Prezident Miloš Zeman v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě k zahájení oslav stého výročí vzniku Československa nabídl mimo jiné i vlastní pohled na některé významné události ve 20. století. Zeman kupříkladu prohlásil, že kdyby prý nebylo několika „blbých ministrů“, kteří podali demisi, pak by nebylo možné, aby se Klement Gottwald zaklínal ústavností komunistického puče.

O dvacet let později tehdejší první tajemník Komunistické strany Československa Alexandr Dubček pro změnu prý patřil mezi politiky, kteří se tváří v tvář invazi vojk Varšavské smlouvy „podělali hrůzou“. Snad aby mírnil překvapení publika z použitého výraziva, Zeman upřesnil, že mu sice zakazují používat vulgarismy, ale toto vulgarismus prý není.

Nabídl i vlastní pohled na období normalizace a vývoj v roce 1989. Během normalizace se prý mnoho lidí řídilo zásadou „musím zůstat ve své funkci, protože jinak by tam přišla ještě větší svině, než jsem já.“ Tato zásada prý vedla k hluboké zkáze tehdejšího Československa a hluboké demoralizaci. Škoda, že prezident zároveň nenabídl úvahu o tom, jak i v současnosti se někteří vrcholní politici drží svých funkcí--i navzdory kupříkladu svému špatnému zdravotního stavu nebo trestnímu stíhání. To ale zřejmě podle Zemana demoralizující není.

Hlavní zásluhu na vzniku svobodného Československa v roce 1989 má podle Zemana sovětský prezident Michail Gorbačov, nikoliv disidentské hnutí. Byl to prý Gorbačov, který způsobil, že se rozpadlo sovětské impérium, a my jsme se tak mohli vymanit z jeho spárů.

Historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd v reakci na prezidentův projev prohlásil, že Zeman ve svém hodnocení použil zkratky, které „spíš zatemňují, než vysvětlují“. My bychom mohli dodat, že takové hodnocení Zemanova projevu je ještě dost mírné.

Především je opravdu nemístné, aby při takto významné a slavnostní příležitosti používala hlava státu jazyk, který by se hodil spíš na nějaké náměstí, i když i tam by mnoho lidí mělo problém s tím, že takto mluví prezident. Skoro se zdá, že Zeman má až téměř obsesivní potřebu používat ve veřejném vystupování vulgarismy. Na tom, že to v daném kontextu vulgarismy jsou, nezmění nic ani jeho vlastní tvrzení, že výrazy jako „podělali se hrůzou“ on za vulgarismus ve vztahu k dané historické události nepovažuje.

Zemanovo hodnocení historických událostí má navíc navodit dojem, že nic z toho, co kritizuje, by se pod jeho vedením coby silného lídra nemohlo stát. Chce nám sdělit, že kdyby byl v čele státu v roce 1968 on, zachoval by se jako František Kriegel, ne jako nějaký Dubček, který se prý podělal. Nemůžeme si to samozřejmě nijak ověřit, což činí z takové podprahové argumentace historickou science fiction svého druhu, jejímž hladním hrdinou je současný prezident.

Pokud jde o konkrétní Zemanem hodnocené události, když už kupříkladu hodnotí rok 1948, bylo by užitečnější, kdyby nabídl pohled na jednání svého předchůdce Edvarda Beneše, který ustoupil komunistickému nátlaku, demisi demokratických ministrů přijal, a vydláždil tak cestu ke komunistické vládě. Jenže Beneš je v argumentáriu českých národovců, k nimž Zeman mluví, téměř mimo jakoukoliv kritiku.

Pokud jde o vývoj na konci roku 1989, nikdo jistě nebude popírat vliv, jaký na něj mělo dění v Sovětském svazu pod vedením Gorbačova. Až na to, že samotný pád komunistického režimu u nás přímo nezařídil Gorbačov, ale způsobily ho masové protesty našich lidí, do jejichž čela se postavili právě disidenti. Navíc sovětské impérium se rozpadlo až po sametové revoluci, nikoliv před ní, jak by mohlo vyplývat ze Zemanových slov.

Co dodat? Je smutné, když hlava státu nedokáže ani na tak významném shromáždění udržet na uzdě svoji zjevnou potřebu předvádět se, mluvit vulgárně a vykládat historii účelově. Varováním pro Zemana by přitom mělo být už to, co způsobil před několika lety svými nepravdivými výroky na adresu Ferdinanda Peroutky. Jeho poslední projev pravděpodobně vzbudí podobné reakce.

ČRo Plus, 10.1.2018