Vláda oznámila, že v rámci plnění dohod Evropské unie s Tureckem přijme Česká republika 80 uprchlíků z utečeneckých táborů v Turecku. Přijme též deset uprchlíků z Řecka. Budou prý řádně prověřeni a je pro ně připraven poměrně komplexní integrační program.

Šéf hnutí ANO, místopředseda vlády a ministr financí v jedné osobě, Andrej Babiš, ale trvá na tom, že Česká republika by neměla přijmout uprchlíky žádné, a to zejména ve světle série teroristických útoků ve Francii a v Německu. Souhlasí s ním Hrad, Občanská demokratická strana a hnutí Úsvit.

Takový postoj bude nepochybně ve většině vystrašené veřejnosti populární. A na první pohled dokonce vypadá racionálně. Proč by si Česká republika měla zanášet v současné vlně islámského terorismu na svoje území rizika, která zatím vzhledem k nízkému počtu imigrantů u nás jsou spíše jen teoretická?

Jenže politici, kteří přijetí uprchlíků odmítají, nesdělují veřejnosti, jak už to v populistické police chodí, některé zásadní souvislosti.

Začněme tím, že přijetí uprchlíků z Turecka je součástí dohod, které uzavřela s Tureckem celá EU, včetně České republiky. Na jejich základě Turecko brání odchodu uprchlíků do Řecka a je možné do Turecka vracet z Řecka uprchlíky, kteří se tam přeci jen přeplaví. EU pak přijme z Turecka odpovídající počet migrantů, které ovšem mají jednotlivé členské země možnost nejprve řádně prověřit z hlediska bezpečnosti a skutečné potřebnosti pro udělení azylu.

Když někteří čeští politici odmítají v rámci těchto dohod uprchlíky přijmout, měli by vysvětlit občanům, že to může mít dva základní negativní dopady. Za prvé kolaps dohod s Tureckem—zejména pokud by český příklad následovalo několik dalších členských zemí a ty zbylé by se odmítly o jimi odmítnuté uprchlíky podělit.

Politici, kteří de facto odmítají naplňování dohod s Tureckem, by proto měli vysvětlit, jaká mají řešení pro případ, že Turecko v odvetě za porušení dohod nechá na území Unie opět proudit statisíce uprchlíků.

Obecná doporučení o tom, jak je třeba lépe chránit vnější hranci EU, moc neobstojí, protože pokud Turecko nechá uprchlíky volně putovat do Řecka, nikdo jim v cestě na blízké řecké ostrovy nezabrání. Můžeme se sice utěšovat tím, že kvůli faktickému uzavření balkánské trasy nemají z Řecka kam jít, jenže pokud se v Řecku, členské zemi EU, nahromadí statisíce uprchlíků, stává se z toho krizový problém celé unie, včetně České republiky.

Druhým dopadem českého rozhodnutí porušit v podobě odmítnutí uprchlíků dohody EU s Tureckem mohou být odvetné akce zbytku unie proti nám. Atmosféra je napjatá, a mnohým politikům, i na Západě, dochází trpělivost. Pokud některé země nebudou respektovat, že současnou krizi musíme řešit společně a budou chtít jednat sólově tak, aby profitovaly ze společných řešení, ale odmítaly se na nich podílet, může to mít pro Česko vážné důsledky.

Tvářit se, že když jde o věci, které se nám hodí, je Česko členem EU, ale v otázkách, které jsou nám nepříjemné, členem EU jako by není, prostě není moudré--zejména při zvýšené nervozity evropského Západu na to jak dál v EU ve světle brexitu, krize v Turecku, množících se teroristických útoků i rostoucí bankovní krize v Itálii.

ČRo Plus, 27.7.2016