Chaos v Bílém domě ohrožuje celý Západ
Donald Trump není americkým prezidentem ještě ani měsíc a jeho Bílý dům má už tolik problémů, že by si s nimi jiní prezidenti vystačili na celé volební období. První Trumpovo fiasko přišlo jen pár dní po nástupu do funkce, kdy nejprve způsobil chaos v imigrační politice vydáním dekretu, jímž dočasně zakázal imigraci ze sedmi převážně muslimských zemí, jen aby tento jeho dekret vzápětí zablokovaly americké federální soudy.
Současně s imigračním závarem Trump absolvoval řadu telefonních rozhovorů se světovými lídry, z nichž především ty s mexickým prezidentem a australským premiérem vyvolaly pozdvižení kvůli Trumpově nátlaku na oba státníky.
Nejnovějším fiaskem je vynucená rezignace poradce pro národní bezpečnost, generála Michaela Flynna. Ten oficiálně rezignoval pod tlakem prezidenta Trumpa proto, že lhal svým kolegům, včetně viceprezidenta Pence, že v telefonních rozhovorech, které vedl s ruským velvyslancem ještě před nástupem Trumpa do funkce, prý nebyla řeč i o možném zrušení amerických sankcí vůči Rusku. Jenže tím to zcela jistě neskončí.
Demokraté i někteří významní republikáni chtějí vědět, zda o Flynnových telefonátech i jejich obsahu věděl Trump, a zda tedy nelže i sám americký prezident, když tvrdí opak. Ještě horší by pro Trumpa bylo, kdyby se ukázalo, že Flynn jednal na základě jeho instrukcí.
Nyní se též objevily informace ze zpravodajských služeb, že s Rusy, včetně pracovníků ruských výzvědných služeb v USA, čile komunikovali i další členové Trumpova týmu už během jeho volební kampaně. Protože americké tajné služby tyto kontakty sledovaly, je zřejmě jen otázkou času, kdy se na veřejnost dostanou podrobnější informace týkající se obsahu těchto rozhovorů.
Aby toho nebylo dost, nadstranický Úřad pro vládní etiku navrhl disciplinární akci proti Trumpově poradkyni Kellyanne Conwayové zato, že propagovala výrobky z módní dílny Trumpovy dcery Ivanky poté, co je ze své nabídky stáhl obchodní dům Nordstrom. Conwayová je také pod těžkým tlakem médií zato, že nejprve použila pojem „alternativní fakta“, když zpochybňovala mediální zprávy o počtu lidí na Trumpově inauguraci, a že později při obhajobě Trumpova imigračního dekretu poukázala na údajný teroristický masakr v Bowling Greene, který se ve skutečnosti nikdy nestal.
Pod enormním tlakem médií je také Trumpův mluvčí Sean Spicer, jehož agresivní styl a občas poněkud nekoherentní argumentace jsou nyní oblíbeným námětem satirických pořadů, včetně vlivné show Saturday Night Live.
Média, ale i vlivní demokratičtí i republikánští politici, též kriticky poukazují na enormní vliv Trumpova poradce Steva Bannona, který dříve působil jako vydavatel extrémně pravicové publikace Breibart News. Vadí jim zejména, že Trump ignoroval předešlou praxi a Bannonovi umožnil, aby se účastnil porad Národní bezpečnostní rady, kde se projednávají sensitivní informace.
Chaos v Bílém domě—naneštěstí i pro nás--není jen vnitřní americkou záležitostí. Zejména nejasná míra vlivu Kremlu na Trumpa vzbuzuje nepříjemné otázky. Od jeho nástupu do funkce ožil konflikt na východní Ukrajině, což se bez přičinění Ruska jen těžko mohlo stát, a Rusové se dopustili vůči USA i několika vojenských provokací.
Trump sice ujistil skrze svého mluvčího, že není žádnou ruskou loutkou, a že prý Rusům sdělil, že očekává konec jejich aktivit na východní Ukrajině i vrácení Krymu, ale v záplavě spekulací o čilých zákulisních kontaktech jeho spolupracovníků s ruskými diplomaty i výzvědnými službami to působí trochu jako kouřová clona. Pochybnosti těžko rozptylují i Trumpovi ministři zahraničí a obrany, kteří v těchto dnech ujišťují evropské spojence, že trvá americká podpora pro NATO.
Mají těžkou práci v situaci, kdy Trump v téže době, kdy uklidňují spojence, uspořádá tiskovou konferenci, během níž působí zcela nekoherentně, uráží média a na otázky o situaci v Bílém i vztazích s Ruskem domě odpovídá chaoticky.
