Je třeba vojensky zasáhnout v Sýrii
Nejpřímější cestou k ukončení podstatné části současné uprchlické vlny je umožnit miliónům uprchlíků v utečeneckých táborech v Turecku, Jordánsku a Libanonu, aby se mohli vrátit do svých domovů v Sýrii. Pokud s tím nedokážeme pomoct, vydají se jich další statisíce na cestu do Evropy.
Evropští politici nyní o „stabilizaci poměrů“ v Sýrii začali mluvit, ale většinou jen mlží. Málokdo se totiž odváží ve světle minulých neúspěšných západních intervencí v regionu vyslovit, že jediným reálným řešením je mezinárodní vojenská intervence (nejspíš pod vedením USA, které mají jako jedné schopnost ji zorganizovat) a následná rekonstrukce země pod vedením EU.
Podle mnohých by takový krok dál posílil odpor vůči Západu v islámských zemích a vedl by k novým vlnám džihádu na půdě západních zemí. Nejspíš ano, jenže je iluzí si myslet, že IS porazí nějaká koalice islámských zemí v regionu, v němž panuje mnoho protichůdných zájmů a náboženských sporů.
Máme tedy na vybranou: buď IS budeme bombardovat a snít přitom o regionální koalici, což k jeho porážce nepovede, a uprchlíků bude přibývat. Anebo se Západ odhodlá k vojenskému zásahu s tím, že to možná popudí některé islámské země i Rusko, ale také ukončí chaos, který začíná destabilizovat svět daleko za hranicemi Sýrie, a je tak pro Západ zásadní bezpečnostní hrozbou.
Diskutuje se též o tom, o koho opřít nový režim v Sýrii, ať už by byl vytvořen s pomocí vojenské intervence nebo nějakým způsobem, který nikdo zatím nezná, bez ní. Podle některých analytiků to nepůjde bez současného prezidenta Bašíra al-Asada.
Jenže jakákoliv konstruktivní role Asada v „nové“ Sýrii je nepředstavitelná poté, co nechal vybombardovat celá města a použil proti opozici chemické zbraně. Nejméně polovina uprchlíků v utečeneckých táborech prchla před ním. Když tedy někteří analytici tvrdí, že nakonec ďábla IS porazíme jen s pomocí čerta Asada, nedoceňují, že pro milióny utečenců to není žádné řešení, a tudíž ani žádné řešení pro EU ohroženou uprchlickou vlnou.
Navíc je to „ruské“ řešení. Putin otevřeně říká, že chce Asada dál podporovat. A dokonce říká, že Rusko možná vybuduje v Sýrii leteckou základnu. Tato ruská politika má přitom bohužel víc co do činění s prosazováním ruských strategických zájmů než s hledáním stability. Včetně toho, že Rusko má už léta v Sýrii námořní základnu. To věci nesmírně komplikuje, ale i tak se Západ bude muset brzy rozhodnout.
Nejde totiž už jen o porážku IS, ale o co nejrychlejší komplexní řešení celkového vnitřního rozvratu v Sýrii, jehož důsledky v podobě miliónů uprchlíků hrozí zničit EU. Rusko by možná za ústupky Západu vůči jeho politice na východní Ukrajině bylo ochotné podpořit útok na IS, ale rozhodně nehodlá obětovat Asada. Zničující dopady uprchlické vlny na EU navíc hrají Kremlu do jeho strategických not.
ČRo Plus, 16.9.2015
Evropští politici nyní o „stabilizaci poměrů“ v Sýrii začali mluvit, ale většinou jen mlží. Málokdo se totiž odváží ve světle minulých neúspěšných západních intervencí v regionu vyslovit, že jediným reálným řešením je mezinárodní vojenská intervence (nejspíš pod vedením USA, které mají jako jedné schopnost ji zorganizovat) a následná rekonstrukce země pod vedením EU.
Podle mnohých by takový krok dál posílil odpor vůči Západu v islámských zemích a vedl by k novým vlnám džihádu na půdě západních zemí. Nejspíš ano, jenže je iluzí si myslet, že IS porazí nějaká koalice islámských zemí v regionu, v němž panuje mnoho protichůdných zájmů a náboženských sporů.
Máme tedy na vybranou: buď IS budeme bombardovat a snít přitom o regionální koalici, což k jeho porážce nepovede, a uprchlíků bude přibývat. Anebo se Západ odhodlá k vojenskému zásahu s tím, že to možná popudí některé islámské země i Rusko, ale také ukončí chaos, který začíná destabilizovat svět daleko za hranicemi Sýrie, a je tak pro Západ zásadní bezpečnostní hrozbou.
Diskutuje se též o tom, o koho opřít nový režim v Sýrii, ať už by byl vytvořen s pomocí vojenské intervence nebo nějakým způsobem, který nikdo zatím nezná, bez ní. Podle některých analytiků to nepůjde bez současného prezidenta Bašíra al-Asada.
Jenže jakákoliv konstruktivní role Asada v „nové“ Sýrii je nepředstavitelná poté, co nechal vybombardovat celá města a použil proti opozici chemické zbraně. Nejméně polovina uprchlíků v utečeneckých táborech prchla před ním. Když tedy někteří analytici tvrdí, že nakonec ďábla IS porazíme jen s pomocí čerta Asada, nedoceňují, že pro milióny utečenců to není žádné řešení, a tudíž ani žádné řešení pro EU ohroženou uprchlickou vlnou.
Navíc je to „ruské“ řešení. Putin otevřeně říká, že chce Asada dál podporovat. A dokonce říká, že Rusko možná vybuduje v Sýrii leteckou základnu. Tato ruská politika má přitom bohužel víc co do činění s prosazováním ruských strategických zájmů než s hledáním stability. Včetně toho, že Rusko má už léta v Sýrii námořní základnu. To věci nesmírně komplikuje, ale i tak se Západ bude muset brzy rozhodnout.
Nejde totiž už jen o porážku IS, ale o co nejrychlejší komplexní řešení celkového vnitřního rozvratu v Sýrii, jehož důsledky v podobě miliónů uprchlíků hrozí zničit EU. Rusko by možná za ústupky Západu vůči jeho politice na východní Ukrajině bylo ochotné podpořit útok na IS, ale rozhodně nehodlá obětovat Asada. Zničující dopady uprchlické vlny na EU navíc hrají Kremlu do jeho strategických not.
ČRo Plus, 16.9.2015