenského prostoru. Nasazení armády na hraničních přechodech a obnova hraničních kontrol by nepochybně vedly k recipročním opatřením našich sousedů, což by v konečném důsledku postihlo ze všeho nejvíc české občany, kteří by si museli znovu zvyknout na dlouhé čekání na hraničních přechodech. Prezident coby ekonom také jistě ví, jaké obrovské ekonomické ztráty by uzavření hranic způsobilo malé otevřené ekonomice, jako je ta česká.
Závažné otázky zůstávají ale i v případě, že má prezident na mysli nasazení armády jen jako jakési výpomoci pro cizineckou policii. Jelikož se do České republiky nevalí, a ani nepovalí žádná tsunami migrantů žádajících o azyl v naší k migrantům ne příliš přátelské republice, bylo by zřejmě úkolem armády především pomáhat cizinecké policii v chytání migrantů, kteří naší zemí jen projíždějí do severní Evropy v naději, že si jich nikdo nevšimne.
Moc práce by armáda v takovém případě asi neměla, protože naprostá většina migrantů se nesnaží do České republiky a pak pryč z ní dostat přes zelenou hranici, ale tak, že si koupí lístek na mezinárodní vlakový nebo autobusový spoj do Německa. Někteří si zaplatí pašeráky, kteří je převezou přes naše území v autech či kamiónech. Těžko říct, k čemu by armáda v případě obrany země před těmito migranty, kteří u nás tak jako tak nechtějí zůstat, byla dobrá.
Vezmeme-li v úvahu, že už v současnosti cizinecká policie odchytává větší počty uprchlíků, kteří chtějí naší zemí jen projet, než na kolik stačí ubytovací kapacity různých táborů, přičemž nakonec tyto migranty propouští s tím, že dobře ví, že budou pokračovat v cestě do Německa, bylo by jak nasazení armády za účelem odchytu ještě většího počtu běženců, kteří u nás nechtějí být, tak dočasné zadržování armádou pochytaných běženců v různých táborech docela drahým špásem.
Možná ale prezident veřejnosti svoje představy o tom, co by armáda na hranicích přesně dělala, nesděluje záměrně. Jde o to, aby se jevil jako starostlivá hlava státu, která se nebojí v krizi ani silových řešení. Že by při nasazení proti uprchlíkům nebyla česká armáda o nic užitečnější, než byla v různých konfliktech ve dvacátém století, je vedlejší. Část vystrašené veřejnosti prezidentovi jistě zatleská, což, zdá se, je koneckonců hlavní smysl jeho výzev.
ČRo Plus, 12.7.2015