Když se sociální demokracie na svém sjezdu rozhodla, že bude vyjednávat s hnutím ANO o vytvoření koalice, visely ve vzduchu tři zásadní nezodpovězené otázky. Ta první zněla, jak se ČSSD, která údajně nechce být ve vládě vedené trestně stíhaným Andrejem Babišem, vypořádá se skutečností, že Babišovo hnutí ANO nemá v úmyslu v této otázce ustoupit.

Další otázkou bylo, co strana udělá s tzv. Bohumínským usnesením které ji zapovídá spolupráci s komunistickou stranou na vládní úrovni. Otázka to byla relevantní proto, že od začátku jednání s ANO bylo zřejmé, že se případná menšinová koalice ANO a ČSSD můře opřít v podstatě jen o podporu komunistů.

Třetí otázka se týkala podpory pro případnou koalici s ANO v samotné ČSSD. Tam totiž už v okamžiku, kdy sjezd vyjednávání odsouhlasil, existoval k vládní spolupráci s ANO poměrně siný odpor mezi významnými funkcionáři strany—od některých hejtmanů až po řadu sociálně demokratických zákonodárců z oboru komor parlamentu.

Odpovědi na zmíněné otázky zatím nejsou pro ČSSD příliš povzbudivé. Ačkoliv se vyjednávací tým vedený předsedou Janem Hamáčkem a prvním místopředsedou Jiřím Zimolou snažil v uplynulých týdnech vytvářet dojem, že ČSSD vyjednává velmi tvrdě a nekompromisně, bylo až příliš zřejmé, jak moc ČSSD tahá za kratší konec provazu.

Jednání nakonec dospěla až k nutnosti odpovědět na první ze tří zmíněných kardinálních otázek. Tedy, zda ČSSD půjde do vlády s trestně stíhaným premiérem, ačkoliv od počátku tvrdila, že je to problém.

ANO se v odpovědi na tuto otázku se sociálními demokraty nijak nemazlilo. Jeho kandidátem na premiéra zůstává i v příští vládě Babiš, a pokud se to ČSSD nelíbí, jednání o vládě mohou rovnou skončit. Sociální demokracii po tomto políčku trvalo jen několik hodin, než oznámila, že by do vlády vedené Babišem nakonec šla, ale pouze pod podmínkou, že by dostala k ministerstvům, o nichž se už jednalo, navíc také buď ministerstvo financí nebo ministerstvo vnitra.

Jinými slovy: ČSSD vzkázala veřejnosti, že otázku, kterou sama nastolila jako zásadní, lze vyřešit mocenským obchodem. Nedá se předpokládat, že větší část veřejnosti bude vnímat ochotu ČSSD tolerovat v čele vlády trestě stíhaného premiéra výměnou za jedno významné ministerstvo jako výraz principiálnosti.

Podobné tance lze sledovat v otázce bohumínského usnesení. Strana ho bude muset na sjezdu nějakým způsobem modifikovat. Kdyby tak učinila autonomně, bez tlaku konkrétních okolností, asi by jí to nikdo nevyčítal. Ale v daném kontextu se bude zrušení zákazu spolupráce s komunisty jevit veřejnosti jako obchod, který je stejně cynický jako ochota tolerovat trestně stíhaného premiéra výměnou za další ministerstvo pro ČSSD.

Brzy uvidíme, zda na požadavek ČSSD, že bude tolerovat Babiše v čele vlády výměnou za další ministerstvo, ANO vůbec přistoupí. Pokud ne, a vedení ČSSD by přesto začalo hledat nějaký další důvod, proč jí trestně stíhaný premiér v čele vlády už nevadí, je těžké si představit, kdo by ještě mohl brát naši nejstarší politickou stranu vážně.

Je každopádně jisté, že mocenské handly, které si ČSSD nechala na konec vyjednávání, překryjí to, co chtěla vydávat za úspěchy ve vyjednávání o programu vlády. Což bude komplikovat odpověď na poslední z již zmíněných tří zásadních otázek: tedy, zda se ve straně nakonec najde pro spolupráci s ANO podpora.

Mnozí významní politici z řad ČSSD, kteří byli proti spolupráci s ANO už na sjezdu, budou mít totiž nyní kromě již dříve nabídnutých argumentů, vedených z pozic hodnot, důvod též argumentovat, že dohoda strany s ANO, pokud se ji podaří dokončit, je pro ČSSD ponižující a nevyřeší žádný z vnitrostranických problémů. Vnitrostranické referendum, které má případnou koalici ANO schválit, tak nakonec může již rozhádanou stranu fatálně rozštěpit.

ČRo Plus, 28.3.2018