Když Miloš Zeman před rokem oznámil, že by se rád stal na dalších pět let prezidentem, napal jsem, že za normálních okolností by to byla příležitost k výčtu prezidentových úspěchů. Jenže těch je velmi málo. Zato přešlapů, skandálů a kontroverzí je tolik, že se téměř nevejdou do jednoho komentáře. Proto jsem před rokem nabídl jen "třicet případů prezidenta Zemana".

Od června minulého roku skandálů přibyly ale další, takže spolu s původním „účtem“ ty nejnovější uvádím v bodech 31-37.

1. Jmenování vlády „expertů“ v létě 2013 složené převážně ze Zemanových přátel a ignorující Sněmovnu.

2. „Viróza“ při odemykání korunovačních klenotů.

3. „Lánský puč“ s cílem svrhnout z čela ČSSD premiéra Sobotku.

4. Tříměsíční průtahy na hraně ústavy se jmenováním Sobotkovy vlády vzešlé z předčasných voleb.

5. Vulgární výroky s použitím slova „k..da“ na adresu ruské punkové skupiny „Pussy Riot“ v živém rozhlasovém vysílání.

6. Zpochybňování protiruských sankcí Západu i zpráv západních tajných služeb o přítomnosti ruských vojáků na východní Ukrajině.

7. Účast na oslavách konce 2. světové války v Moskvě, které západní lídři kvůli ruskému chování na Ukrajině ignorovali, a následný zákaz vstupu pro amerického velvyslance Schapira na Hrad za kritiku této návštěvy.

8. Cesta do Číny, při níž v čínské státní televizi prohlásil, že se přijel učit, jak stabilizovat společnost.

9. Cesta zpět z této návštěvy v soukromém letadle nejbohatšího českého podnikatele Petra Kellnera.

10. Cesty na konference na ostrov Rhodos, organizované blízkým přítelem Vladimira Putina a bývalým agentem KGB Jakuninem.

11. Odmítnutí jmenovat profesorem Martina Putnu a později další tři, univerzitami řádně schválené, kandidáty.

12. Urážky kritiků s pomocí nálepky „pražská lumpenkavárna“.

13. Výroky relativizující brutalitu policie při zásahu proti studentům v listopadu 1989.

14. Tvrzení, že slavný prvorepublikový novinář Ferdinand Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“, což se Hradu nepodařilo prokázat. Následoval rozsudek soudu, že se má Hrad omluvit, k čemuž zatím nedošlo.

15. Vyzrazení důvěrné informace o údajném pobytu možného islámského teroristy na území ČR.

16. Paušalizující, často urážlivé výroky na adresu islámu a demagogické zneužívání migrační vlny do Evropy v podobě nepravdivých vyjádření o hrozícím masovém přílivu migrantů do Česka, jakož i odmítání přijetí v podstatě jakýchkoliv uprchlíků.

17. Opakované používání nepravd a neověřených faktů při obhajobě svých argumentů, jak průběžně dokumentuje například skupina Demagog.cz.

18. Návštěva Čapího hnízda, ač byl a je projekt vyšetřován policií i evropskou agenturou OLAF kvůli možnému zneužití evropských fondů Andrejem Babišem.

19. „Bonmot“, že jedním ze způsobů, jak se zbavit premiéra Sobotky, je použití kalašnikova.

20. Účast na připomínce 17. listopadu na Albertově, na stejném pódiu s radikálním islamofobem Martinem Konvičkou.

21. Návštěva čínského prezidenta, při níž došlo k policejním excesům vůči demonstrantům, což Zeman hájil mimo jiné i slovy, že policie musí často bránit projevům duševně nenormálních lidí.

22. Odmítnutí státního vyznamenání pro Jiřího Bradyho, kterému předtím udělení oznámil šéf hradního protokolu.

23. Podpis dopisu čínskému vedení, v němž se spolu se třemi dalšími nejvyššími ústavními činiteli distancoval od členů vlastní vlády kvůli přijetí dalajlámy.

24. Otevřená podpora krajně pravicového prezidentského kandidáta Norberta Hofera v rakouských prezidentských volbách.

25. Udílení státních vyznamenání lidem podporujícím ho v kampani.

26. Mlžení či zavádějící informace okolo údajného pozvání na dubnovou, ale ve skutečnosti zatím ještě stále neuskutečněnou návštěvu Bílého domu po zvolení Donalda Trumpa.

27. Ponížení premiéra Bohuslava Sobotky v přímém přenosu z Hradu při údajném přijímání demise.

28. Zdržování odvolání Andreje Babiše z funkce ministra financí, což téměř vedlo Senát k odhlasování ústavní žaloby a premiéra k záměru oslovit Ústavní soud s kompetenční žalobou.

29. „Bonmot“ v přítomnosti Vladimíra Putina, že novinářů je moc a měli by se likvidovat.

30. Milost pro dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka.

xxxxx

31. Bezprecedentní bianko šek pro Andreje Babiše v podobě prohlášení, že Babiše jmenuje premiérem bez ohledu na jeho trestní stíhání, a to nejen v prvním pokusu, ale i v druhém pokusu o sestavení vlády.

32. Prohlášení, že může libovolně dlouho nechat vládnout vládu v demisi, což by se rovnalo podle některých ústavních expertů „ústavnímu puči“.

33. Prohlášení, že nepřipustí předčasné volby—s implicitní hrozbou, že nebude v případě tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády respektovat ústavu.

34. Načasování procesu sestavování vlády takovým způsobem, aby se rozhodující ústavní kroky (jmenování premiéra a pak vlády), jakož i následný projev, odehrály těsně před první volbou.

35. Tvrzení, že nepovede volební kampaň, přičemž následně na tuto „nekampaň“ Spolek přátel Miloše Zemana utratil milióny ze zdrojů, jejichž původ odmítá prozradit, a sám Zeman dál cestoval v rámci této „nekampaně“ za stání peníze do krajů.

36. Vystoupení v Evropském parlamentu, během kterého prohlásil, že Krym už definitivně patří Rusku, které by ale mohlo kompenzovat Ukrajinu finančně.

37. Hanlivé výroky na adresu „blbých“ ministrů vlády v roce 1948, kteří prý neměli odstupovat, a tím dát zdání ústavnosti komunistickému puči, jakož i prohlášení, že Alexandr Dubček se tváří v tvář sovětské okupaci „podělal hrůzou.“