Jisté je, že v Bílém domě, který byl po desetiletí středobodem bezpečnosti nejen USA, ale celého Západu, působí prezident, jehož činy v případě nějaké mezinárodní krize, vyvolané kupříkladu právě Ruskem, jsou zcela nepředvídatelné.
Současně s imigračním závarem Trump absolvoval řadu telefonních rozhovorů se světovými lídry, z nichž především ty s mexickým prezidentem a australským premiérem vyvolaly pozdvižení kvůli Trumpově nátlaku na oba státníky.
Nejnovějším fiaskem je vynucená rezignace poradce pro národní bezpečnost, generála Michaela Flynna. Ten oficiálně rezignoval pod tlakem prezidenta Trumpa proto, že lhal svým kolegům, včetně viceprezidenta Pence, že v telefonních rozhovorech, které vedl s ruským velvyslancem ještě před nástupem Trumpa do funkce, prý nebyla řeč i o možném zrušení amerických sankcí vůči Rusku. Jenže tím to zcela jistě neskončí.
Demokraté i někteří významní republikáni chtějí vědět, zda o Flynnových telefonátech i jejich obsahu věděl Trump, a zda tedy nelže i sám americký prezident, když tvrdí opak. Ještě horší by pro Trumpa bylo, kdyby se ukázalo, že Flynn jednal na základě jeho instrukcí.
Nyní se též objevily informace ze zpravodajských služeb, že s Rusy, včetně pracovníků ruských výzvědných služeb v USA, čile komunikovali i další členové Trumpova týmu už během jeho volební kampaně. Protože americké tajné služby tyto kontakty sledovaly, je zřejmě jen otázkou času, kdy se na veřejnost dostanou podrobnější informace týkající se obsahu těchto rozhovorů.
Aby toho nebylo dost, nadstranický Úřad pro vládní etiku navrhl disciplinární akci proti Trumpově poradkyni Kellyanne Conwayové zato, že propagovala výrobky z módní dílny Trumpovy dcery Ivanky poté, co je ze své nabídky stáhl obchodní dům Nordstrom. Conwayová je také pod těžkým tlakem médií zato, že nejprve použila pojem „alternativní fakta“, když zpochybňovala mediální zprávy o počtu lidí na Trumpově inauguraci, a že později při obhajobě Trumpova imigračního dekretu poukázala na údajný teroristický masakr v Bowling Greene, který se ve skutečnosti nikdy nestal.
Pod enormním tlakem médií je také Trumpův mluvčí Sean Spicer, jehož agresivní styl a občas poněkud nekoherentní argumentace jsou nyní oblíbeným námětem satirických pořadů, včetně vlivné show Saturday Night Live.
Média, ale i vlivní demokratičtí i republikánští politici, též kriticky poukazují na enormní vliv Trumpova poradce Steva Bannona, který dříve působil jako vydavatel extrémně pravicové publikace Breibart News. Vadí jim zejména, že Trump ignoroval předešlou praxi a Bannonovi umožnil, aby se účastnil porad Národní bezpečnostní rady, kde se projednávají sensitivní informace.
Chaos v Bílém domě—naneštěstí i pro nás--není jen vnitřní americkou záležitostí. Zejména nejasná míra vlivu Kremlu na Trumpa vzbuzuje nepříjemné otázky. Od jeho nástupu do funkce ožil konflikt na východní Ukrajině, což se bez přičinění Ruska jen těžko mohlo stát, a Rusové se dopustili vůči USA i několika vojenských provokací.
Trump sice ujistil skrze svého mluvčího, že není žádnou ruskou loutkou, a že prý Rusům sdělil, že očekává konec jejich aktivit na východní Ukrajině i vrácení Krymu, ale v záplavě spekulací o čilých zákulisních kontaktech jeho spolupracovníků s ruskými diplomaty i výzvědnými službami to působí trochu jako kouřová clona. Pochybnosti těžko rozptylují i Trumpovi ministři zahraničí a obrany, kteří v těchto dnech ujišťují evropské spojence, že trvá americká podpora pro NATO.
Mají těžkou práci v situaci, kdy Trump v téže době, kdy uklidňují spojence, uspořádá tiskovou konferenci, během níž působí zcela nekoherentně, uráží média a na otázky o situaci v Bílém i vztazích s Ruskem domě odpovídá chaoticky.
Jisté je, že v Bílém domě, který byl po desetiletí středobodem bezpečnosti nejen USA, ale celého Západu, působí prezident, jehož činy v případě nějaké mezinárodní krize, vyvolané kupříkladu právě Ruskem, jsou zcela nepředvídatelné.