Jak Sanders pohřbívá svůj politický odkaz
Protikandidát Hillary Clintonové na post amerického prezidenta za Demokratickou stranu Bernie Sanders měl po své porážce v nejlidnatějším státě USA Kalifornii skvělou šanci udělat politické gesto, které se od něj očekává. Mohl ještě jednou podtrhnout všechny hlavní rozdíly mezi ním a Clintonovou a pak s grácií uznat porážku.
Sanders ale jen zopakoval před rozvášněným davem v Santa Monice svoje již tisíckrát vyslovené teze o tom, jak je potřeba zkrotit Wall Street, danit ty nejbohatší, reformovat zkorumpovaný systém financování politiky, nebo pracovat na větší rasové rovnosti i lepším imigračním systému.
A místo toho, aby tento výčet uzavřel slovy, že je potřeba Demokratickou stranu sjednotit v souboji proti vítězi republikánských primárek Donaldu Trumpovi, a že tudíž bude spolupracovat s Clintonovou, oznámil, že bude v souboji s ní pokračovat i v posledních primárkách v hlavním městě Spojených států. A zřejmě i na nominačním sjezdu Demokratické strany, který by měl ve světle dostatečného počtu delegátů, které Clintonová pro nominaci za Demokratickou stranu získala, její kandidaturu potvrdit.
Sanders je tak dalším příkladem toho, že být politickým aktivistou či revolucionářem není totéž, jako být politikem. Politický revolucionář, kterým se Sanders cítí být, mluví i v okamžiku zřejmé porážky dál o „hnutí“, které stojí za ním, a zdůrazňuje, že je připraven bojovat za „svoje“ ideje až do posledního dechu. Ignoruje nepsaná pravidla hry, která v primárkách fungují, a která ctila Clintonová před osmi lety, když po pro ní překvapivé a hořké porážce z rukou Baracka Obamy rezolutně Obamu podpořila jako prezidentského kandidáta za demokraty.
Sanders, který byl dlouho nezávislým politikem a k demokratům se oficiálně přidal teprve nedávno, tato pravidla nectí, což ovšem může mít důsledky, které si snad nepřeje ani on. Pokud Demokratická strana zůstane rozštěpená až do svého nominačního sjezdu, a na sjezdu se navíc bude prát špinavé prádlo, Clintonové to v souboji s Trumpem jistě nepomůže. Navíc, a to je důležitější, Clintonová potřebuje k vítězství větší část Sandersových voličů, které může přimět k tomu, aby ji volili, jen on. Sanders se ale k takové výzvě svým voličům evidentně nemá.
Vytvořil opravdu cosi jako hnutí, přičemž se mu podařilo vzbudit nadšení nemalého počtu současných univerzitních studentů. Jeho ideje tudíž mají dobru šanci ho politicky přežít. Jenže tím, jak není schopen chovat se politicky, je zároveň pohřbívá.
I v té časti amerických médií, která mu fandila, nyní narůstá nevole nad jeho sebestředností, která ho v očích mnoha Američanů staví na roveň Donalda Trumpa. A pokud by Trump nakonec—i kvůli Sandersovi-- zvítězil, zapíše se Sanders do historie podobně neslavně jako aktivista Ralph Nader, který podle mnohých napomohl v roce 2000 tím, že odmítl ve jménu idejí, které reprezentuje, stáhnout svoji kandidaturu a podpořit demokratického kandidáta na prezidenta Al Gora, zvolení George W. Bushe. Důsledky známe.
ČRo Plus, 8.6.2016
Sanders ale jen zopakoval před rozvášněným davem v Santa Monice svoje již tisíckrát vyslovené teze o tom, jak je potřeba zkrotit Wall Street, danit ty nejbohatší, reformovat zkorumpovaný systém financování politiky, nebo pracovat na větší rasové rovnosti i lepším imigračním systému.
A místo toho, aby tento výčet uzavřel slovy, že je potřeba Demokratickou stranu sjednotit v souboji proti vítězi republikánských primárek Donaldu Trumpovi, a že tudíž bude spolupracovat s Clintonovou, oznámil, že bude v souboji s ní pokračovat i v posledních primárkách v hlavním městě Spojených států. A zřejmě i na nominačním sjezdu Demokratické strany, který by měl ve světle dostatečného počtu delegátů, které Clintonová pro nominaci za Demokratickou stranu získala, její kandidaturu potvrdit.
Sanders je tak dalším příkladem toho, že být politickým aktivistou či revolucionářem není totéž, jako být politikem. Politický revolucionář, kterým se Sanders cítí být, mluví i v okamžiku zřejmé porážky dál o „hnutí“, které stojí za ním, a zdůrazňuje, že je připraven bojovat za „svoje“ ideje až do posledního dechu. Ignoruje nepsaná pravidla hry, která v primárkách fungují, a která ctila Clintonová před osmi lety, když po pro ní překvapivé a hořké porážce z rukou Baracka Obamy rezolutně Obamu podpořila jako prezidentského kandidáta za demokraty.
Sanders, který byl dlouho nezávislým politikem a k demokratům se oficiálně přidal teprve nedávno, tato pravidla nectí, což ovšem může mít důsledky, které si snad nepřeje ani on. Pokud Demokratická strana zůstane rozštěpená až do svého nominačního sjezdu, a na sjezdu se navíc bude prát špinavé prádlo, Clintonové to v souboji s Trumpem jistě nepomůže. Navíc, a to je důležitější, Clintonová potřebuje k vítězství větší část Sandersových voličů, které může přimět k tomu, aby ji volili, jen on. Sanders se ale k takové výzvě svým voličům evidentně nemá.
Vytvořil opravdu cosi jako hnutí, přičemž se mu podařilo vzbudit nadšení nemalého počtu současných univerzitních studentů. Jeho ideje tudíž mají dobru šanci ho politicky přežít. Jenže tím, jak není schopen chovat se politicky, je zároveň pohřbívá.
I v té časti amerických médií, která mu fandila, nyní narůstá nevole nad jeho sebestředností, která ho v očích mnoha Američanů staví na roveň Donalda Trumpa. A pokud by Trump nakonec—i kvůli Sandersovi-- zvítězil, zapíše se Sanders do historie podobně neslavně jako aktivista Ralph Nader, který podle mnohých napomohl v roce 2000 tím, že odmítl ve jménu idejí, které reprezentuje, stáhnout svoji kandidaturu a podpořit demokratického kandidáta na prezidenta Al Gora, zvolení George W. Bushe. Důsledky známe.
ČRo Plus, 8.6.2016